unknown song.

před nějakým rokem jsem tu psal o mé nejprvnější kazetě s radio hits. pár věcí jsem už identifikovat dokázal, tuhletu super písničku ale bohužel ne. pamatuju si, jak jsem kdysi viděl klip na mtv (?) a pamatuju si taky, jak v něm chlápek chodil po nějakym velkoměstě převlečenej za chlupatý růžový srdíčko. moc milý. chtěl bych vědět název. tomu dobrodinci, který bude tak převelice shovívavý a laskavý, pošlu 500mb na účet na megarapid.eu

zde je link.

mariusz szczygiel.

"mám dojem, že patriotismus je odsouzen k zániku a že za padesát let budeme státy vnímat jako zboží. prostě si vyberu mezi zeměmi, které mi dají nejlepší nabídku, jejich jména budou takové obchodní značky."

mariusz szczygiel vs. tereza brdečková, respekt č. 21.

the show must go on.

ňák se mi zdá, že se v poslední době každá kapela buď rozpadá, nebo uspořádává reuniony. ty teď nechme stranou, pro nás důležitější je zpráva ne-tak-docela-a-pouze lokálního významu: na nmm pouze strohá a nepříliš invenční větička o odchodu emy z khoiby, na jejich myspace blogu už je to ale trochu větší sada ... není těžké si domyslet, co z toho všechno bude pramenit ... každopádně, škoda jich ...

Janička

Tak tohle bylo fakt za trest. Porodit tuhletu sračku trvalo rok.


Jana Kirschner
Shine
3.2


Moc těžký je odstřelit nejnovější počin Jany Kirschner. Už jenom proto, jak vypadá. Krásná & jemná, řek by romantik. More than fuckable, řekli by The Teenagers. A pak (a hlavně taky) proto, že těm, kteří se snaží prorazit venku, se klacky pod nohy prostě nehážou. Z těch, kteří by tak učinili, budou pomalu vlastizrádci. (Po oscarové aféře novinářů Týdne s tím máme vskutku čerstvé zkušenosti.) Co ale dělat, když ta deska prostě dobrá není? Zamést to pod koberec s tím, že není ani špatná a že je hrozně vkusná a … vkusná, jak se tomu stalo v případě Shine je trochu krátkozraký: s čím bychom se měli spokojit menším, než s tím, že je to vkusný?

Ramones měli drive – Green Day ho taky měli – a dá se přitom mluvit o tom samym punku? Jakkoliv je to laciný srovnání, nedá se odpovědět kladně. Pop-punk ten drive měl, ale už byl zmutovanej do podoby, ve který ho leckdo nechtěl nikdy vidět. Dobře, tak horký to s Shine zas není a je fér uznat, že s pop-folkem přičmoudlym trochou country a s akustickou kapelou za zády asi moc revolty nepodniknete, ale to taky není jeho cíl. Cíl je chytnout a nepustit ve smyslu okouzlit a vyvolávat závratě. A když tohohle cílu nedosáhnete, výsledek pak není moc uvěřitelný a podstata problému, jaký byl u pop-punku, je u Shine a jejího pop-folku stejný - tzn. popové melodie a přístup + pokus o indie zvuk a estetiku. Což by samo o sobě nemusel být ten nejpalčivější problém, ale.

Jana se sice snaží, ale stát se femme fatale jako v případě takové Feist a sta padesáti šesti dalších velice nadějných holek, které se vyrojily loni a následují ji, se jí přece jenom nedaří. Na to má příliš předvídatelné frázování a jakkoliv příjemný, ale zaměnitelný hlas. I když místo přímých inspirací bych místo Feist dosadil jednoznačně spíš Norah Jones. Ale vůbec – proč bychom měli mít slovenské klony Norah Jones (zvlášť když už pár let není až tak v kurzu)? Mám pocit, že z toho věku už jsme vyrostli; tím spíš, že dnes si můžeme prakticky bez rozdílu obstarat originál, který navíc zpívá ve stejné řeči, ve kterym sice užívá mnohdy naivních, ale už ne banálních fráziček typu „You’re so cool/I’m such a fool“. A píše se mi to těžko, ale to už bych raději bral její „starou verzi“, která soustavně kultivizuje domácí mainstreamový éter, než tenhleten nedotažený pokus se zvukem vysoustruženym na míru těm, „ke kterym by se to mělo dostat“. Je to škoda a je mi jí líto, že kvůli tomu obětovala tolik, ale upřímně, vezmu si do huby už i ten trapnej roční odstup, který mi dává za pravdu: zkoušeli jste třeba na musicserveru do vyhledávače zadat "jana kirschner"? Ano? A ze kdy že je tam o ní poslední zpráva ... ?

Pel mel.

Poslední týden to mám celkem rozháraný. Jednak celkem osobní věci, který se mi nechce zrovna dvakrát rozebírat a (nejen) kvůli kterým bych to u babi bych to bez tetičky (kua to zní, jako kdybych mluvil o nějaký stařence ...), Lo-Fi-FNK, fotbalu, super jídla, mobu a čtení (btw březnový číslo r&p je, pokud nepočítám starou éru, asi to nejpovedenější od doby, co jsem ho začal kupovat; jen tak dál) asi nedal. Nemuseli by mi sice psát ti, po kterých se mi zrovna dvakrát nestýskalo & naopak, ale nobody really gives a fuck when you're on your own, že jo. Tývoe, teď jsem se snad poprvý v životě politoval. Hm.

No ... k něčemu věcnějšímu: zas nevim, nakolik jsem s tim novej/pozadu: už po vánočních prázdninách jsem na ně měl posvíceno, ale nějak jsem je zasklil, tak teda nahlas a pořádně. Noisecut a jejich singl Elefant. Na jejich myspace ho budete moct stáhnout spolu s dalšíma songama a prvním albem Landscapes z roku dva tři. Ještě jsem ho neslyšel, ale teď si ho tahám do mp3jky. Tak do toho mládeži. Ten slaďučkej trip-pop, kterej praktikujou malinko podobně třeba Stateless, za to fakt stojí. Minimálně ten singl.

The Streets na Pohodě!!!

The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!!

+ Audio Bullys. Fatboy Slim. Brazilian Girls. Etc.

Už dlouho jsem nebyl víc v extázi. Srovnatelně asi jenom před týdnem při Cescově gólu. Boží. Tohle snad ještě víc. Musim tam být, kurva fix. There's no other way. Kdo jede se mnou? :)

program. (zatím.)

Nostalgie.

Vždycky mě hrozně vytočí a rozchláme zároveň, když slyším boriny ještě mladší než já mluvit o tom, jak trávily své dětství a jak za celej svůj život prožily to a ono. Nevim, kde se v nich bere ta rétorika zhrzených ještě-furt-svobodných/už-rozvedených paniček ve středním věku. (Například.) Proto mě svým způsobem tak trochu děsí, že mě v šestnácti přepadá taková nostalgie po dětských letech. Ehm, no ... Prostě. Když jsme ještě bydleli na starým a nebylo mi víc než jedenáct, měl jsem na svý oldskůlový černobílý 386kový Toshibě mraky her, který jsem postupně (i s dosluhující Toshibou) ztratil. A dost mě to mrzí, protože jsem až na dvě výjimky (Wolf 3D & Dyna Blaster) zapomněl i jejich jména. Vůbec mám hroznou slabost pro všechny pravěký počítačový vymoženosti, ať už je to textovej editor T602 (na kterým jsem (no tyvoe) psal svoje první detektivky (mezi náma - hrozný bláboly :)), českej manažer (jehož jméno už jsem úspěšně zapomněl), nebo taky snad první opravdu vymakanější verze Windows (dobře, oxymoron) před pětadevadesátkama - 3.1. Tak nějak mi to připomíná takový ty stereotypní momenty, na který časem vzpomínáte až možná s potlačovanou slzou v oku. No co no. A díkybohu za Peťu, se kterým jsme se k těmhle hrám v pátek nějak prokousali a on je má. Všecky. Jak úplně nejstarší Prince of Persia (který teď pařím jak blbej), tak třeba Quackshot (hehe) a spousta dalších. No prostě psycho. Už dávno jsem se na něco tolik netěšil.

OT: Sjet za sebou Borata a Atonement je schizofrenie nejhrubšího zrna. Ale důležitý je, že obojí funguje. A ta Keira ...

strame’s Awards 2007 I. - Alba

#1
Justice
†

Byly to v největší míře labely Kitsuné, Wichita a hlavně Ed Banger, které určovaly hlavní trendy v roku 2007. Taneční elektronika, zvlášť ta francouzská, znovu jede a nekompromisní bourák † od Justice je diamantem, který se z té sbírky mladých & nadějných klenotů blyštil nejvíc. Pompéznost, ale ne taková, ze které by se vám dělalo nevolno, alespoň teda ne od žaludku, škrtící varhany, slapovaná basa, ohlušující kopáky, supr hostovačky. A nesmírné množství hitů, které s klidem převáží i trochu hlušší přesládlá místa uprostřed desky. A to, že Justice válí nejenom na desce, ale také (a možná ještě víc) naživo, naplno dokazuje třeba tohle video. Doufejme, že to už letos zjistíme i na vlastní oči, a to nejenom vně našich hranic. Byl by to sen. Do the D.A.N.C.E.! Amen.


Takže přece jenom žebříček:

1. Justice: †
2. Burial: Untrue
3. The Arcade Fire: Neon Bible
4. Arctic Monkeys: Favourite Worst Nightmare
5. Klaxons: Myths of the Near Future
6. Bumblebeez: Prince Umberto and the Sister of Ill
7. Panda Bear: Person Pitch
8. A Place to Bury Strangers: A Place to Bury Strangers
9. Bat for Lashes: Fur and Gold
10. Aril Brikha: Ex Machina
11. Radiohead: In Rainbows
12. Candie Payne: I Wish I Could Have Loved You More
13. Jens Lekman: Night Falls over Kortedala
14. Kira Neris: Behind Closed Doors
15. New Young Pony Club: Fantastic Playroom
16. Patrick Wolf: The Magic Position
17. Sondre Lerche: Phantom Punch
18. Shocking Pinks: Shocking Pinks
19. Simian Mobile Disco: Attack Decay Sustain Release
20. M.I.A.: Kala
21. A Sunny Day in Glasgow: Scribble Mural Comic Journal
22. The Twilight Sad: Fourteen Autumns and Fifteen Winters
23. Spoon: Ga Ga Ga Ga Ga
24. Jamie T: Panic Prevention
25. Kings of Leon: Because of the Times
26. Andrew Bird: Armchair Apocrypha
27. !!!: Myth Takes
28. Holy Fuck: LP
29. Stateless: Stateless
30. Surkin: Action Replay


Smolaři, aneb desky, se kterými jsem se seznamoval buď pomalu, nebo pozdě, anebo se prostě z jiných důvodů neprotlačily do elity (ale i tak jsou hodně pozoruhodné):

Apparat: Walls
Battles: Mirrored
Bloc Party: A Weekend in the City
Boys Noize: Oi Oi Oi
Calvin Harris: I Created Disco
Carsick Cars: Carsick Cars
Chromatics: Night Drive
The Clientele: God Save the Clientele
Daft Punk: Alive 2007
Deepchord presents Echospace: The Coldest Season
The Depreciation Guild: In Her Gentle Jaws
Dizzee Rascal: Maths + English
El-P: I'll Sleep When You're Dead
Feist: The Reminder
The Field: From Here We Go Sublime
Fields: Everything Last Winter
Fink: Distance and Time
Grinderman: Grinderman
Gui Boratto: Chromophobia
Interpol: Our Love to Admire
Iron & Wine: Shepherd's Dog
Kate Nash: Made of Bricks
Kathy Diamond: Miss Diamond to You
Kevin Drew: Spirit If...
LCD Soundsystem: Sound of Silver
Liars: Liars
Muscles: Guns Babe Lemonade
New Buffalo: Somewhere Anywhere
The Ponys: Turn the Lights Out
Queens of the Stone Age: Era Vulgaris
Raveonettes: Lust Lust Lust
Robosonic: Sturm und Drang
Róisín Murphy: Overpowered
Shinichi Osawa: The One
The Tough Alliance: A New School
UNKLE: War Stories
The White Stripes: Icky Thump
Working for a Nuclear Free City: Businessmen & Ghosts


Podrobnější info možná doplním později