
Panic Prevention
Virgin Records
8.9
Ještě tak před rokem pro mě byl hip-hop záležitostí vyhulů s rovnýma kšiltama a skejťáckýma kalhotama, kde se ta hudební stránka vlastně ani nějak moc neřeší – že jde hlavně o to, pozurážet co nejvíc "kolegů" a přeříznout nějakou tu děvku. Pak ale přišli The Streets a se svou debutovou deskou Original Pirate Material mi nasekali na holou. Tak jsem se mýlil. Od té doby se grime stal nedílnou součástí mého playlistu a poznal jsem pěkných pár dalších takových interpretů jako Lady Sovereign, Plan B, The Mitchell Brothers… a teď Jamie T.
I když - je to vlastně ještě hip-hop, respektive grime? Odpověď zní: Ne tak docela. Ale není to ani indie, ani kříženec obojího, jak by o tom někdo mohl vyprávět. Jamie T mezi tím ladně proplouvá a z každého si bere něco – beaty od grimeu a rozpustilé kytarové riffy z indie-rocku a okořenil to vším možným, takže nakonec z toho asi zbyde závěr, že je úplně jedno, co to je, hlavně, že je to dobrý.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že zní tak nějak jako Mike Skinner bez samplů, ale s kytarou, anebo jako veselý a nic neřešící Plan B (já vím, že je to oxymoron). Ovšem v zásadě Jamie T nezní "jako někdo". Je svůj, přestože ta osobitost mi na první omak moc neseděla - když jsem si poprvé pustil videa z youtube, trochu jsem se zděsil a pomyslel si: "Tomuhle dal Kučera ve svý recenzi pět čtverců?! Dyť to zní, jako kdyby tady kecal nějakej děda, kterej si zapomněl zuby na svým nočním stolku! A jeho cockney je šílený!"
Ale mýlil jsem se podruhé.

Jamie T je prostě v každém momentu neskutečně zábavný a stále překvapuje, což dneska rozhodně nemůžete říct o každé desce. A s každým dalším poslechem vás ujišťuje, že to není náhoda, anebo dílo někoho jiného, že je tak dobrá. Je to hlavně jím samým.
Co by mohlo jít na bestofku?
If You Got the Money, Operation a třeba Back in the Game
No comments:
Post a Comment