09/10 goonerpreview.

když už se slavia raději záměrně nechala vyřadit tiraspolem, aby se vyvarovala traumat z dalšího rekordního venkovního skóre 0:35 v základní skupině, zůstávají ladies jediným týmem arsenalu, který máme reálnou šanci vidět v čechách. doufejme. nerad bych jel na další kolo evropské ligy než na sigmu.

poslední kuny, forinty a eura, co mi straší po kapsách, bych na titul nevsadil, ale to je jedno. stejně i to, že by wilsherea, gibbse a velu a všechny další měli zasadit do hydroponií, při pohledu na tohle (mimochodem, eduardo svoje i'm back zvládá líp, než jak by to za něho kdy řekl sil dante) a na druhou stranu tohle je eboué nejlepší fotbalista na světě.

v minulé sezoně nebyl největším zklamáním denilson nebo vůbec post defenzivního záložníka - takový výsledek po tom, co nakonec nepřišel xabi alonso, stejně každý čekal, a tak mnohem víc překvapuje, jak si oproti této době loni vede song; něco jako rozdíl mezi první a pátou deskou talk talk* -, spíš jako většina clichyho výkonů: přes svou rychlost často působil chaoticky, nedodával kvalitní centry do vápna a naopak jich až moc prošlo přes něj. stejně ale ohledně obrany tolik starostí není: vermaelen se dokáže přizpůsobit premier league, gallas je osvědčený, gibbs a traoré clichyho proženou, o sagnu strach nikdo mít nemusí a eboué, pokud se nebude pouštět do útoku, se na pravém kraji ještě docela dá snést. něco jako polívka z jídelny, taky nemůže než pozitivně překvapit.

*no, ne zas tak ...

obrana pod wengerem nebude ideální nikdy, nehledě na kvalitu a zkušenosti hráčů; jde spíš o to, jak arsenal zaostává v útoku - a asi by to nevyřešil(y) další nákup(y) -, postup do něj je šablonovitý, hráčům nechybí technika, ale dynamika a otisk do hry. vždy záleží na tom, kdo kdy dá první gól, jestli se zápas nevyvíjí příznivě, drtivá většina z nich u míče vypadá stejně zaměnitelně jako figurky ve stolním fotbale. do invincibles zatím chybí půl stupně kvality, nejlépe viditelně mezi bergkampem a van persiem. postupným propracováním wilsherea a vely do základu, stárnutím nasriho, walcotta a bendtnera se problém odbourá, jestli to ale bude v této sezoně, tím si moc jistý nejsem.

s novým rozestavením 4-3-3 (/4-5-1) asi zčásti odpadá denilsonova a songova funkce (přestože kvůli zraněním je téměř jisté, že dnes oba nastoupí) defenzivního záložníka, která se více rozmělní mezi více hráčů na středu; asi proto arséne na konci loňské sezony zkoušel nasriho na denilsonovu pozici; s (ne)možným příchodem rosického by to dávalo smysl, zvlášť když na 6 míst se - v případě plného stavu - tlačí fabregas, nasri, rosický, walcott, arshavin, van persie, bendtner a eduardo (schválně uvedeni ti, kteří jestliže můžou hrát, jsou z 80 % v základu).

cokoliv výš než čtvrté místo v premier league bude úspěch, že všichni soupeři ve skutečnosti oslabili, může být vlastně jen zdání: l'pool přes prodej alonsa posílil johnsonem a aquilanim (hlavně jeho adaptace bude klíčová), united budou chtít dokázat, že přežijí i bez ronalda a tevéze, což je samo o sobě lepší motivační základ, než jakým procházeli minulou sezonou, na druhou stranu chelsea, přestože nejfavorizovanější, se bude soustředit hlavně na ligu mistrů. páté místo znovu pro everton, jestli udrží lescotta; man city nejsou natolik sehraní, aby šli o mnoho výš než loni, i když nehrají v evropě; s aston villou v případě příchodu van der vaarta budou mít znova kluby z big 4 co dělat. titul samozřejmě půjde na white hart lane. jde o to, jaký.

i tak.

COME ON THE ARSENAL!

god bless oink & reactiv-8.

když už s tím otravovat všude, tak tady hlavně.

link.

rfp, day II.

andy's tiny. mezi armádou panáčků z lega by z nich byl ten, co ho rozdupli svisle na dvě půlky, jednu by zahodili a druhá byl on, v černym tričku šlohnutym z dětský konfekce, a bílé bundě, která ještě víc přebíjela těch pětatřicet stupňů, co už ve stanu byly; možná proto, aby ho v outfitu vyvažoval, se basák vysvlekl do půl těla.

mluvim o tom, protože co v repertoáru sunflower c. slili dohromady, přebili kromě stage-performance zvukem s trademarkem, který jiným pražským indie-kapelám neuznají. bez zpěvu idylicky retro mix, co jemně kouše do krku, se zpěvem by se o voňavý afrodyziakum asi připravili. jenom toho bacha ne, prosím. nejsme na jethro tull.

(na southpaw je i něco, o čem by mělo cenu psát?)

mě by u kooks skákat pět metrů do vzduchu hnedka po prvním riffu v jakékoliv písničce nenapadlo, ale je zábavný sledovat ty, který jo. vlastně zábavnější než ty riffy.

trochu light nedělní line-up vlastně až v pondělí vynahradili tata bojs, od parkovacích mardošových průpovídek na zvukovce přes roboticky kraftwerkovský nástup a celý setlist. prej standard, loni ještě o třídu lepší, no ale co. na jejich extatický lasery, hračičkovský kytarový modulace a kroutit u toho hlavou by chtělo vybrat si celej den volna. během glasto kdosi na twitteru komentoval koncert blur, jak běžel na bbc2, a nestačil se divit, odkud ty hity berou. tak ani čeští blur (jakkoliv nesnáším tohle přivlastňování) na rfp nebyli vůbec pozadu.

rock for peopula, telegraficky. day I.

mít odstřelený ucho je cool - a tehdy po kode9 v crossu jsem z toho v tramvaji na vršovice měl ten uspokojivě záškodnický pocit děcka, co schválně dupne do každé kaluže -, ale ne ve 14:30 v první den festivalu. na to, že měli co dělat, aby to nějak zvrátili, se ale prostitutes kromě neustálého destroyerova poskakování (a naopak povedenému sólu v boom) do paměti nijak zvlášť nevryli. celý pocit z gigu se mi pak vybavil na tribuně újpestu při jejich úporné odvetě v předkole evropské ligy proti steaue, kdy jsem myslel jen na to, ať už konečně začne premier league.

hadouken! o pár hodin později strhla nad průměr alice, která u kláves tak znuděně podupávala do rytmu, až to nabralo odér e-clashe z dob, kdy se ještě peaches neholila, a podle toho, jak si bloncka otírala nos, bych ji podezíral, že na těch rolandkách měla přichystaných pár lajn. je to trochu rave do školek s michalem nesvadbou aka jamie smithem, všechny ty sirénky a subbasy tam působí jako dětský kladívka a xylofónky, ale docela zabíral.

třeba tak lhostejně líně prostě mluví a ne proto, že by byl nadranej, ale končit místo a certain romance 505 spolu s jeho cobainizovaným all in denim outfitem něco napovídá. až na první půlhodinu, kdy vypálili i bet that you look good on the dancefloor a still take you home, do celého setu prostrčili to nejponuřejší a nejatmosferičtější, co z jejich repertoáru vysáli. některé lidi kolem, co loni vystávali na offspring a letos od am čekali něco podobného, to asi zprudilo a automaticky nereagovali; a i kdyby chtěli, nafrázovat jejich sloku by stejně nezvládli, a sloganů am mají jako u nás žen na kandidátkách. přiště je dovezte do klubu. ehm .. příště? bojim se o něho.

music television.

měl jsem za to, že jsem tu svou slabost pro toma veka ventiloval mnohem víc, než teď vidím. je možná trochu přehnaná, vzhledem k lehké nevyrovnanosti jeho čtyři roky starého debutu we have sound, kdy se vedle sebe v první a poslední třetině mísí geniálně rezervovaná melancholie a naléhavost londýnského solitéra převlečená do pichlavé frackovitosti s na hony rozpoznatelným suchým soundem prostoupeným zneklidňujícími elektro-smyčkami (třeba z té v nothing but green lights opravdu mrazí v zádech)/výstižnými riffy (třeba totéž tamtéž), a na druhou stranu rozbředlý střed. mám-li užívat berličky zní-to-jako, představte si singl give me every little thing od the juan maclean vydaný místo na dfa/2005 na sub pop/1990 a narýsujte si průsečík.

že má ale tom kromě citu pro výběr brýlí a délku vrkočů i cit vygenerovat dotažený pop-song a ušpinit jej do jeho břitké cool-verze, dokazuje snad ještě markantněji (a nevyrovnaněji) na letošní - a asi neoficiální, když o ní na wiki není ani zmínka - sbírce b-sides music television. přičemž bych se nedal zmást tím b-sides a prvními dvěma tracky, které skipuju. pentablok don't jump-music television-one horse race (přístupný mimochodem i na soundtracku ke gta iv)-things are here to stay-blessing in disguise je euforická pocta late 80's raveu, kytarové alternativě raných devadesátek a psychedelii jako takové. a to ještě připočíst k dobru i druhou polovinu složenou z remixů od phones, clor, kaos a digitalism. z nějakýho důvodu mi to celý evokuje playlist na konec srpna. tak ať to máte předem.

bluest light shining.

alles ist schon heller, když už v těch converskách nemám nehty jak rampouchy a zvlášť zpruzující interlull je u konce. snad i šedivo na pop scéně. jestli se za desky jako je merriweather vybírá nějaká daň, tak teď byla jako ta nedávná obamovská na firemní samoodměny. jen bez té retroaktivity. vědět před čtvrt rokem o self-titled debutu kanadských women, no age na trojce by měli vážný potíže. a paninky uvrhnou v pokušení 6.6. ve studiu rubín na malostranským. škoda data, ve stejnou dobu je planet, ale i přes slušně aktuální line-up (klaxons, white lies, peter bjorn and john) budou dva ze tří na pohodě a s velkou pravděpodobností i na szigetu, schválně jestli se zarazíme na stejných třech jménech (a to jich určitě ještě přibude). rock for people naopak láká z českých nejvíc na arctic monkeys a bloc party, ale tohle všechno je myslim už celkem bla-bla-známý. line-up pohody jinak celkem zklamání, zatím. w:lsonic láká nejvíc, i když no steam, kdo kdy kde.

do jistý míry mi jako průser vychází letos i pohled na bilanci dosavadních desek, vzhledem k tomu, kdo všechno vydával. zachraňuje to snad jen bat for lashes, stejná a stejně dobrá jak minule, celkem povedení wavves, phoenix s koutkama od ucha k uchu a jinak možná doves nebo yeah yeah yeahs, silversun pickups jsem ještě nedával. ale nakonec mě pesimismus i při výhledu na konec sezony bez disturbující reprepauzy opravdu nepřepadá.

heavy-weight prostitutes.

the prostitutes jsou u nás stejně zjevením. jak si kdo to slovo v rámci (ne)cíleného nedorozumění vyloží na svou stranu, je druhá věc. není jim co závidět, vydávat v čechách desku, v sobě entuziasmus a sebevědomí, a obojí je tak nějak automaticky zkroucený do naivity/buranství a nadutosti. mezi tím totální vakuum, které by každá slušná kapela měla zaplnit a ten šmirgl proměnit v jedlý papír.

prostitutes to nedělají ne proto, že by hudba mluvila za ně, oni si ten rozsek užívají. sami místo lejna na kritiku přilívají olej do ohně. ironizují i dramatizují sebedebilnější výplody o tlustých hovadech; destroyer nedávno v podobné souvislosti začal polemizovat o tom, co by třeba b. slavík psal před listopadem, a i bez toho, že se z těchto odrazů stal časem skoro blogchleba a blogvoda, to vytváří nekompromisně ztěžklou auru nedoktnutelnosti a nezpochybnitelnosti. kam to občas vede, vidno na fórech - negativní reakce jsou v rovnítku s projevem závisti a honěním si trika na kapelách, co něco dokázaly. a to je argumentace náležící spíš fans the prodigy. že ani opozice není moc nápaditá, dokazuje už jen to, na co prostitutes reagují, spor je ale v jádru stejně nudný a zbytečný.

jednoznačně nepůsobí ani jinak celkem pravdivá slova v posledním článku v r&p nebo f:lteru 'recenze s průměrným hodnocením, co dostaneš od člověka píšícího podle šablony, kterou si vytvořil na kabátech, tě dokáže vytočit úplně stejně dobře, jako hodnocení 9/10 od někoho, kdo ví takový hovno, že tě vlastně uráží, že se mu to líbí'. nad zlomkem self-antipreferencí se povaluje odér rozpačitosti z multihvězdičkovýho banneru, co jim visel na myspace asi dva roky, a ať změníme sociální pavučinu, i na last.fm 'they are highly acclaimed by the music press as well as by quickly growing amount of fans'.

no offence vůči self-promu. spousta kapel si to odsere (právem), ale jako axiom pro to, jak se vysmát kapele, to brát nelze prostě proto, že tu pro ně v porovnání se zahraničím na tyto nevděčné účely není k dispozici prakticky nikdo. prostitutes celkem účinně dokážou dostat všechny své aktivity do povědomí a netváří se u toho příliš ztrápeně, jak by se mělo zdát z jejich hudby. proto je trochu zvláštní, že narozdíl od oznámení na remixy a koncerty etc., se o datu a způsobu releasu nové desky tolik nemluvilo. jako by f:lter, tak prostitutes měli strach z prejudicí.

vydat cd s časopisem není špatný nápad. dá se sice úspěšně namítat, že časopis by neměl prodávat to, co hodnotí, ale jako bilaterální živá voda pro tištěné médium i vydavatele to může do jistý míry fungovat. kolik na tom uvidí zisků, je v tomto případě asi vedlejší a je dobře, že to obě strany tuší. celkově jsou tak svým způsobem stylotvorné - bez prostitutes a epitetických zmínek f:lteru o tom, jak jim pomohl myspace a bandzone a virb a blog a aktivita vůbec pro povědomí, až se z toho stal menší mýtus (f:lter-hype byl asi přece jen větší hybatel), bychom tu měli myspace profily u každé nové kapely mnohem později. spolu s tím, jak prostitutes poskytli své debutové ep volně ke stažení ještě v době, kdy i venku byla většina věcí relativně sešněrovaná, chytrým merchandisingem – vtipný placky sorry mum, i spent the night with the prostitutes –, slušnými klipy (zvlášť sunshine), přesvědčivým vystupováním (viz ladí neladí) a slušným debutem založeným na chytlavých riffech, se dá říct, že je to kapela, která jako jedna z mála u nás zoufale nezaostává za děním venku.

demonstrovat to prostitutes chtějí i na nové desce hometown zombies. daří se jim to na její první třetině (napsal bych jedné polovině, kdyby mi nepřipadala tak dlouhá), hlavně díky povrchovým náznakům nu-rave (boom) a 8-bitu (unfaithful sinclair), kdy jsou the prostitutes vyjma produkčních zásahů (mrazivý přechod mezi elephant a leave it like it is) zdaleka nejzábavnější a nejpřekvapivější. celkově ale hometown zombies postrádá lehkost a vzdušnost, která je suplována výbušností (patrnou už hned od poměrně otravného intra) a ambiciózními pokusy o drsnou a smutnou výpověď o maloměšťáctví. zarazí sice, že oproti proklamacím se ústřednímu tématu tolik pozornosti nevěnuje, ale nakonec se adrian v textech docela oprostil od výchovného punku z první desky a la she’s a prostitute. i když si stále čas od času nezadá s bonem, ani zdánlivé banality jako 'i’ve been lost and i’ve been found' nevyzní zas tak nepřiměřeně.

čistý průstřel je obal, co má evokovat parafrázi na parafínově šťastné vánoční rodinky z reklamních letáků, ale jako symbol hometown zombie to spíš než věrně působí prvoplánově a těžkopádně. oproti debutu je druhá deska jako celek tempově volnější, zvukově monumentálnější, chybí však prvky nečekanosti, nějakého zvratu; leave it like it is jako mladší sestra sunshine s hostující, nečekaně vyklidněnou la petite sonjou nezní špatně, ale civilnost je tatam hned s refrénem 'there’s no point in killing each other / there’s no point at all' a sveřepým riffem. většina ostatních věcí teď zní na způsob distortion-dancing-destruction s lehkostí kliků s něčí nohou na zádech, plus je tu ještě editors-hopsačka phreneticus nebo depeche mode-like stories the same, a tři adrianova akustická sóla vybízí ke skipování.

pozitivní stránky copyrightu the prostitutes se bohužel utlumily, jediný adrian výrazně hlasově vyzrál, až na pohrávání se slovy kolem jedné noty v mezihrách, které mě stejně jako koněspřežkové westernové fragmenty vytáčelo už i minule. rozhodně nelze odepřít odvaha odprostit se od zvukové klece minulých desek, ve které uvízli jejich oblíbenci interpol a franz ferdinand, a naléhavost (tentokrát spíš odvržená než čerstvě zamilovaná), ale celkově je hometown zombies jako soté, co pořád potřebuje dokořenit, ale ve finále mu stejně chybí vlastní chuť.

g! #02.

download.

thx to rdw! | b-girl | franz-goumet. | robert šiška.