Thursday, January 25, 2007

Jamie T - Panic Prevention

Jamie T
Panic Prevention
Virgin Records

8.9


Ještě tak před rokem pro mě byl hip-hop záležitostí vyhulů s rovnýma kšiltama a skejťáckýma kalhotama, kde se ta hudební stránka vlastně ani nějak moc neřeší – že jde hlavně o to, pozurážet co nejvíc "kolegů" a přeříznout nějakou tu děvku. Pak ale přišli The Streets a se svou debutovou deskou Original Pirate Material mi nasekali na holou. Tak jsem se mýlil. Od té doby se grime stal nedílnou součástí mého playlistu a poznal jsem pěkných pár dalších takových interpretů jako Lady Sovereign, Plan B, The Mitchell Brothers… a teď Jamie T.
I když - je to vlastně ještě hip-hop, respektive grime? Odpověď zní: Ne tak docela. Ale není to ani indie, ani kříženec obojího, jak by o tom někdo mohl vyprávět. Jamie T mezi tím ladně proplouvá a z každého si bere něco – beaty od grimeu a rozpustilé kytarové riffy z indie-rocku a okořenil to vším možným, takže nakonec z toho asi zbyde závěr, že je úplně jedno, co to je, hlavně, že je to dobrý.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že zní tak nějak jako Mike Skinner bez samplů, ale s kytarou, anebo jako veselý a nic neřešící Plan B (já vím, že je to oxymoron). Ovšem v zásadě Jamie T nezní "jako někdo". Je svůj, přestože ta osobitost mi na první omak moc neseděla - když jsem si poprvé pustil videa z youtube, trochu jsem se zděsil a pomyslel si: "Tomuhle dal Kučera ve svý recenzi pět čtverců?! Dyť to zní, jako kdyby tady kecal nějakej děda, kterej si zapomněl zuby na svým nočním stolku! A jeho cockney je šílený!"
Ale mýlil jsem se podruhé.
Zvědavost byla nakonec silnější než já, a tak jsem si Panic Prevention stáhl. A dnes můžu říct, že jsem udělal moc dobře, protože její kouzlo jsem poznal, až když jsem si ji poslechl jako celek. Při bližším ohledání sice zjistíte, že v podstatě každá pecka by se dala použít jako singl (až na takovou So Lonely Was the Ballad anebo Dry off Your Cheeks), přesto z ní čouhají dvě skladby (shodou okolností v obou jsou kytary v podobě, jak je známe od The-kdokoliv-s), a to Operation, jejíž riff v druhé půlce je prostě tak jednoduchý, ale přitom tak neskutečně geniální, a našláplá If You Got the Money.
Jamie T je prostě v každém momentu neskutečně zábavný a stále překvapuje, což dneska rozhodně nemůžete říct o každé desce. A s každým dalším poslechem vás ujišťuje, že to není náhoda, anebo dílo někoho jiného, že je tak dobrá. Je to hlavně jím samým.


Co by mohlo jít na bestofku?
If You Got the Money, Operation a třeba Back in the Game

Tuesday, January 23, 2007

Wow!

Vím, že to asi není zrovna nejžhavější aktualita, ale přesto - tohle mě totálně dostalo:)) Udělejte si nějaký večer čas, uvařte si kávičku a podívejte se na to všechno. I když je tam mnoho opomenutí (mám pocit, že zde není nic od Gondryho, ani Cunninghama a ani jeden klip pro Fatboye Slima), v zásadě všechno je něčím zajímavé.
Mohl bych se tady dlouze o každém z nich rozpovídat, ale myslím, že je to celkem nepodstatné, konečně - můžete se na to podívat sami - a já osobně vám to silně doporučuju:)

Tuesday, January 16, 2007

Oasis - Stop the Clocks

S odstupem nějakých deseti let od největší hysterie kolem britpopu se dá trochu pochybovat o všeobecném přínosu Oasis, či dokonce zařazení mezi největší hudební poklady jejich rodné Británie. Jisté však je, že alespoň v prvních dvou letech vydávání alb měli hity (za všechny uveďme Wonderwall). Ty jsou sice všechno, jen ne novátorské, někoho na nich může otravovat jejich buranský projev, částečná vlezlost či rozpitý rock’n’rollový zvuk, ale přesto z nějakého důvodu na pár roků Británie uvěřila, že jsou tu noví Beatles. Bylo to sice bláhové, ovšem když uvážíte, že po letech, kdy rocku vládl grunge, tedy ryze americký styl, a najednou tady byli dva arogantní bráchové, kteří od začátku své kariéry dokázali pozurážet kdekoho (na to by koneckonců mohli mít patent), a zpívali "Tonight I’m a rock’n’roll star!", bylo to pro Brity pozdvižení. A tak, jak zpívali ve svém songu, tak se také chovali – tedy jako rock’n’rollové hvězdy se všemi klišé, co k tomu titulu patří. A na to také dojeli, hlavně v období nepovedené Standing on the Shoulder of Giants, kdy měli problémy s chlastem a drogami.
Nicméně vraťme se k hudbě - jejich Definitely Maybe byl nejrychleji prodávaný debut v britské historii a (What’s the Story) Morning Glory zase plný hitů, kterých jako singl nakonec vyšlo šest. Z té doby je na Stop the Clocks čtrnáct(!) věcí z osmnácti, když mezi ně budeme počítat i ty, které tehdy taky vznikly, ale vyšly jako soubor béček na desce The Masterplan v roce 1998.
Oasis dále prodejem svých alb trhali rekordy. Jejich třetí Be Here Now vyšla ve čtvrtek 21. srpna 1997 a dodnes je nejrychleji prodávanou deskou v Británii. A to je ještě dlužno poznamenat, že obvyklý den vydání alb je v pondělí. Avšak ani tento fakt nezabránil tomu, že nakonec Be Here Now způsobila opadnutí zájmu o britpop. A na této kompilaci z ní není nic. A to ne až tak kvůli kvalitě songů jako tomu, že Noelovi, jenž kompilaci sestavoval, se žádná skladba do koncepce bestofky nehodila. Důvod? Jejich přílišná délka.
Z nejnepovedenějšího alba Oasis, Standing on the Shoulder of Giants, je tu jediná Go Let It Out, z následující vykradačské Heathen Chemistry (vykradačské proto, že rytmus Force of Nature je z Nightclubbing od Iggyho Popa a riff z Little by Little zase od Pink Floyd a konečně také kapela vykrádá sama sebe - refrén ze Stop Crying Your Heart Out je ze Slide Away z debutu) také jediný zástupce, a to na Oasis trochu netradiční, ale moje zřejmě nejoblíbenější Songbird. Ze zatím posledního alba Don’t Believe the Truth (jako by kapela paradoxně už uvěřila tomu, že není nejlepší kapelou na světě a tak nahrála album, jehož největší devízou je, že není pokažené) jsou zde odrhovačka Lyla a konečně dobrá The Importance of Being Idle.
Závěr je poněkud rozpačitý. Je nepochybné, že to celé dohromady celkem dává smysl, působí uceleně a poslouchá příjemně (i když dát Wonderwall hned po Lyle a The Importance of Being Idle není zrovna nejúžasnější varianta), to i "díky" tomu, že kapela neprošla nijak velkým stylovým posunem. Ovšem bestofky se dělají hlavně pro ty, kteří se chtějí s kapelou seznámit. A ti, aby pochopili celou tu story okolo Oasis, nemohou udělat nic lepšího, než si pořídit dvě první alba.


bez hodnocení

Saturday, January 13, 2007

strame’s Awards 2007

Je to tady!:) Nejočekávanější anketa roku, strame’s Awards 2007!!:))) Musím se přiznat, že nejvíc jsem laboroval nad zahraniční deskou roku (jasně, je to sranda, ale stejně jsem to nechtěl odfláknout:)). So here are the results!:)


ZAHRANIČNÍ DESKA ROKU

#1: Thom Yorke: The Eraser

Tahle deska se poslouchá nejlíp, když se potřebujete svěřit, ale nemáte komu. Velice intimní album bez vaty se spoustou nádherných melodií je zřejmě nejzpěvnější a nejupřímnější nahrávkou Radiohead, navíc s úžasným bookletem-leporelem s kresbou potápícího se Londýna od Stanleyho Donwooda, který je autorem všech coverů Radiohead od The Bends. A tohle všechno dělá z The Erasera klenot, kterého si musíte cenit, a to tak, že ho nebudete poslouchat příliš často:)) Mimochodem – možná by byla ještě působivější akustická verze, ale nebudu zbytečně rýpat:))



The biggest midget in the game! Yo! Ano, debut Lady Sovereign splnil očekávání. Public Warning je nesmírně zábavná deska se spoustou skvělých hitů s výbornými texty s názorem. Jen je škoda, že na druhé polovině není tolik takových vypalovaček, jako na té první.


#3: Arctic Monkeys: Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not

Bezesporu nejzábavnější kytarová deska uplynulého roku plná syrových hitů s vynikajícími texty. Noví Beatles? To asi ne, přesto Brity musí šimrat v břiše. Druhá deska nám prozradí víc.



ČESKÁ DESKA ROKU

The Ecstasy of Saint Theresa: Watching Black


Jediná letošní česká deska, která v porovnání s tím nejlepším ze zahraničí nedostává přes hubu. Noví EOST jsou na nové desce oproti Slowthinking hitovější, používají více akustických nástrojů a zase úspěšně skloubili všechny možné styly tak, aby nakonec zněli originálně. Což se cení.



ZAHRANIČNÍ SONG ROKU


Úžasný sarkastický song s neskutečně působivou atmosférou. Hit, který vám učaruje hned poprvé, když ho jen mimochodem někde zaslechnete a hned začnete pátrat, kdo to vlastně hraje a jak se to jmenuje. Mohl jsem vybrat Over and Over od Hot Chip, co do propracovanosti a výstavby skladby je na tom zřejmě lépe, ale Crazy je prostě hymnou uplynulého roku, kterou ještě po letech uslyšíte z rádií.


Psal jsem o něm už v minulém článku. Cituji: "Šílený, ujetý, praštěný, neotřelý, originální, skvěle pospojovaný, s dvojitým úžasným rytmem, který vás nutí kroutit zadkem, s neskutečným množstvím perfektních zvuků. To vše pospojované v jeden celek tvoří tento skvělý (i když pro někoho možná fakt až moc švihlý) song". Nemám víc, co bych k tomu dodal:)

If I told you things I’ve did before / told you how it used to be / would you go home with someone like me?
I did before and had my share / it didn't lead nowhere / I would go home with someone like you / it doesn't matter what you did / who you were hanging with / we could stick around and see this night through
Mohlo být něco jiného hitem uplynulého léta?



ČESKÝ SONG ROKU

The Prostitutes jsou kapelou evropského formátu, což stvrdili velmi povedeným debutem Get Me Out of Here a hlavně dojákem Sunshine, navíc (pro mě) s nejlepším českým loňským klipem. Koho nevezme refrén, měl by se nad sebou zamyslet.



KLIP ROKU


Jak už jsem se jednou zmiňoval, miluju Gondryho a proto pro mě nemohl být klipem roku žádný jiný kousek než cover No Good od Plana B (původně od Prodigy). Stačily ale pouhé tři minuty, abych změnil názor. Totálně mě totiž rozsekala parta maňasů s jejich tanečkem na běžících pásech. Pánové mají holt štěstí, že kromě toho, že dokážou nahrát sice ne nijak konvence bořící, ale zábavnou kytarovou písničku, se umějí taky hýbat a udělat nápaditý klip, který si můžete v podstatě natočit vy sami.


ZAHRANIČNÍ KAPELA ROKU


Vyhajpovaný sračky a lá NME? Ale kdeže, lépe řečeno - zdaleka nejen to. Opice jsou sehrané jako málokdo, umí si získat publikum, mají charizma, hity, věk, a jak sami říkají, „už nás kurva nebaví hrát ty samý songy furt dokola“. Což je dobře, a tak se můžeme po EP Who the Fuck Are Arctic Monkeys a singlu Leave Before the Lights Come On s vtipným klipem už letos těšit na pokračování úspěšného debutu Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not, oproti kterému prý chtějí zpomalit. Uvidíme. Já osobně jim přeju, ať jim to vyjde co nejlíp.



ČESKÁ KAPELA ROKU

Kryštof


Měli pozitivně přijatou desku Rubikon, úspěšné turné po halách a výborný singl Rubikon šitý na míru rádiím. A já jsem za to vlastně rád, je to stále lepší, než bezkrevní Chinaski anebo trapné hrůzy typu Divokej Bill.



INTERPRET ROKU


A vlastně kdo jiný? Thom byl prostě letos vidět - měl úspěšnou sólovku i koncerty s domovskými Radiohead. Kromě toho podporuje ekologickou organizaci Friends of the Earth, bojuje za férový obchod, ale na rozdíl od Bona, jak sám říká, si nedokáže potřásat rukou se světovými vůdci, ale spíš by jim dal jednu přes hubu. A tak se drží v ústraní.



INTERPRETKA ROKU

Klidně mi nadávejte do středoproudovýho sračkoposluchače, ale když si to přeberete, tak vám z toho zůstane stejně jenom Nelly. Vystupovala na nejednom festivalu, měla vynikající singly Maneater a Promiscuous a vůbec – zažila přelomový rok a byla prakticky všude.


OBJEV ROKU

Jakoby to bylo domluvené – vynikající popůvka Smile - a najednou byla všude. Začaly se propírat všechny její excesy – od prodávání drog na Ibize po nadávání Bobu Geldofovi do čuráků. Hostovala i na nové Robbieho desce, ale hlavně - vydala skvělý nepřehlédnutelný debut Alright, Still! plný hitů.

P.S.: za pár dní tady bude sampler s tím nejlepším z roku 2006;)))

Wednesday, January 10, 2007

Indie + taneční hudba = 2007 ?

Marně hledáte nějakou vážně dobrou novou kytarovku a zároveň se vám stýská po Daft Punk, Chemical Brothers nebo The Prodigy v nejlepší formě? Je tu pro vás příjemná alternativa. Propojování indie kytarovek s taneční hudbou - to je směr, kterým by se měl ubírat rok 2007 – a mně osobně se tento trend hodně zamlouvá.

Druhá deska The Rapture, průkopníků punk-funku nebo dance-punku (nazvěte si to, jak chcete), Pieces of the People We Love, jde oproti eponymnímu debutu LCD Soundsystem anebo Louden Up Now od !!! mnohem více do mainstreamu. Ale prosím, při tomto tvrzení sebou neškubte, nekřivte rty a nevzdychejte, že se kapela zaprodala byznysu. Právě naopak – je to jenom dobře, protože Pieces of the People We Love je asi posluchačsky nejpřijatelnější album tohoto typu. Sice se nedá říct, že je bez much, ale radím vám – nevšimnout si skvělých skladeb jako Don Go Do It, Get Myself Into It a hlavně stejnojmenné Pieces of the People We Love by byla obrovská chyba. Protože zdaleka nejde jenom o The Rapture.

Velmi dobře přijatou druhou desku vloni vydali také leedsko - londýnští Hot Chip. Jmenuje se The Warning a její obal je stejně chytrý a barevný jako jejich hudba. No a za vše mluví jedna z nejlepších věcí nejen z této desky, ale i celého roku - singl Over And Over. Šílený, ujetý, praštěný, neotřelý, originální, skvěle pospojovaný, s dvojitým úžasným rytmem, který vás nutí kroutit zadkem, s neskutečným množstvím perfektních zvuků. To vše pospojované v jeden celek tvoří tento skvělý (i když pro někoho možná fakt až moc švihlý) song. Také Boys from School je skladba založená na geniálním samplu, ale ke konci už trochu ztrácí dech.

Ale to všechno je jenom začátek. Shodou okolností mnoho stylově spřízněných kapel (např. právě výše uvedení) zanedlouho vydává svá druhá alba. Kromě nich se v Británii tvoří odnož, založená na trochu jiných základech, výstižně nazvaná new rave. Na druhou stranu, když se to vezme kolem a kolem, jde ve své nejprostší podstatě o totéž. A debutující kapela Klaxons hrající právě new rave, má nejlepší předpoklady k tomu, aby jí patřil letošní rok. Úspěšné EP, vítězství v anketě MTV2 o nejlepší track roku 2006 za Atlantis to Interzone, podpora v NME, předpověd BBC jako jeden z deseti "Sounds of 2007" a hlavně očekávané album Myths of the Near Future. Potřebujete ještě něco víc?

P.S.: abyste se na to správně naladili, zde máte sampler s tím zřejmě nejlepším z dance-punkové scény + novinka z ještě nevydaného alba Myth Takes od !!!, Heart of Hearts.

Setlist:
1. !!!: Heart of Hearts
2. Hot Chip: Boys from School
3. Hot Chip: Over and Over
4. Klaxons: Atlantis to Interzone
5. Klaxons: Gravity's Rainbow
6. LCD Soundsystem: Daft Punk Is Playing at My House
7. The Rapture: Don Go Do It
8. The Rapture: Get Myself Into It
9. The Rapture: Pieces of the People We Love

Sunday, January 07, 2007

strame's Awards 2007 - užší nominace

ZAHRANIČNÍ ALBUM ROKU
Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
Guillemots: Through the Windowpane
The Knife - Silent Shout
Lady Sovereign - Public Warning
Thom Yorke - The Eraser


ČESKÉ ALBUM ROKU
The Ecstasy of Saint Theresa: Watching Black
Indy a Wich: Hádej kdo
The Prostitutes - Get Me Out of Here


ZAHRANIČNÍ SONG ROKU
Beck: Cellphone's Dead
The Fratellis: Chelsea Dagger
Gnarls Barkley: Crazy
Hot Chip: Over and Over
Lady Sovereign: Those Were the Days
Muse: Starlight
Peter Bjorn and John: Young Folks
Placebo: Infra-red
Thom Yorke: Harrowdown Hill
Yeah Yeah Yeahs: Cheated Hearts


ČESKÝ SONG ROKU
The Ecstasy of St. Theresa: Watching Black White Looking
Indy a Wich: Můj svět ft. H16
The Prostitutes: Sunshine


KLIP ROKU
Arctic Monkeys: Leave Before the Lights Come On
Justice vs. Simian: We Are Your Friends
OK Go: Here it Goes Again
Placebo: Song to Say Goodbye
Plan B: No Good


ZAHRANIČNÍ KAPELA ROKU
Arctic Monkeys
Depeche Mode
Placebo
The Streets
The Strokes


ČESKÁ KAPELA ROKU
J.A.R.
Kryštof
The Prostitutes


INTERPRET ROKU
Alex Turner (Arctic Monkeys)
Brian Molko (Placebo)
David Gahan (Depeche Mode)
Mike Skinner (The Streets)
Thom Yorke (Radiohead/sólo)


INTERPRETKA ROKU
Gwen Stefani
Lady Sovereign
Lily Allen
Karen O (Yeah Yeah Yeahs)
Nelly Furtado


OBJEV ROKU
Fields
Gnarls Barkley
Infadels
Lily Allen
Plan B


P.S.: vyhlášení strame's Awards 2007 (:D) by mělo proběhnout za týden, tj 14. 1., tak se těšte :-P

Saturday, January 06, 2007

Gwen Stefani - The Sweet Escape

Gwen Stefani
The Sweet Escape
Interscope

6.8

Před dvěma roky jí celý hudební svět ležel u nohou. Svou debutovou deskou Love. Angel. Music. Baby. a hlavně singly jako Hollaback Girl, What You Waiting For? a Cool posunula pop do nových rozměrů. Okořenila ho hip-hopem, r’n’b a trochou osmdesátek, což je dnes nejvíc trendy a bylo by nesmyslné říkat, že třeba Nelly Furtado by začala zpívat skladby v tomto stylu jenom kvůli zkušenostem z mateřství. Trocha té vypočítavosti se jí ale vyplatila a prvotřídní Maneater či Promiscuous jsou dost možná nejlepšími mainstreamovými hity uplynulého roku 2006 a také asi lepší než cokoliv z dlouho očekávaného pokračování L.A.M.B. od Gwen.
Nedá se říct, že by nová deska byla zklamáním či dokonce propadákem, i když po prvních dvou posleších jsem tomu málem uvěřil, ale bohužel ani napopáté zde stále nenacházím hitovku ráže Hollaback Girl. Ale zatímco u debutu po osmé Crash už moc nemá smysl desku poslouchat, The Sweet Escape je mnohem více konzistentní a v podstatě každý track má smysl. L.A.M.B. je stylově rozmanitější, The Sweet Escape vyrovnanější. Gwen sama sebe nevykrádá, spíš se na novém albu prezentuje způsobem, který je ještě vzdálenější tvorbě No Doubt. Ostatně, těžko říct, jak naváže její domovská kapela na přechozí tvorbu, navíc když prý Gwen ohlásila konec s hudbou a že se bude věnovat pouze rodině. Nicméně o tom si každý myslí svoje, pravdou ale zůstává, že kdyby přece jenom odešla ze scény, skončila by na vrcholu.
Občas se sice nemůžete ubránit pocitu, že tohle jste už někdy slyšeli – týká se to hlavně Yummy - poslechněte si Milkshake od Kelis a je jasné, odkud vane vítr. Nebýt perfektního refrénu, nemá na desce co dělat. Z Early Winter je jasně znát rukopis Keane – aby ne, když skladbu napsal sám Tim Rice-Oxley. Začíná jako Talk od Coldplay a kdyby ji místo Gwen nazpíval Tom Chaplin, nikdo by ani necekl.
To ovšem nic nemění na tom, že The Sweet Escape laťku nasazenou prvním albem nesráží (jako jedna z mála desek loňského roku), je to skvěle zprodukovaný pop, Gwen Stefani potvrdila očekávání a i když tomu občas chybí šťáva, poslouchat se to prostě dá.


Co by mohlo jít na bestofku?
The Sweet Escape, Early Winter, Now that You Got It, Wonderful Life

Wednesday, January 03, 2007

The Raconteurs - Broken Boy Soldiers

The Raconteurs
Broken Boy Soldiers
V2

8.5

Mám fakt rád The White Stripes. Jsou opravdu retro, zábavní, mají nadhled, syrové hity a skvělé klipy. O nějakém hype v jejich případě nemůže být ani řeč.
Většina z toho by se dala přenést i na bokovku Jacka Whitea, The Raconteurs, s tím rozdílem, že někdo by jedovatě mohl podotknout, že na rozdíl od sourozenců (?) z Detroitu taky umí hrát.
Ona to vlastně i v podstatě může být pravda, na rozdíl od "svých" White Stripes zde Jack ponechává prostor i ostatním hudebníkům z kapely. A tak vzniklo album nasáknuté šedesátkovou hippie-psychedelickou náladou s Whiteovými obroušenými (pro někoho možná až moc) riffy, takže Steady, As She Goes, zřejmě největší hit, proto může být označován za nejkomerčnější skladbu z Jackova pera. Ale to rozhodně neplatí o celé desce, a tak bych to moc neřešil, protože když se sejdou čtyři skvělí hudebníci a nahrají něco, z čeho (tedy hlavně z druhé poloviny) není cítit kalkul, jenom radost z hraní, tak je to taky radost poslouchat.
Broken Boy Soldiers je dobrá deska. Vlastně ne, je vynikající, jen se mi v hlavě stále přehrává situace, kdy máte puštěnou třeba Blue Veins na plné pecky a najednou k vám vtrhne starší sestra, která miluje Hair a zeptá se vás: "Hele, ze kterýho filmu to je?"

Monday, January 01, 2007

strame's Awards 2007 - širší nominace

ZAHRANIČNÍ ALBUM ROKU
Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
Belle and Sebastian - The Life Pursuit
The Decemberists - The Crane Wife
Fields - 7 from the Village
Guillemots: Through the Windowpane
Joanna Newsom - Ys
The Knife - Silent Shout
Lady Sovereign - Public Warning
Lily Allen - Alright, Still!
Placebo - Meds
Plan B - Who Needs Actions When You Got Words
The Raconteurs - Broken Boy Soldiers
The Streets - The Hardest Way to Make an Easy Living
TV on the Radio - Return to Cookie Mountain
Thom Yorke - The Eraser


ČESKÉ ALBUM ROKU
The Ecstasy of Saint Theresa: Watching Black
Indy a Wich: Hádej kdo
Kryštof: Rubikon
The Prostitutes - Get Me Out of Here


ZAHRANIČNÍ SONG ROKU
Arctic Monkeys: When the Sun Goes Down
Arctic Monkeys: I Bet You Look Good on the Dancefloor
Arctic Monkeys: Perhaps Vampires Is A Bit Strong But
Arctic Monkeys: From the Ritz to the Rubble
Beck: Think I'm in Love
Beck: Cellphone's Dead
Beck: Nausea
Beck: We Dance Alone
Bloc Party: Two More Years
The Decemberists: When the War Came
The Decemberists: Shankill Butchers
The Decemberists: The Crane Wife 1 and 2
DJ Shadow: Enuff
Fields: Song for the Fields
The Flaming Lips: The W.A.N.D.
The Fratellis: Chelsea Dagger
Gnarls Barkley: Crazy
Gnarls Barkley: St. Elsewhere
Graham Coxon: I Don't Wanna Go Out
Guillemots: Trains to Brazil
Gwen Stefani: The Sweet Escape
Hot Chip: Over and Over
Infadels: Murder That Sound
Jay-Z: Kingdom Come
Kasabian: Shoot the Runner
Keane: Is It Any Wonder?
Keane: Crystal Ball
Lady Sovereign: Those Were the Days
Lady Sovereign: Gatheration
Lady Sovereign: Love or Hate Me
Lily Allen: Smile
Lily Allen: LDN
Lily Allen: Shame for You
Muse: Starlight
Muse: Supermassive Black Hole
Muse: Map of the Problmatique
Nelly Furtado: Promiscuous (ft. Timbaland)
Outkast: Morris Brown ft. Sleepy Brown & Scar
Outkast: Call the Law
Paul Simon: Outrageous
Pearl Jam: Life Wasted
Peter Bjorn and John: Young Folks
The Pipettes: We Are The Pipettes
Placebo: Song to Say Goodbye
Placebo: Infra-red
Plan B: No Good
Primal Scream: Country Girl
Primal Scream: When the Bomb Drops
The Raconteurs: Steady, As She Goes
The Rapture: Pieces of the People We Love
Red Hot Chili Peppers: Hump De Bump
Red Hot Chili Peppers: Hey
Red Hot Chili Peppers: We Believe
Robbie Williams: The Actor
Robbie Williams: Lovelight
Scissor Sisters: I Don't Feel Like Dancing
Skye: Love Show
Snow Patrol: Hands Open
Snow Patrol: Chasing Cars
Snow Patrol: Set the Fire to the First Bar
Sonic Youth: Incinerate
The Streets: Prangin' Out
The Streets: War of the Sexes
The Streets: The Hardest Way to Make an Easy Living
The Streets: When You Wasn't Famous
The Strokes: You Only Live Once
The Strokes: Heart in a Cage
Thom Yorke: The Eraser
Thom Yorke: Analyse
Thom Yorke: Black Swan
Thom Yorke: And It Rained All Night
Thom Yorke: Harrowdown Hill
Thom Yorke: Cymbal Rush
Yeah Yeah Yeahs: Cheated Hearts


ČESKÝ SONG ROKU
The Ecstasy of St. Theresa: V.R.!
The Ecstasy of St. Theresa: Wrong Time, Wrong Place
The Ecstasy of St. Theresa: Watching Black White Looking
The Ecstasy of St. Theresa: Thrash About
Indy a Wich: Už dou
Indy a Wich: Můj svět ft. H16
Kryštof: Rubikon
Kryštof: Jízda v protisměru
The Prostitutes: Distortion - Dancing - Destruction
The Prostitutes: Sunshine


KLIP ROKU
Arctic Monkeys: When the Sun Goes Down
Arctic Monkeys: Leave Before the Lights Come On
The Flaming Lips: The Yeah Yeah Yeah Song
Hot Chip: Over and Over
Justice vs. Simian: We Are Your Friends
Lily Allen: Smile
Lily Allen: LDN
OK Go: Here it Goes Again
Placebo: Song to Say Goodbye
Placebo: Infra-red
Plan B: No Good
The Prostitutes: Sunshine
The Streets: When You Wasn't Famous
Thom Yorke: Black Swan


ZAHRANIČNÍ KAPELA ROKU
Arctic Monkeys
Depeche Mode
Placebo
Radiohead
The Streets
The Strokes
U2


ČESKÁ KAPELA ROKU
The Ecstasy of Saint Theresa
Indy a Wich
Khoiba
Kryštof
The Prostitutes


INTERPRET ROKU
Alex Turner (Arctic Monkeys)
Beck
Brian Molko (Placebo)
David Gahan (Depeche Mode)
Jack White (The White Stripes/The Racounteurs)
Julian Casablancas (The Strokes)
Mike Skinner (The Streets)
Thom Yorke (Radiohead/sólo)


INTERPRETKA ROKU
Ana Matronic (Scissor Sisters)
Feist (Broken Social Scene/sólo)
Gwen Stefani
Lady Sovereign
Lily Allen
Karen O (Yeah Yeah Yeahs)
Nelly Furtado
Skye


OBJEV ROKU
Fields
Gnarls Barkley
Infadels
Lily Allen
The Long Blondes
Plan B