ZAHRANIČNÍ DESKA ROKU
#1: Thom Yorke: The Eraser
Tahle deska se poslouchá nejlíp, když se potřebujete svěřit, ale nemáte komu. Velice intimní album bez vaty se spoustou nádherných melodií je zřejmě nejzpěvnější a nejupřímnější nahrávkou Radiohead, navíc s úžasným bookletem-leporelem s kresbou potápícího se Londýna od Stanleyho Donwooda, který je autorem všech coverů Radiohead od The Bends. A tohle všechno dělá z The Erasera klenot, kterého si musíte cenit, a to tak, že ho nebudete poslouchat příliš často:)) Mimochodem – možná by byla ještě působivější akustická verze, ale nebudu zbytečně rýpat:))
The biggest midget in the game! Yo! Ano, debut Lady Sovereign splnil očekávání. Public Warning je nesmírně zábavná deska se spoustou skvělých hitů s výbornými texty s názorem. Jen je škoda, že na druhé polovině není tolik takových vypalovaček, jako na té první.
#3: Arctic Monkeys: Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not
Bezesporu nejzábavnější kytarová deska uplynulého roku plná syrových hitů s vynikajícími texty. Noví Beatles? To asi ne, přesto Brity musí šimrat v břiše. Druhá deska nám prozradí víc.
ČESKÁ DESKA ROKU
The Ecstasy of Saint Theresa: Watching Black
Jediná letošní česká deska, která v porovnání s tím nejlepším ze zahraničí nedostává přes hubu. Noví EOST jsou na nové desce oproti Slowthinking hitovější, používají více akustických nástrojů a zase úspěšně skloubili všechny možné styly tak, aby nakonec zněli originálně. Což se cení.
ZAHRANIČNÍ SONG ROKU
Úžasný sarkastický song s neskutečně působivou atmosférou. Hit, který vám učaruje hned poprvé, když ho jen mimochodem někde zaslechnete a hned začnete pátrat, kdo to vlastně hraje a jak se to jmenuje. Mohl jsem vybrat Over and Over od Hot Chip, co do propracovanosti a výstavby skladby je na tom zřejmě lépe, ale Crazy je prostě hymnou uplynulého roku, kterou ještě po letech uslyšíte z rádií.
Psal jsem o něm už v minulém článku. Cituji: "Šílený, ujetý, praštěný, neotřelý, originální, skvěle pospojovaný, s dvojitým úžasným rytmem, který vás nutí kroutit zadkem, s neskutečným množstvím perfektních zvuků. To vše pospojované v jeden celek tvoří tento skvělý (i když pro někoho možná fakt až moc švihlý) song". Nemám víc, co bych k tomu dodal:)
If I told you things I’ve did before / told you how it used to be / would you go home with someone like me?
I did before and had my share / it didn't lead nowhere / I would go home with someone like you / it doesn't matter what you did / who you were hanging with / we could stick around and see this night through
Mohlo být něco jiného hitem uplynulého léta?
ČESKÝ SONG ROKU
The Prostitutes jsou kapelou evropského formátu, což stvrdili velmi povedeným debutem Get Me Out of Here a hlavně dojákem Sunshine, navíc (pro mě) s nejlepším českým loňským klipem. Koho nevezme refrén, měl by se nad sebou zamyslet.
KLIP ROKU
Jak už jsem se jednou zmiňoval, miluju Gondryho a proto pro mě nemohl být klipem roku žádný jiný kousek než cover No Good od Plana B (původně od Prodigy). Stačily ale pouhé tři minuty, abych změnil názor. Totálně mě totiž rozsekala parta maňasů s jejich tanečkem na běžících pásech. Pánové mají holt štěstí, že kromě toho, že dokážou nahrát sice ne nijak konvence bořící, ale zábavnou kytarovou písničku, se umějí taky hýbat a udělat nápaditý klip, který si můžete v podstatě natočit vy sami.
ZAHRANIČNÍ KAPELA ROKU
Vyhajpovaný sračky a lá NME? Ale kdeže, lépe řečeno - zdaleka nejen to. Opice jsou sehrané jako málokdo, umí si získat publikum, mají charizma, hity, věk, a jak sami říkají, „už nás kurva nebaví hrát ty samý songy furt dokola“. Což je dobře, a tak se můžeme po EP Who the Fuck Are Arctic Monkeys a singlu Leave Before the Lights Come On s vtipným klipem už letos těšit na pokračování úspěšného debutu Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not, oproti kterému prý chtějí zpomalit. Uvidíme. Já osobně jim přeju, ať jim to vyjde co nejlíp.
ČESKÁ KAPELA ROKU
Kryštof
Měli pozitivně přijatou desku Rubikon, úspěšné turné po halách a výborný singl Rubikon šitý na míru rádiím. A já jsem za to vlastně rád, je to stále lepší, než bezkrevní Chinaski anebo trapné hrůzy typu Divokej Bill.
INTERPRET ROKU
A vlastně kdo jiný? Thom byl prostě letos vidět - měl úspěšnou sólovku i koncerty s domovskými Radiohead. Kromě toho podporuje ekologickou organizaci Friends of the Earth, bojuje za férový obchod, ale na rozdíl od Bona, jak sám říká, si nedokáže potřásat rukou se světovými vůdci, ale spíš by jim dal jednu přes hubu. A tak se drží v ústraní.
INTERPRETKA ROKU
Klidně mi nadávejte do středoproudovýho sračkoposluchače, ale když si to přeberete, tak vám z toho zůstane stejně jenom Nelly. Vystupovala na nejednom festivalu, měla vynikající singly Maneater a Promiscuous a vůbec – zažila přelomový rok a byla prakticky všude.
OBJEV ROKU
Jakoby to bylo domluvené – vynikající popůvka Smile - a najednou byla všude. Začaly se propírat všechny její excesy – od prodávání drog na Ibize po nadávání Bobu Geldofovi do čuráků. Hostovala i na nové Robbieho desce, ale hlavně - vydala skvělý nepřehlédnutelný debut Alright, Still! plný hitů.
P.S.: za pár dní tady bude sampler s tím nejlepším z roku 2006;)))
