Showing posts with label waste of time. Show all posts
Showing posts with label waste of time. Show all posts

Monday, March 12, 2007

Eurosong: hezky česky. To znamená blbě.

Nevím, asi jsem sebedestruktivní typ, říkal jsem si předtím, než jsem se začal dívat na tuhletu komedii. Vlastně jsem ji ani neviděl celou, pouze od momentu, kdy začala zpívat Zeťová. A tak jsem slyšel zaprvé naprosto průměrnou baladu z jejích úst, potom Sámera, kterej předved ještě průměrnější r'n'b a nakonec Kabáty. Komu od začátku nebylo jasný, že musí vyhrát, ten ať se jde vyšetřit. Je to kapitola sama pro sebe - o to, že ta jejich písnička nebyla na jejich poměry až tak špatná, tady ani tak nejde, jako spíš o alarmující fakt, že nás prostě v zahraničí reprezentuje kapela, která odráží českou mentalitu, náturu a v mnoha případech i bohužel vkus. Kdyby si měli lidi vybrat sami - neřeknu. Nebo řeknu, ale pochopím. Ale když interprety vybírala sama ČT?


Václav Moravec v jednom rozhovoru, myslím, že to bylo pro týdeník Rozhlas, říkal, že ČT by jako veřejnoprávní televize sice měla vysílat zábavné pořady, ale i s nějakou tou přidanou hodnotou. A o to jde. Kde je v Eurosongu ona přidaná hodnota?

Asi nemá cenu ji hledat. Stačí se podívat na seznam těch, co vyhráli v minulosti. Chvástat se tím, že soutěž Eurovize objevila Abbu, opravdu nestačí. Prostřihy z loňska ukazující třeba glam-metalové kokoty Lordi mě ujistily v tom, že za Švédsko tady asi nebudou Mando Diao, Peter Bjorn and John, Lo-Fi-FNK (schválně jsem nenapsal The Hives, tak abyste mě nechytali za slovo:) a jiní, ale spíš HammerFall (skoro se až stydím za to, že to jméno dokážu napsat), za Německo si nezasoutěží Mediengruppe Telekommander (apropós - neposlal by mi je někdo? Ještě jsem je neslyšel, ale tuším, že jsou dobří...), ale dejme tomu Tokio Hotel. Ty první jmenované by to totiž neměly zapotřebí. A proto tuhle taškařici asi nemá cenu řešit.

Monday, March 05, 2007

Captain - This Is Hazelville

Captain
This Is Hazelville
EMI

4.2

Všimli jste si někdy, na kolik kapel začínajících na písmeno C by se dala použít nálepka "melancholická kytarovka"? The Cure, The Cranberries (když si od nich odmyslíte "the"), Coldplay a právě Captain budiž příkladem.

Jenže na rozdíl od The Cure, které v poslední době poslouchám skoro nepřetržitě, Cranberries, mojí srdcovky, a Coldplay, vedle U2 mé "oficiálně" nejoblíbenější kapely, Captain stále nějak nemůžu přijít na chuť. Jejich debut This Is Hazelville je totiž sakra zapeklitá deska.

První poslech: Jedenáct večer, ležím v posteli dost unavenej, takže cokoliv nenásilnýho mi v tu chvíli přijde vhod. Pouštím si Captain a dostávám to, co chci. Příjemný melodie, sice nic novýho a převratnýho, ale je mi to vlastně vcelku jedno. Usínám se sluchátkama na uších.

Druhý poslech: Sedím u stolu a jím kyselý rybičky (vím, že to asi není zrovna cool, ale co už). Ty už ani nejsou kyselý, jak vždycky bývaly, a vůbec z nich je takovej blivajz bez šťávy a opravdový chuti. Asociace s Captain. Vyhlížíte nějaký kytarový sólo, protože by se do skladby celkem hodilo, ale ne. Oni to vezmou oklikou a vyhnou se mu. Najednou mi to přijde bez ksichtu, charizmatu, koulí, nemají nic, co by mě na nich bavilo, ale vlastně nic konkrétního, co by mě na nich rozčilovalo, teda kromě afektovanýho akcentu jejich zpěváka. Nevím, co si mám myslet.

Od třetího poslechu se tyhle pocity mísí a přetrvávají. Let’s face it – je to svým způsobem dokonale udělaná deska. Každý akord tam, kde má být, snad všechny tóny zazpívané čistě, z melodického hlediska žádná skladba, která by přebývala. Ale ukažte mi na někoho, kdo by řekl, že tohle stačí, aby to z jakéhokoliv alba udělalo nevšední zážitek. Mnohem raději si totiž pustím třeba Arcade Fire, The Libertines či Jamie T, protože vím, že ti všichni to na mě nehrajou. Je to od srdce a já nemám důvod jim to nevěřit. Vůbec neříkám, že mě nebaví vypiplané a promakané desky (OK Computer je zrovna moje oblíbená), ale musí obsahovat něco. Něco, co Captain prostě chybí. A pojmenujte si to, jak chcete. Snad jsem vám k tomu dal správné indicie.

P.S.: Jestli můžu, dám vám dvě rady. Ta první zní, abyste tu desku radši nezkoušeli, jinak vás ty melodie budou pronásledovat a lézt krkem, a ta druhá, abyste si místo nich radši pořídili Fields.