Icky Icky Icky Thump!

Jedinej poslech, abych měl jasno. Už to zase zvládli. Pošestý + The Raconteurs. A zase trochu jinak. Tentokrát s experimenty - absurdními výlety do latina, který ale právě proto fungujou (Conquest - ujetej cover původně od Patti Page), v některých místech podstatnej důraz na country (ale nesere mě to) a obal desky prakticky s absencí červené (no fakt!). A opakuju: zase to funguje. A Jack ten rukáv musí mít fakt hooodně dlouhej, že se z něho ty chytlavý riffy furt sypou. Jeho rukopis je prostě nezaměnitelnej (písničky občas jo, ale co na tom, když jsou všechny dobrý?), ale ty riffy se sypat nepřestanou, věřte, že ne!

The Raconteurs - Broken Boy Soldiers

The Raconteurs
Broken Boy Soldiers
V2

8.5

Mám fakt rád The White Stripes. Jsou opravdu retro, zábavní, mají nadhled, syrové hity a skvělé klipy. O nějakém hype v jejich případě nemůže být ani řeč.
Většina z toho by se dala přenést i na bokovku Jacka Whitea, The Raconteurs, s tím rozdílem, že někdo by jedovatě mohl podotknout, že na rozdíl od sourozenců (?) z Detroitu taky umí hrát.
Ona to vlastně i v podstatě může být pravda, na rozdíl od "svých" White Stripes zde Jack ponechává prostor i ostatním hudebníkům z kapely. A tak vzniklo album nasáknuté šedesátkovou hippie-psychedelickou náladou s Whiteovými obroušenými (pro někoho možná až moc) riffy, takže Steady, As She Goes, zřejmě největší hit, proto může být označován za nejkomerčnější skladbu z Jackova pera. Ale to rozhodně neplatí o celé desce, a tak bych to moc neřešil, protože když se sejdou čtyři skvělí hudebníci a nahrají něco, z čeho (tedy hlavně z druhé poloviny) není cítit kalkul, jenom radost z hraní, tak je to taky radost poslouchat.
Broken Boy Soldiers je dobrá deska. Vlastně ne, je vynikající, jen se mi v hlavě stále přehrává situace, kdy máte puštěnou třeba Blue Veins na plné pecky a najednou k vám vtrhne starší sestra, která miluje Hair a zeptá se vás: "Hele, ze kterýho filmu to je?"