anální cestičky.

v záplavě spamových mailů z facebooku je jeden přece jenom rád, když dostane zprávu, co stojí za přečtení. kapelu the roads před pár týdny zjevně popadl nevídaný záchvat osvícení, když se rozhodla popřít zavedené a fousaté zákonitosti koloběhu nových kapel, a rozmístila nástražné zprávy publicistům, že teda 'chtějí, aby se o nich psalo! a psát je rozhodně o čem! the roads s vámi rádi udělají rozhovor, pozvou vás na koncert, pustí vám nejnovější věci ze studia, poskytnou vám fotky a všechno možné! vy o nich napíšete a umožníte tak této kapele snáze dobýt českou hudební scénu!'

who could resist? všeobecně vzato není nad důležitý a mystifičnem-zahalující publicistický styl, kterým někteří oplývají, i když zrovna nejde o rozmístění raket do kaliningradu nebo novou desku massive attack, a tak 'pražská kapela the roads dokončila svou první dlouhohrající desku. album, jehož název prozatím její členové nechtějí zveřejnit, obsahuje 12 nových skladeb ...'

whooo, nových skladeb!

jak mi přišlo druhým, předvčerejším mailem, členové doposud nezveřejnitelný název alba pojali nečekaně - 'bylo po dlouhých debatách (!) o názvu pojmenováno eponymně – the roads.' a jsou to staromilci - 'skladby jsou symbolicky i tematicky seřazeny tak, aby tvořili pomyslnou a a b stranu, jak tomu bylo na starých vinylech.' ba co víc, '"naše deska je sestavena tak, aby působila jako celek, který odráží mnoho výrazových poloh. je to spektrum od tanečně laděných rockových písniček přes apokalypticky monumentální balady až k veselým hříčkám," říká skladatel a klávesista šimon jelínek.'

no jako ... nechtěli byste je..? když na vás tak smutně apokalypticky monumentálně koukaj ...

p.s.: i když on už se jich ujal ten správný. hlavně umět rozpoznat ironii.

takové to duc duc.

"poláci, švédové a norové vám nepůjdou na operu, ale takové to duc duc," vysvětloval liberecký primátor kittner, proč je součástí doprovodného programu lyžařského ms v liberci maxim turbulenc nebo michal david.

mf dnes, 5.2.2009, sešit c, str. 9.

skrytá identita.

tak už jsem doufal, když jsem (až) dnes zjistil, že strame v italštině znamená litter v angličtině, že by mé alter-ego, které jsem bezděčně stvořil, když jsem ve dvanácti prudil na fóru csm, znamenalo smetí, zvířecí zvratky nebo humus a konečně bych měl dostatečně divnou odpověď na dotazy typu co to teda jako znamená. při přímém překladu jsem ale zjistil, že jsem přece jenom o něco nudnější. ale i představa krmiva pro zvířata je nakonec, když tak poslouchám ty animal collective, docela sexy.

najděte své světlo.

tlačítko 'stránky pouze česky' by na googlu měli co nejdřív zakázat. při stále nepřebernějším kvantu portálů úměrně vzrůstá šance na zabřednutí do nejrůznějších obskurit. a že jich je. opravdovým zjevem je ale teprve osud.cz. už jenom soudě podle jejich anket by se řeklo, že je to buď recese uno perfecto a la monty python, nebo naprostý škvár. příklad:

evropskou unii považuji za:

a) dobrý nápad. (6%)
b) konec práv a osobních svobod. (20%)
c) dotažení záměru nacistů do úspěšného konce, je to hrozba nové totality. (74%)
d) dejte mi pokoj s eu, je mi to jedno. (0%)

nebo pokud není někomu jasné, jak se dá překroutit otázka/možnost odpovědět tak, aby respondent neměl možnost odpovědět jinak než v souladu se záměrem zadavatele, tady má inspiraci:

co si myslíte o smrti jörga haidera?

a) byl surově zavražděn... (44%)
b) těch indicií je nějak moc, zřejmě to nebyla normální nehoda.. (52%)
c) nevím, co si mám myslet. (3%)
d) věřím masovým médiím, byl opilý a boural. (1%)

celá stránka je navíc prokládána úsměvnými statěmi samozvaných odborníků prohlašujích a sáhodlouze argumentujících, že "karel steigerwald šíří protičeskou nenávist", ačkoliv jestliže si pročtete jeho citace, které jsou tu obráceny proti němu, například "češi jsou odrůda podivná. zbabělá, pokrytecká, slizká, která svůj rasismus halí do všelijakých humanistických lží a medů, jimiž sytí lid. český rasista není přímočarý, nýbrž zakuklený.", nezbývá než souhlasit. a vůbec. jestli si někdo pamatujete na tu prapodivnou vysklenou tabuli na slovanu od knihovny směrem k velehradské, na které nejdříve visely komunistické letáky, a naposledy jsem tam viděl plakát vesmírných lidí, tak osud.cz je ještě zvrácenější mix obojího.

coldplay in prague.

takže tak. 22/9. doufám, že mi to vyjde líp než s pohodou. a jim že to vyjde mnohem líp, než s tím pěkně připosranym violet hill. někdo si může myslet opak, každopádně soudím, že u mě se to obejde bez účasti maminky.

tv on the radio jsou poppunk!

je radost otevřít sobotní kulturní speciál mf dnes, zvláště jeho hudební sekci: jestliže zde nenajdete oslavné promo články šité na míru major labelům, pak vás jistě zarazí erudovanost přispěvatelů, jež je mnohdy vskutku obdivuhodná.

p.s.: památný je také rozhovor katky hejdové s monkey business, při němž nevydýchala donebevolající sprosťárny pánů úchyláků rupperta & holého, a minimálně třikrát jej chtěla ukončit.

Absolutní fascinace.

Tato dáma stále nestačí udivovat. Ještě před bombastickým entrée (které budou jednou vysílat po boku projevu Milouška z Červeného hrádku) měla příležitost se předvést jako "velice rázná dáma". Jinak řečeno: ztělesnění všech nejprovařenějších stereotypů feminismu. (Potvrzeno gynekologem.) A ještě jinak řečeno: tuhletu bych doma mít opravdu nechtěl.

Tachecí @ Kraus: 1/2
Tachecí @ Kraus: 2/2

Bonus zdarma:
Tachecí aka Crazy Frog

Ať žije cynismus!

Jak jenom začít ... No prostě člověk má přirozenou tendenci smát se cizímu neštěstí, popřípadě blbosti (i když pak občas narazí na chrabré Jánošíky, kteří mu dávají přednášky o aroganci a sebestřednosti). Ono mu to pak totiž vždycky připomene, že se na světě pohybují i takové existence, které jsou na tom hůř než on. Čas od času se vždycky nějaký nešťastník najde. A nejlíp se to vychutnává tak, když o svém diletanství onen chudák ani neví. A vy to víte. Načež vznikla Hvězdná pěchota (ok, vím, jak je trapný psát o "vyjebané superstare"), soutěže jako (... sakra jak se to jenom ... a jo vlastně ...) Nejslabší, máte padáka atd atd. Občas je to vážně směšná a nevinná sebeparodie, která do puntíku kopíruje předlohu. Ale občas už je to skoro až děsivý.

Eurosong: hezky česky. To znamená blbě.

Nevím, asi jsem sebedestruktivní typ, říkal jsem si předtím, než jsem se začal dívat na tuhletu komedii. Vlastně jsem ji ani neviděl celou, pouze od momentu, kdy začala zpívat Zeťová. A tak jsem slyšel zaprvé naprosto průměrnou baladu z jejích úst, potom Sámera, kterej předved ještě průměrnější r'n'b a nakonec Kabáty. Komu od začátku nebylo jasný, že musí vyhrát, ten ať se jde vyšetřit. Je to kapitola sama pro sebe - o to, že ta jejich písnička nebyla na jejich poměry až tak špatná, tady ani tak nejde, jako spíš o alarmující fakt, že nás prostě v zahraničí reprezentuje kapela, která odráží českou mentalitu, náturu a v mnoha případech i bohužel vkus. Kdyby si měli lidi vybrat sami - neřeknu. Nebo řeknu, ale pochopím. Ale když interprety vybírala sama ČT?


Václav Moravec v jednom rozhovoru, myslím, že to bylo pro týdeník Rozhlas, říkal, že ČT by jako veřejnoprávní televize sice měla vysílat zábavné pořady, ale i s nějakou tou přidanou hodnotou. A o to jde. Kde je v Eurosongu ona přidaná hodnota?

Asi nemá cenu ji hledat. Stačí se podívat na seznam těch, co vyhráli v minulosti. Chvástat se tím, že soutěž Eurovize objevila Abbu, opravdu nestačí. Prostřihy z loňska ukazující třeba glam-metalové kokoty Lordi mě ujistily v tom, že za Švédsko tady asi nebudou Mando Diao, Peter Bjorn and John, Lo-Fi-FNK (schválně jsem nenapsal The Hives, tak abyste mě nechytali za slovo:) a jiní, ale spíš HammerFall (skoro se až stydím za to, že to jméno dokážu napsat), za Německo si nezasoutěží Mediengruppe Telekommander (apropós - neposlal by mi je někdo? Ještě jsem je neslyšel, ale tuším, že jsou dobří...), ale dejme tomu Tokio Hotel. Ty první jmenované by to totiž neměly zapotřebí. A proto tuhle taškařici asi nemá cenu řešit.

Oh my God I can't believe...

Upřímně řečeno - nevím, co mě k tomu přivedlo, abych to sledoval - snad to, že měl Donutil stejnej futrál na violoncello jako já, ale podíval jsem se na první "příběh" z těch čtyř (nevím, kolik jich nakonec bylo, raději jsem se na to nedodíval, i když pak jsem místy dokonce zaslyšel, jak se otecko směje (!) ), co dávali včera na ČT1.

Nikdy bych si nemyslel, že se herci jako Donutil či Stašová sníží k tomu, aby hráli v takový naprostý klišovitý slátanině, jejíž lehce čitelný scénář by neměl problém napsat ani žáček ZUŠ v literárně-dramatickém oboru. Dobře, ať nežeru - zahráli to na "kvality" onoho díla ještě celkem obstojně, i když dost sterilně.

Vlastně ani nevím, co to mělo být, jestli komedie, nebo drama (na komedii to bylo tam bylo až moc "inteligentních" frází "ze života" "k zamyšlení" a na drama to bylo příliš směšný), každopádně jsem až do konce čekal, jestli se dočkám nějakého překvapení či aspoň nečekaného rozuzlení, ale nestalo se tomu tak... Tak jsem se radši zašil do pokoje a začet do úžasných (a to myslím v tom nejlepším smyslu slova) veršů Arthura Rimbauda.

P.S.: Ta fotka na začátku je snad vtipnější než celej ten příběh, kterej je popsanej tady. A jestli jste si ho přečetli a pořad neviděli, vězte, že tam není nic víc a nic míň. Naštěstí.