The Field: Jsem blbej já, nebo ta deska?

Tak nevím. Poslouchám to odpředu odzadu furt dokola a stejně nemůžu přijít na to, čím si zasloužila From Here We Go Sublime tak vysoký hodnocení. Na metacriticu jsem průměrný hodnocení 96 (viděl jsem to před pár dny, dneska je tam 93) fakt dost dlouho neviděl. Jenže mně se ta deska nelíbí. Tak trochu jsem si vzpomněl na doby, kdy jsem poprvý poslouchal druhou desku Franz Ferdinand a debut Strokes. Oběma jsem nemohl přijít na chuť a měl jsem ty samý pocity. Že You Could Have It So Much Better nemám rád dodneška a Is This It? naopak mám rád čím dál víc je celkem nepodstatný, spíš tím chci říct, že než jsem se do toho stylu dokázal ponořit a pochopit ho, tak mi to dalo zabrat. Tak si říkám, že je to třeba podobný s minimal technem a zanedlouho The Fielda těžce docením. Ale nevypadá to tak.

Zní to dobře, chtělo by se říct ušlechtile. Ambiciózní začátky skladeb, které spíš zní jako prostředek sebe sama, minimální změna beatu, dva nebo tři motivy divně nalepené na leitmotiv. Do zblbnutí opakování postupu a až na Everday žádná pointa, rozuzlení, vyvrcholení. Jen tak to kolem vás propluje. A to je většina výplně From Here We Go Sublime. Vypadá to tak, že jsem ji nepochopil, takže může mi někdo vysvětlit podstatu toho, v čem je tak dobrá?

Klaxons: od nu-raveu k prog-rocku?

Debut Myths of the Near Future jednoho z největších objevů posledních měsíců na britské scéně, kapely Klaxons, která je momentálně na turné v USA, se ještě ani nestačil ohřát v hitparádách a už se začíná pracovat na jeho následovníkovi.
"Už jsme napsali otvírák k novýmu albu. Přemýšlíme o tom, že bychom ho pojali jako progresivní desku," vyjádřil se na jeho adresu kytarista kapely Simon Taylor a dodal: "Všichni jsme poslouchali anglický kapely jako je třeba Caravan, takže... Jo, rozhodně plánujeme natočit velký, progresivní album."

Kromě toho také kapela dává možnost fanouškům natočit klip k jejich nadcházejícímu singlu Totem on the Timeline. Nejlepší návrh bude vybrán z těch, které budou uveřejněny na stránce Qoob.tv.

zdroj: NME

Sice jsem Caravan v životě neslyšel, ale od geniálních dvouminutovek k prog-rocku? To nemůžou myslet vážně... Doufám, že si chlapci jenom dělají prdel, nicméně nezbývá než počkat, jak tomu bude doopravdy.

Hlásím se do klubu poníků!

Přiznávám se, že nejsem nějakej extra zoofil, zvlášť koníky a poníky beru jako záležitost afektovaných childish spolužaček, se kterýma se moc nebavíte a - co si budem nalhávat - jako sexuální objekt vás taky zrovna dvakrát neinspirujou (nebo máš snad jinej názor, ty ortodoxní greenpeaceáku?).

No dobře, nechme urážek & pseudocoolness (ampersand je mimochodem jedním z jejích hlavních znaků) a k věci: S těmahle poníkama bych se narozdíl od těch spolužaček bavil celkem rád, protože oni jsou neskutečně cool a sexy! Druhej přídomek platí aspoň na tu něžnější polovičku kapely.


Elektropopových kapel se špetkou toho kytarovýho koření je teď najednou jako hub po dešti a těch dobrých není nikdy dost. Jsem přesvědčený, že New Young Pony Club patří mezi ty lepší. Možná jedny z nejlepších - to za podmínky, že jejich debut naplánovaný na letošek bude tak nadupaný, jako jejich singly Ice Cream a Bomb. A jestli jo, tak teda fakt thumbs up na obou rukách a nohách.



Pokud je The Rapture, Cansei de Ser Sexy nebo Hot Chip v kombinaci s vašema barevnýma tričkama a teniskama, kterým se smějou heavymetaláci s ledvinkama, co vás maj za teplouše, to, čím žijete, vyfuckujte s rozzářeným úsměvem ty blbečky, co tomu hovno rozuměj (identifikujete je podle popisu výše), nakupte si spoustu Hariba (mým tajným tipem je Pico Balla) a do New Young Pony Club bez rozmyslu jděte. Vaše heslo? Optimismus! Je přece nádherně!

Klaxons - Myths of the Near Future

Klaxons
Myths of the Near Future
Polydor [1/2007]

7.7

Žánr. New rave? Hm, tak asi jo. Je celkem sranda projíždět si všechny ty recenze na Klaxons, kde se z větší části autoři snaží objasnit původ vzniku onoho výrazu - jedni ho zavrhují jako další nesmysl NME, další přiznávají, že na tom asi něco bude, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Jisté je však jedno: že nakonec je to právě NME, kdo se může smát. Protože o Klaxons se mluví všude. A to už je prostě známka toho, že ať jsou new rave nebo cokoliv jiného, něco na nich je.

Zmiňovaná škatule mnohem víc sedí na jejich EP Xan Valleys, odkud si kapela vzala singl Atlantis to Interzone a zdokonalila Gravity’s Rainbow spolu s Four Horsemen of 2012, aby je použila na svůj debut Myths of the Near Future. Divné kytary, hutné spodky, paranoidní děsivý zpěv a hodně zběsilé tempo. Vymyslete desítky chytlavých, ale ne prvoplánových frází, zahrajte je s partou kámošů v klubu, kde si lidi honí ego svou odlišností a adorují starý dobrý Prodigy v kombinaci s tripem. Nahrajte to, pak útržky bez rozmýšlení poskládejte a budete znít asi jako Klaxons. Když jsem tuhle směsku slyšel poprvé, málem jsem se vyvrátil ze židle. Jakoby mi někdo zatloukal hřebíky do hlavy, přesvědčoval mě ke skoku ze špičky One Canada Square (ať jsme styloví), či chtěl vyhnat v padesáti pod nulou v trenkách, ať tam hodinu takhle vydržím. A mně by se ty úvahy bůhvíproč zamlouvaly. To byl ten důvod, proč jsem Klaxons považoval za největší naději pro rok 2007. Bylo to jiné, bylo to strhující.

Odhalit podstatu jejich dlouhohrající prvotiny však není vůbec lehké. Hlavně působí dojmem, že se Klaxons lekli mumraje, který se odehrává kolem nich, chtěli ze sebe strhnout diskutabilní nálepku new rave (a už jsme zase u toho...), ale přesto chtěli dělat věci jinak než jejich souputníci. Výsledek tedy vyznívá spíš než debut jako jejich druhá deska, ke které kapela přidala to nejlepší z té první (rozuměj z Xan Valleys) a rozmístila je do různých částí alba. Další věci, které stojí za poslech, už zní buď obroušeně – vlastně když odhodíte vaše sofistikované představy o Klaxons, tak jsou to popovky (byť vynikající, jako třeba Golden Skans)–, anebo – jako v případě geniální It’s Not Over Yet – je to cover. A ty, jež by se teoreticky neztratily na EP, už bohužel trochu postrádají to kouzlo, které jsem popisoval výše (Magick - jak příznačné, pozn. aut.). A ještě jedna šťoura: chybí mi remixy, které dovedly Xan Valleys ke (skoro)dokonalosti.

Ale jestliže jste z těch, kterým se o Klaxons doneslo až s datem vydání Myths of the Near Future, zklamaní nebudete. Spíš zase budete jako mnoho jiných před vámi řešit, co to teda ten new rave je. A já už bych si za to neustálé opakování toho pseudostylu taky mohl dát facku, co?

Indie + taneční hudba = 2007 ?

Marně hledáte nějakou vážně dobrou novou kytarovku a zároveň se vám stýská po Daft Punk, Chemical Brothers nebo The Prodigy v nejlepší formě? Je tu pro vás příjemná alternativa. Propojování indie kytarovek s taneční hudbou - to je směr, kterým by se měl ubírat rok 2007 – a mně osobně se tento trend hodně zamlouvá.

Druhá deska The Rapture, průkopníků punk-funku nebo dance-punku (nazvěte si to, jak chcete), Pieces of the People We Love, jde oproti eponymnímu debutu LCD Soundsystem anebo Louden Up Now od !!! mnohem více do mainstreamu. Ale prosím, při tomto tvrzení sebou neškubte, nekřivte rty a nevzdychejte, že se kapela zaprodala byznysu. Právě naopak – je to jenom dobře, protože Pieces of the People We Love je asi posluchačsky nejpřijatelnější album tohoto typu. Sice se nedá říct, že je bez much, ale radím vám – nevšimnout si skvělých skladeb jako Don Go Do It, Get Myself Into It a hlavně stejnojmenné Pieces of the People We Love by byla obrovská chyba. Protože zdaleka nejde jenom o The Rapture.

Velmi dobře přijatou druhou desku vloni vydali také leedsko - londýnští Hot Chip. Jmenuje se The Warning a její obal je stejně chytrý a barevný jako jejich hudba. No a za vše mluví jedna z nejlepších věcí nejen z této desky, ale i celého roku - singl Over And Over. Šílený, ujetý, praštěný, neotřelý, originální, skvěle pospojovaný, s dvojitým úžasným rytmem, který vás nutí kroutit zadkem, s neskutečným množstvím perfektních zvuků. To vše pospojované v jeden celek tvoří tento skvělý (i když pro někoho možná fakt až moc švihlý) song. Také Boys from School je skladba založená na geniálním samplu, ale ke konci už trochu ztrácí dech.

Ale to všechno je jenom začátek. Shodou okolností mnoho stylově spřízněných kapel (např. právě výše uvedení) zanedlouho vydává svá druhá alba. Kromě nich se v Británii tvoří odnož, založená na trochu jiných základech, výstižně nazvaná new rave. Na druhou stranu, když se to vezme kolem a kolem, jde ve své nejprostší podstatě o totéž. A debutující kapela Klaxons hrající právě new rave, má nejlepší předpoklady k tomu, aby jí patřil letošní rok. Úspěšné EP, vítězství v anketě MTV2 o nejlepší track roku 2006 za Atlantis to Interzone, podpora v NME, předpověd BBC jako jeden z deseti "Sounds of 2007" a hlavně očekávané album Myths of the Near Future. Potřebujete ještě něco víc?

P.S.: abyste se na to správně naladili, zde máte sampler s tím zřejmě nejlepším z dance-punkové scény + novinka z ještě nevydaného alba Myth Takes od !!!, Heart of Hearts.

Setlist:
1. !!!: Heart of Hearts
2. Hot Chip: Boys from School
3. Hot Chip: Over and Over
4. Klaxons: Atlantis to Interzone
5. Klaxons: Gravity's Rainbow
6. LCD Soundsystem: Daft Punk Is Playing at My House
7. The Rapture: Don Go Do It
8. The Rapture: Get Myself Into It
9. The Rapture: Pieces of the People We Love