g!

už nějakou dobu a se spoustou různých lidí ze školy mívám takovej celkem rychle utichající impuls něco napsat/něco vydat/před někým se s tím předvýst. pokud ještě nepřestávám vnímat výraz studentský časopis jako spolek naivních šprtíků, co vyhrávají olympiády v češtině a ekologicky zaměřené literární soutěže a sami si vytvářejí triviální pocit ctihodnosti a vážnosti tím, že teda jako píšou do časopisu a i se pod to podepisují (prostě taková hra na dospělý, kdo měl v životě aspoň jednou tu příležitost zažít zasedání, ehm, studentského parlamentu, ví, o čem mluvim.), tak to teď (aspoň v sobě) chci převrátit naruby. redefinovat to. psát anonymně. nejenom o věcech, který mě baví/nebaví, ale i o věcech, který podvědomě zajímají každýho, kdo má aspoň minimální pochybnosti o svých postmaturitních plánech. ptát se profesorů v rozhovorech na otázky, který by vám v normální hodině nevyplavaly na jazyk. nešokovat obsahem samotným, ale formou a přístupem.

doufám, že z toho konečně něco vyleze.