Tata Bojs
Kluci kde ste?
Warner [4/2007]
5.4
Pokud bych na
Kluci kde ste? nahlížel jako na nahrávku od anonymní české kapely, řekl bych si asi OK, není to špatný, a už si ji nikdy jindy nepustil. Ale protože se jedná o novou desku hanspaulských hračičků-vtipálků
Tata Bojs, a tak ji beru v kontextu jejich dřívější tvorby, nemůžu být nestranný. A řeknu to hned na rovinu:
Kluci kde ste? je pro mě zklamání, přestože s každým poslechem mi dochází víc a víc, že tahle kapela nikdy nenatočí vyloženě špatnou desku.
Pověst experimentátorů a hračičků, kteří dělají věci jinak, se však tentokrát bohužel nenaplňuje a nezachrání to ani písnička nazpívaná v korejštině nebo mužský pěvecký soubor Ženy.
Kluci kde ste? je na první (zhruba) čtyři poslechy vyklidněná, šedá hmota svázaná českými konvencemi (i co se týče zvuku).
"Chtěli jsme původně udělat udělat rychlou desku. Odlepit se od mírně zatěžkaného Nanoalba. Špinavou, uvolněnou a syrovou. Ale myslím si, že to se nám moc nepodařilo, že už je to zase takový mazlení." Ano. Syrová je, ale pouze co se týče skoro úplného oproštění se od elektronických udělátek, samplů a tanečních rytmů. A právě proto jak
Futuretro, tak i
Biorytmy a hlavně předposlední
Nanoalbum vyzní nejen současněji a moderněji, ale také různoroději.
Kluci kde ste? na mě navíc působí jestli ne unylým, tak alespoň dosti rezignovaným dojmem (
"Nemůžu se probudit, aspoň žádný věci nemusí se dít"). Možná je chyba ve mně, potažmo v mém věku, protože se fakt víc chytám na slogany z dřívějška jako
"Malý lži jsou lžičky a malý lásky lasičky" (
Lasičky, Futuretro) anebo
"Kdyby život měl smysl jasnější, i já bych byl trochu šťastnější" (
Šťastnější,
Biorytmy) než
"Všichni jednou bez urážky budem krásný vykopávky" (
Trilobeat), anebo
"Zlobí se na nás naše planeta/my ještě nevíme, co je to odveta, přestože hned potom přijde vtipný rým
"Zlobí se na nás čím dál tím víc/začíná tady být globální hic" (
Eko Echo).
Jistěže jsou tu stále silná místa, a to hned úvodní
Pěšáci (když nebudeme počítat intro) s tak vtipným a výstižným textem, jak to umí jenom
Tatáči; po zmiňovaném čtvrtém poslechu se přece jenom vyloupnou na povrch opravdové, kupodivu pomalejší a atmosférické hity
Nedám si, díky nebo
Spáč. Což jsem upřímně od
Tata Bojs nečekal. Ale takového skvělého propojení obsahu textu a hudby, jako tomu bylo u minulého opusu
Nanoalbum, na kterém je perfektní jak nápad, tak zpracování, se už asi nedočkám. Ale rád se bych se nechal překvapit.
Kluci kde ste? mi však i přes jasné známky kvality a invence tak nějak strhl tu auru nedotknutelnosti kapely. A přestože těch neotřelých slovních hříček mají stále tucty, už to všechno – a hlavně hudebně – spadá pouze do kategorie "milé" a "neškodné". A (jenom) to přece od
Tata Bojs slyšet nechceme. Nebo teda aspoň já ne.
mluvim o tom, protože co v repertoáru sunflower c. slili dohromady, přebili kromě stage-performance zvukem s trademarkem, který jiným pražským indie-kapelám neuznají. bez zpěvu idylicky retro mix, co jemně kouše do krku, se zpěvem by se o voňavý afrodyziakum asi připravili. jenom toho bacha ne, prosím. nejsme na jethro tull.
trochu light nedělní line-up vlastně až v pondělí vynahradili tata bojs, od parkovacích mardošových průpovídek na zvukovce přes roboticky kraftwerkovský nástup a celý setlist. prej standard, loni ještě o třídu lepší, no ale co. na jejich extatický lasery, hračičkovský kytarový modulace a kroutit u toho hlavou by chtělo vybrat si celej den volna. během glasto kdosi na twitteru komentoval koncert blur, jak běžel na bbc2, a nestačil se divit, odkud ty hity berou. tak ani čeští blur (jakkoliv nesnáším tohle přivlastňování) na rfp nebyli vůbec pozadu.
