Klaxons
Myths of the Near Future
Polydor [1/2007]
7.7
Žánr.
New rave? Hm, tak asi jo. Je celkem sranda projíždět si všechny ty recenze na
Klaxons, kde se z větší části autoři snaží objasnit původ vzniku onoho výrazu - jedni ho zavrhují jako další nesmysl
NME, další přiznávají, že na tom asi něco bude, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Jisté je však jedno: že nakonec je to právě NME, kdo se může smát. Protože o
Klaxons se mluví všude. A to už je prostě známka toho, že ať jsou new rave nebo cokoliv jiného, něco na nich je.
Zmiňovaná škatule mnohem víc sedí na jejich EP
Xan Valleys, odkud si kapela vzala singl
Atlantis to Interzone a zdokonalila
Gravity’s Rainbow spolu s
Four Horsemen of 2012, aby je použila na svůj debut
Myths of the Near Future. Divné kytary, hutné spodky, paranoidní děsivý zpěv a hodně zběsilé tempo. Vymyslete desítky chytlavých, ale ne prvoplánových frází, zahrajte je s partou kámošů v klubu, kde si lidi honí ego svou odlišností a adorují starý dobrý Prodigy v kombinaci s tripem. Nahrajte to, pak útržky bez rozmýšlení poskládejte a budete znít asi jako
Klaxons. Když jsem tuhle směsku slyšel poprvé, málem jsem se vyvrátil ze židle. Jakoby mi někdo zatloukal hřebíky do hlavy, přesvědčoval mě ke skoku ze špičky
One Canada Square (ať jsme styloví), či chtěl vyhnat v padesáti pod nulou v trenkách, ať tam hodinu takhle vydržím. A mně by se ty úvahy bůhvíproč zamlouvaly. To byl ten důvod, proč jsem
Klaxons považoval za největší naději pro rok 2007. Bylo to jiné, bylo to strhující.
Odhalit podstatu jejich dlouhohrající prvotiny však není vůbec lehké. Hlavně působí dojmem, že se
Klaxons lekli mumraje, který se odehrává kolem nich, chtěli ze sebe strhnout diskutabilní nálepku new rave (a už jsme zase u toho...), ale přesto chtěli dělat věci jinak než jejich souputníci. Výsledek tedy vyznívá spíš než debut jako jejich druhá deska, ke které kapela přidala to nejlepší z té první (rozuměj z
Xan Valleys) a rozmístila je do různých částí alba. Další věci, které stojí za poslech, už zní buď obroušeně – vlastně když odhodíte vaše sofistikované představy o
Klaxons, tak jsou to popovky (byť vynikající, jako třeba
Golden Skans)–, anebo – jako v případě geniální
It’s Not Over Yet – je to cover. A ty, jež by se teoreticky neztratily na EP, už bohužel trochu postrádají to kouzlo, které jsem popisoval výše (
Magick - jak příznačné, pozn. aut.). A ještě jedna šťoura: chybí mi remixy, které dovedly
Xan Valleys ke (skoro)dokonalosti.
Ale jestliže jste z těch, kterým se o
Klaxons doneslo až s datem vydání
Myths of the Near Future, zklamaní nebudete. Spíš zase budete jako mnoho jiných před vámi řešit, co to teda ten new rave je. A já už bych si za to neustálé opakování toho pseudostylu taky mohl dát facku, co?
"Už jsme napsali otvírák k novýmu albu. Přemýšlíme o tom, že bychom ho pojali jako progresivní desku," vyjádřil se na jeho adresu kytarista kapely Simon Taylor a dodal: "Všichni jsme poslouchali anglický kapely jako je třeba Caravan, takže... Jo, rozhodně plánujeme natočit velký, progresivní album."
