5YRSOFHYPERDUB.

would be mad not to post it.

buried attack.

teda nikdy jsem vyloženě nestárnul a neměl přitom z nudy ve vstupní hale fontánky a na chodbách křížový klenby, takže taky nevím, jaký může být vidět, jak vaše manželka už neudrží krok s hosteskama na banketech. ale všichni 90s-techno-dinosauři to zjevně cítí, poplácávají se na zádech s dorostem, co nezaujatě poslouchá jejich exaltovaně popisovaný historky, přes brčko cucá mojito a potahuje z cigarety, ztrácí poslední zbytky ideálů a konečně chápe, proč na něj ten featuring padl. nebo tak nějak si to aspoň přitom, co ty kolaborace slyším, představuju.

k massive attack to moc nejde možná proto, že jako daft punk si spíš odzívnou, než by vydali další desku dřív než po čtyřech letech, do studia se jim chce míň než do parku vyvenčit psa, a tak jako by bylo dopředu jasný, že jim to burial zremixuje.

emotionallystuntedmusicobsessiveistransformedint-oamoderatelyevolvedadult.

kdo má teď v době twitteru pátrat, spekulovat, přít se s ostatními, odkud plynou interpretovy inspirace, když se sám odhalí za ostatní? ještě zajímavější na tom je, že největším pionýrem v tomto ohledu je zomby, který než si začal přepečlivě pěstovat image templáře s kkk-like kápěmi, co miluje ruské skladatele přelomu 19. a 20. století, kurosawu, futuropsychadelii a rave raných 90s, svou id s fotkou stejně přepečlivě spálil. tu ho máte, darebáka.

09/10 goonerpreview.

když už se slavia raději záměrně nechala vyřadit tiraspolem, aby se vyvarovala traumat z dalšího rekordního venkovního skóre 0:35 v základní skupině, zůstávají ladies jediným týmem arsenalu, který máme reálnou šanci vidět v čechách. doufejme. nerad bych jel na další kolo evropské ligy než na sigmu.

poslední kuny, forinty a eura, co mi straší po kapsách, bych na titul nevsadil, ale to je jedno. stejně i to, že by wilsherea, gibbse a velu a všechny další měli zasadit do hydroponií, při pohledu na tohle (mimochodem, eduardo svoje i'm back zvládá líp, než jak by to za něho kdy řekl sil dante) a na druhou stranu tohle je eboué nejlepší fotbalista na světě.

v minulé sezoně nebyl největším zklamáním denilson nebo vůbec post defenzivního záložníka - takový výsledek po tom, co nakonec nepřišel xabi alonso, stejně každý čekal, a tak mnohem víc překvapuje, jak si oproti této době loni vede song; něco jako rozdíl mezi první a pátou deskou talk talk* -, spíš jako většina clichyho výkonů: přes svou rychlost často působil chaoticky, nedodával kvalitní centry do vápna a naopak jich až moc prošlo přes něj. stejně ale ohledně obrany tolik starostí není: vermaelen se dokáže přizpůsobit premier league, gallas je osvědčený, gibbs a traoré clichyho proženou, o sagnu strach nikdo mít nemusí a eboué, pokud se nebude pouštět do útoku, se na pravém kraji ještě docela dá snést. něco jako polívka z jídelny, taky nemůže než pozitivně překvapit.

*no, ne zas tak ...

obrana pod wengerem nebude ideální nikdy, nehledě na kvalitu a zkušenosti hráčů; jde spíš o to, jak arsenal zaostává v útoku - a asi by to nevyřešil(y) další nákup(y) -, postup do něj je šablonovitý, hráčům nechybí technika, ale dynamika a otisk do hry. vždy záleží na tom, kdo kdy dá první gól, jestli se zápas nevyvíjí příznivě, drtivá většina z nich u míče vypadá stejně zaměnitelně jako figurky ve stolním fotbale. do invincibles zatím chybí půl stupně kvality, nejlépe viditelně mezi bergkampem a van persiem. postupným propracováním wilsherea a vely do základu, stárnutím nasriho, walcotta a bendtnera se problém odbourá, jestli to ale bude v této sezoně, tím si moc jistý nejsem.

s novým rozestavením 4-3-3 (/4-5-1) asi zčásti odpadá denilsonova a songova funkce (přestože kvůli zraněním je téměř jisté, že dnes oba nastoupí) defenzivního záložníka, která se více rozmělní mezi více hráčů na středu; asi proto arséne na konci loňské sezony zkoušel nasriho na denilsonovu pozici; s (ne)možným příchodem rosického by to dávalo smysl, zvlášť když na 6 míst se - v případě plného stavu - tlačí fabregas, nasri, rosický, walcott, arshavin, van persie, bendtner a eduardo (schválně uvedeni ti, kteří jestliže můžou hrát, jsou z 80 % v základu).

cokoliv výš než čtvrté místo v premier league bude úspěch, že všichni soupeři ve skutečnosti oslabili, může být vlastně jen zdání: l'pool přes prodej alonsa posílil johnsonem a aquilanim (hlavně jeho adaptace bude klíčová), united budou chtít dokázat, že přežijí i bez ronalda a tevéze, což je samo o sobě lepší motivační základ, než jakým procházeli minulou sezonou, na druhou stranu chelsea, přestože nejfavorizovanější, se bude soustředit hlavně na ligu mistrů. páté místo znovu pro everton, jestli udrží lescotta; man city nejsou natolik sehraní, aby šli o mnoho výš než loni, i když nehrají v evropě; s aston villou v případě příchodu van der vaarta budou mít znova kluby z big 4 co dělat. titul samozřejmě půjde na white hart lane. jde o to, jaký.

i tak.

COME ON THE ARSENAL!

god bless oink & reactiv-8.

když už s tím otravovat všude, tak tady hlavně.

link.

rfp, day II.

andy's tiny. mezi armádou panáčků z lega by z nich byl ten, co ho rozdupli svisle na dvě půlky, jednu by zahodili a druhá byl on, v černym tričku šlohnutym z dětský konfekce, a bílé bundě, která ještě víc přebíjela těch pětatřicet stupňů, co už ve stanu byly; možná proto, aby ho v outfitu vyvažoval, se basák vysvlekl do půl těla.

mluvim o tom, protože co v repertoáru sunflower c. slili dohromady, přebili kromě stage-performance zvukem s trademarkem, který jiným pražským indie-kapelám neuznají. bez zpěvu idylicky retro mix, co jemně kouše do krku, se zpěvem by se o voňavý afrodyziakum asi připravili. jenom toho bacha ne, prosím. nejsme na jethro tull.

(na southpaw je i něco, o čem by mělo cenu psát?)

mě by u kooks skákat pět metrů do vzduchu hnedka po prvním riffu v jakékoliv písničce nenapadlo, ale je zábavný sledovat ty, který jo. vlastně zábavnější než ty riffy.

trochu light nedělní line-up vlastně až v pondělí vynahradili tata bojs, od parkovacích mardošových průpovídek na zvukovce přes roboticky kraftwerkovský nástup a celý setlist. prej standard, loni ještě o třídu lepší, no ale co. na jejich extatický lasery, hračičkovský kytarový modulace a kroutit u toho hlavou by chtělo vybrat si celej den volna. během glasto kdosi na twitteru komentoval koncert blur, jak běžel na bbc2, a nestačil se divit, odkud ty hity berou. tak ani čeští blur (jakkoliv nesnáším tohle přivlastňování) na rfp nebyli vůbec pozadu.

rock for peopula, telegraficky. day I.

mít odstřelený ucho je cool - a tehdy po kode9 v crossu jsem z toho v tramvaji na vršovice měl ten uspokojivě záškodnický pocit děcka, co schválně dupne do každé kaluže -, ale ne ve 14:30 v první den festivalu. na to, že měli co dělat, aby to nějak zvrátili, se ale prostitutes kromě neustálého destroyerova poskakování (a naopak povedenému sólu v boom) do paměti nijak zvlášť nevryli. celý pocit z gigu se mi pak vybavil na tribuně újpestu při jejich úporné odvetě v předkole evropské ligy proti steaue, kdy jsem myslel jen na to, ať už konečně začne premier league.

hadouken! o pár hodin později strhla nad průměr alice, která u kláves tak znuděně podupávala do rytmu, až to nabralo odér e-clashe z dob, kdy se ještě peaches neholila, a podle toho, jak si bloncka otírala nos, bych ji podezíral, že na těch rolandkách měla přichystaných pár lajn. je to trochu rave do školek s michalem nesvadbou aka jamie smithem, všechny ty sirénky a subbasy tam působí jako dětský kladívka a xylofónky, ale docela zabíral.

třeba tak lhostejně líně prostě mluví a ne proto, že by byl nadranej, ale končit místo a certain romance 505 spolu s jeho cobainizovaným all in denim outfitem něco napovídá. až na první půlhodinu, kdy vypálili i bet that you look good on the dancefloor a still take you home, do celého setu prostrčili to nejponuřejší a nejatmosferičtější, co z jejich repertoáru vysáli. některé lidi kolem, co loni vystávali na offspring a letos od am čekali něco podobného, to asi zprudilo a automaticky nereagovali; a i kdyby chtěli, nafrázovat jejich sloku by stejně nezvládli, a sloganů am mají jako u nás žen na kandidátkách. přiště je dovezte do klubu. ehm .. příště? bojim se o něho.

music television.

měl jsem za to, že jsem tu svou slabost pro toma veka ventiloval mnohem víc, než teď vidím. je možná trochu přehnaná, vzhledem k lehké nevyrovnanosti jeho čtyři roky starého debutu we have sound, kdy se vedle sebe v první a poslední třetině mísí geniálně rezervovaná melancholie a naléhavost londýnského solitéra převlečená do pichlavé frackovitosti s na hony rozpoznatelným suchým soundem prostoupeným zneklidňujícími elektro-smyčkami (třeba z té v nothing but green lights opravdu mrazí v zádech)/výstižnými riffy (třeba totéž tamtéž), a na druhou stranu rozbředlý střed. mám-li užívat berličky zní-to-jako, představte si singl give me every little thing od the juan maclean vydaný místo na dfa/2005 na sub pop/1990 a narýsujte si průsečík.

že má ale tom kromě citu pro výběr brýlí a délku vrkočů i cit vygenerovat dotažený pop-song a ušpinit jej do jeho břitké cool-verze, dokazuje snad ještě markantněji (a nevyrovnaněji) na letošní - a asi neoficiální, když o ní na wiki není ani zmínka - sbírce b-sides music television. přičemž bych se nedal zmást tím b-sides a prvními dvěma tracky, které skipuju. pentablok don't jump-music television-one horse race (přístupný mimochodem i na soundtracku ke gta iv)-things are here to stay-blessing in disguise je euforická pocta late 80's raveu, kytarové alternativě raných devadesátek a psychedelii jako takové. a to ještě připočíst k dobru i druhou polovinu složenou z remixů od phones, clor, kaos a digitalism. z nějakýho důvodu mi to celý evokuje playlist na konec srpna. tak ať to máte předem.

bluest light shining.

alles ist schon heller, když už v těch converskách nemám nehty jak rampouchy a zvlášť zpruzující interlull je u konce. snad i šedivo na pop scéně. jestli se za desky jako je merriweather vybírá nějaká daň, tak teď byla jako ta nedávná obamovská na firemní samoodměny. jen bez té retroaktivity. vědět před čtvrt rokem o self-titled debutu kanadských women, no age na trojce by měli vážný potíže. a paninky uvrhnou v pokušení 6.6. ve studiu rubín na malostranským. škoda data, ve stejnou dobu je planet, ale i přes slušně aktuální line-up (klaxons, white lies, peter bjorn and john) budou dva ze tří na pohodě a s velkou pravděpodobností i na szigetu, schválně jestli se zarazíme na stejných třech jménech (a to jich určitě ještě přibude). rock for people naopak láká z českých nejvíc na arctic monkeys a bloc party, ale tohle všechno je myslim už celkem bla-bla-známý. line-up pohody jinak celkem zklamání, zatím. w:lsonic láká nejvíc, i když no steam, kdo kdy kde.

do jistý míry mi jako průser vychází letos i pohled na bilanci dosavadních desek, vzhledem k tomu, kdo všechno vydával. zachraňuje to snad jen bat for lashes, stejná a stejně dobrá jak minule, celkem povedení wavves, phoenix s koutkama od ucha k uchu a jinak možná doves nebo yeah yeah yeahs, silversun pickups jsem ještě nedával. ale nakonec mě pesimismus i při výhledu na konec sezony bez disturbující reprepauzy opravdu nepřepadá.

heavy-weight prostitutes.

the prostitutes jsou u nás stejně zjevením. jak si kdo to slovo v rámci (ne)cíleného nedorozumění vyloží na svou stranu, je druhá věc. není jim co závidět, vydávat v čechách desku, v sobě entuziasmus a sebevědomí, a obojí je tak nějak automaticky zkroucený do naivity/buranství a nadutosti. mezi tím totální vakuum, které by každá slušná kapela měla zaplnit a ten šmirgl proměnit v jedlý papír.

prostitutes to nedělají ne proto, že by hudba mluvila za ně, oni si ten rozsek užívají. sami místo lejna na kritiku přilívají olej do ohně. ironizují i dramatizují sebedebilnější výplody o tlustých hovadech; destroyer nedávno v podobné souvislosti začal polemizovat o tom, co by třeba b. slavík psal před listopadem, a i bez toho, že se z těchto odrazů stal časem skoro blogchleba a blogvoda, to vytváří nekompromisně ztěžklou auru nedoktnutelnosti a nezpochybnitelnosti. kam to občas vede, vidno na fórech - negativní reakce jsou v rovnítku s projevem závisti a honěním si trika na kapelách, co něco dokázaly. a to je argumentace náležící spíš fans the prodigy. že ani opozice není moc nápaditá, dokazuje už jen to, na co prostitutes reagují, spor je ale v jádru stejně nudný a zbytečný.

jednoznačně nepůsobí ani jinak celkem pravdivá slova v posledním článku v r&p nebo f:lteru 'recenze s průměrným hodnocením, co dostaneš od člověka píšícího podle šablony, kterou si vytvořil na kabátech, tě dokáže vytočit úplně stejně dobře, jako hodnocení 9/10 od někoho, kdo ví takový hovno, že tě vlastně uráží, že se mu to líbí'. nad zlomkem self-antipreferencí se povaluje odér rozpačitosti z multihvězdičkovýho banneru, co jim visel na myspace asi dva roky, a ať změníme sociální pavučinu, i na last.fm 'they are highly acclaimed by the music press as well as by quickly growing amount of fans'.

no offence vůči self-promu. spousta kapel si to odsere (právem), ale jako axiom pro to, jak se vysmát kapele, to brát nelze prostě proto, že tu pro ně v porovnání se zahraničím na tyto nevděčné účely není k dispozici prakticky nikdo. prostitutes celkem účinně dokážou dostat všechny své aktivity do povědomí a netváří se u toho příliš ztrápeně, jak by se mělo zdát z jejich hudby. proto je trochu zvláštní, že narozdíl od oznámení na remixy a koncerty etc., se o datu a způsobu releasu nové desky tolik nemluvilo. jako by f:lter, tak prostitutes měli strach z prejudicí.

vydat cd s časopisem není špatný nápad. dá se sice úspěšně namítat, že časopis by neměl prodávat to, co hodnotí, ale jako bilaterální živá voda pro tištěné médium i vydavatele to může do jistý míry fungovat. kolik na tom uvidí zisků, je v tomto případě asi vedlejší a je dobře, že to obě strany tuší. celkově jsou tak svým způsobem stylotvorné - bez prostitutes a epitetických zmínek f:lteru o tom, jak jim pomohl myspace a bandzone a virb a blog a aktivita vůbec pro povědomí, až se z toho stal menší mýtus (f:lter-hype byl asi přece jen větší hybatel), bychom tu měli myspace profily u každé nové kapely mnohem později. spolu s tím, jak prostitutes poskytli své debutové ep volně ke stažení ještě v době, kdy i venku byla většina věcí relativně sešněrovaná, chytrým merchandisingem – vtipný placky sorry mum, i spent the night with the prostitutes –, slušnými klipy (zvlášť sunshine), přesvědčivým vystupováním (viz ladí neladí) a slušným debutem založeným na chytlavých riffech, se dá říct, že je to kapela, která jako jedna z mála u nás zoufale nezaostává za děním venku.

demonstrovat to prostitutes chtějí i na nové desce hometown zombies. daří se jim to na její první třetině (napsal bych jedné polovině, kdyby mi nepřipadala tak dlouhá), hlavně díky povrchovým náznakům nu-rave (boom) a 8-bitu (unfaithful sinclair), kdy jsou the prostitutes vyjma produkčních zásahů (mrazivý přechod mezi elephant a leave it like it is) zdaleka nejzábavnější a nejpřekvapivější. celkově ale hometown zombies postrádá lehkost a vzdušnost, která je suplována výbušností (patrnou už hned od poměrně otravného intra) a ambiciózními pokusy o drsnou a smutnou výpověď o maloměšťáctví. zarazí sice, že oproti proklamacím se ústřednímu tématu tolik pozornosti nevěnuje, ale nakonec se adrian v textech docela oprostil od výchovného punku z první desky a la she’s a prostitute. i když si stále čas od času nezadá s bonem, ani zdánlivé banality jako 'i’ve been lost and i’ve been found' nevyzní zas tak nepřiměřeně.

čistý průstřel je obal, co má evokovat parafrázi na parafínově šťastné vánoční rodinky z reklamních letáků, ale jako symbol hometown zombie to spíš než věrně působí prvoplánově a těžkopádně. oproti debutu je druhá deska jako celek tempově volnější, zvukově monumentálnější, chybí však prvky nečekanosti, nějakého zvratu; leave it like it is jako mladší sestra sunshine s hostující, nečekaně vyklidněnou la petite sonjou nezní špatně, ale civilnost je tatam hned s refrénem 'there’s no point in killing each other / there’s no point at all' a sveřepým riffem. většina ostatních věcí teď zní na způsob distortion-dancing-destruction s lehkostí kliků s něčí nohou na zádech, plus je tu ještě editors-hopsačka phreneticus nebo depeche mode-like stories the same, a tři adrianova akustická sóla vybízí ke skipování.

pozitivní stránky copyrightu the prostitutes se bohužel utlumily, jediný adrian výrazně hlasově vyzrál, až na pohrávání se slovy kolem jedné noty v mezihrách, které mě stejně jako koněspřežkové westernové fragmenty vytáčelo už i minule. rozhodně nelze odepřít odvaha odprostit se od zvukové klece minulých desek, ve které uvízli jejich oblíbenci interpol a franz ferdinand, a naléhavost (tentokrát spíš odvržená než čerstvě zamilovaná), ale celkově je hometown zombies jako soté, co pořád potřebuje dokořenit, ale ve finále mu stejně chybí vlastní chuť.

g! #02.

download.

thx to rdw! | b-girl | franz-goumet. | robert šiška.

anální cestičky.

v záplavě spamových mailů z facebooku je jeden přece jenom rád, když dostane zprávu, co stojí za přečtení. kapelu the roads před pár týdny zjevně popadl nevídaný záchvat osvícení, když se rozhodla popřít zavedené a fousaté zákonitosti koloběhu nových kapel, a rozmístila nástražné zprávy publicistům, že teda 'chtějí, aby se o nich psalo! a psát je rozhodně o čem! the roads s vámi rádi udělají rozhovor, pozvou vás na koncert, pustí vám nejnovější věci ze studia, poskytnou vám fotky a všechno možné! vy o nich napíšete a umožníte tak této kapele snáze dobýt českou hudební scénu!'

who could resist? všeobecně vzato není nad důležitý a mystifičnem-zahalující publicistický styl, kterým někteří oplývají, i když zrovna nejde o rozmístění raket do kaliningradu nebo novou desku massive attack, a tak 'pražská kapela the roads dokončila svou první dlouhohrající desku. album, jehož název prozatím její členové nechtějí zveřejnit, obsahuje 12 nových skladeb ...'

whooo, nových skladeb!

jak mi přišlo druhým, předvčerejším mailem, členové doposud nezveřejnitelný název alba pojali nečekaně - 'bylo po dlouhých debatách (!) o názvu pojmenováno eponymně – the roads.' a jsou to staromilci - 'skladby jsou symbolicky i tematicky seřazeny tak, aby tvořili pomyslnou a a b stranu, jak tomu bylo na starých vinylech.' ba co víc, '"naše deska je sestavena tak, aby působila jako celek, který odráží mnoho výrazových poloh. je to spektrum od tanečně laděných rockových písniček přes apokalypticky monumentální balady až k veselým hříčkám," říká skladatel a klávesista šimon jelínek.'

no jako ... nechtěli byste je..? když na vás tak smutně apokalypticky monumentálně koukaj ...

p.s.: i když on už se jich ujal ten správný. hlavně umět rozpoznat ironii.

the inbetweeners | urban dictionary.

být the inbetweeners tim samym sitcomem s tim samym scénářem, herci a vším zasazení do středoškolského prostředí jejich transatlantických bratránků, nefungovalo by to. aspoň ne tak. celkem zaměnitelný scénář - na státní ze soukromé do (převedeno na české poměry) sexty přechází will, kadeřavý brýlatý geek s předkusem, budoucí (aspoň) ministr a zlý sen každého, kdo čas od času na poslední chvíli zaráží a polyká nějakou potenciálně devastující poznámku, se po celkem útrpném prvním dni dostává do partičky tří dalších adolescentně-postižených, simona, patrně nejnormálnějšího a na první pohled nejnenápadnějšího, neila, miláčka, ale totálního vypatlance, a jaye, s hairdem + jednáním o pár generací mladšího klona bří gallagherů a jehož ostatně nejlíp vystihuje jeho imaginární bio:

first off, this is not one of those blogs that mongs write to make them feel like they've achieved something with their lives. "oooh, this is what i think, isn't it important, but also funny." no, it's not. it's embarrassing. no one cares. grow up. stop clogging up the internet, you're taking up valuable porn space. blog mongs.

facts worth knowing:
when i was 12 i thrashed lewis hamilton to become national karting champion. fact.
at glastonbury, liam gallagher asked me where i got my clothes. fact.
neil's dad is bent. fact.

... ve skutečnosti bývá o víkendech s rodiči v karavanovém kempu, ale i z toho se dá v jeho podání něco vytřískat.

a čímž se tak nějak dostáváme k tomu, proč teda jako jo. narážky na uk popkulturu, lil'-townie life, hudební prokládačky typu arctic monkeys, hot chip, kate nash, jacka peñateho atd., na vánočním večírku hrajou něco jako the whip; občas absurdní situace ťukající na rameno the office, někdy ale trochu tlačí na pilu (fakt si nejsem jistej, jestli by kdokoliv v jakymkoliv stavu poblil sedmiletýho hošíka); na druhé straně turbodialogy, kterých je tu za jedněch dvacet minut víc než za celých 3,5 hodiny sedmi samurajů, napakované (ne)přeložitelnými hláškami, co znovu projevují nutnost skládat tribute neocenitelnému urban dictionary, kterej si vyloženě říká o pomilování. diy (= wiki-like) výkladový slovník jakéhokoliv výraziva s břitce trefnou aplikací. ale to vám asi nesu dříví do lesa.

takové to duc duc.

"poláci, švédové a norové vám nepůjdou na operu, ale takové to duc duc," vysvětloval liberecký primátor kittner, proč je součástí doprovodného programu lyžařského ms v liberci maxim turbulenc nebo michal david.

mf dnes, 5.2.2009, sešit c, str. 9.

strame's awards 2008 - vegyes. (it's cool to have headlines in hungarian.)

tak teď zas pro změnu rýpnutí do vosího hnízda české kotliny.

nejlepší čeští publicisté za rok 2008 (abecedně):
- pavel klusák.
- pavel turek.
- karel veselý.

nejlepší mladý publicista za rok 2008:
- benjamin slavík.

džouk roku:
- vybrané blogy redaktorů musicserveru.
- diskuse na newmusic.

thumbs up v roce 2008:
- promotérům/prom. skupinám za high places, bengu, deerhunter, animal collective ad. v praze.

opruz roku:
- absence jakéhokoliv kvalitního širšího hudebního média.*
- nejmíň zajímavých českých desek za posledních x let.**
- masová hysterie kolem fundamentálně správných iniciativ.

co bude stát za řeč v hudbě & so v roce 2009 i u nás:
- obnovenej živel.
- nový desky www, sunshine, the prostitutes.


* v kontextu trojího dělení hudebních médií na:

a) obecně mainstreamové (stránky deníků a jejich weby)
b) specializovaně mainstreamové (hudební časopisy, co seženete v kojetíně na nádraží + weby jako musicserver, muzikus)
c) periferie (rubriky týdeníků - respekt, reflex atd., součást obecně kulturních časopisů - a2 atd., vyhraněnější časopisy a weby, blogy ...)

je b) správně.


**nevim, jestli jsem jedinej, ale fakt si myslim, že gorila vs. architekt není moc dobrá deska. i kvůli žalostné flow.


+

top music-flashbacky 2008:

#1 underworld - dark & long (dark train) - záď na trajektu od calais, naoranžovělý svit vycházejícího slunce odrážející se od zpěnělé lodní brázdy. ultralyricky řečeno.
#2 the killers - when you were young @ sziget. no need for explanation.
#3 strnulej krk po gigu modeselektor, sziget.
#4 digitalism - pogo v improvizovaném setu mára-já v dodávce průjezdem polospící prahou.
#5 justice - genesis @ sziget. myslel jsem, že se poseru.
#6 hercules & love affair a jejich filigránský klávesový motivy na el beats.
#7 massive attack - angel. stoned in uk.
#8 foals - the french open. extrémní produkce slinových žláz v hmv v portsmouthu.
#9 'ztlum to, blbe!' daft punk - daftendirekt. při (v době vzniku výroku) 13h, 28min. 57s. a 34set. dlouhém nikamnevedoucím výjezdu ve francii.

strame's awards 2008 - tracks.

#01
mgmt
time to pretend

'~this is our decision to live fast and die young.
~we've got the vision, now let's have some fun.
~yeah it's overwhelming, but what else can we do?
~get jobs in offices and wake up for the morning commute?
~forget about our mothers and our friends.
~we were fated to pretend.'


#02
m83
kim & jessie

'~kim and jessie
~they have a secret world in the twilight
~kids outside worlds
~they are crazy about romance and illusion.'



#03
santogold
l.e.s. artistes

'~i can say i hope it will be worth what i give up
~if i could stand up mean for all the things that i believe.'


#04
sam sparro
black & gold

'~cause if you're not really here
~then the stars don't even matter
~now i'm filled to the top with fear
~but it's all just a bunch of matter.'


#05
why?
good friday

'~if you grew up with white boys
~who only look at black and puerto rican porno
~cause they want something that their dad don't got
~then you know where you're at.'


#06
portishead
machine gun

'~for i am guilty
~for the voice that i obey
~too scared to sacrifice
~a choice chosen for me.'


#07
dj mujava
township funk






#08
the bug
poison dart (feat. warrior queen)

'~me no back, me no if me no cater,
~na mek no fool bwoy come tun me over,
~fore im approach i'm afi think it over
~flex too kool i'm afi study me behavior.'


#09
cut copy
out there on the ice

'~yes, no, maybe is all i need to hear from you
~if things go crazy, she's lost herself and lost to you
~now that nothings spoken, she's out there on the ice again
~she's take me down slowly, she's holding on to what she can.'


#10
no age
teen creeps

'~wash away what we create
~my sins like funny calls you make
~teen creeps i've seen you on my street
~teen creeps get what they want and me
~i won't end up like them at all.'


#11 the whip | trash
#12 friendly fires | jump in the pool
#13 department of eagles | no one does it like you
#14 tv on the radio | halfway home
#15 crystal castles | vanished
#16 mylo | paris four hundred (sebastian remix)
#17 the verve | love is noise
#18 foals | olympic airways
#19 deerhunter | nothing ever happened
#20 ladyhawke | magic
#21 high places | from stardust to sentience
#22 hot chip | one pure thought
#23 benga | pleasure
#24 wiley | wearing my rolex
#25 health | triceratops (acid girls rmx a)
#26 the cure | underneath the stars
#27 santogold | i'm a lady (diplo mix feat. amanda blank)
#28 flying lotus | testament (feat. gonja sufi)
#29 dj /rupture | homeboys (feat. maga bo)
#30 miss kittin | kittin is high

strame's awards 2008 - preview* & alba.

*stav na zahraniční i české scéně jsem už v průběhu loňska do jistý míry už popisoval tu a tady a nějak mám pocit, že je to aplikovatelný i na tento účel.

je trochu těžký sestavovat žebříček top alb za loňskej rok s vědomím, že venku na blogosférách už plave deska, která všechny následující strčí do kapsy, zároveň s pohledem na žebříčky dle pitchforku, kde se obzvlášť u singlů nelze neidentifikovat s 95 % zařazených věcí od #25 nahoru. + by si už mohli dát pohov. taky bych občas rád vychválil nějakou desku před tím, než dostane 9.6. navíc, kua, když si je fakt zaslouží.


#01
the bug | london zoo
ninja tune


málokdy zpětně rehabilituju určitej styl jako reggae, respektive rasta-mc-ing v souvislosti s london zoo (svůj podíl na tom měli už dříve třeba kode9, ale zdaleka ne v takové míře). postapokalyptika a zmatenost dubstepu, v pozadí ruchy a šumy symbolizující nepřetržitý kysele intoxikovaný déšť přerůstající do ostré šedi. angažovaná, temná a precizní flow hostujících spaceapa, killa-p, warrior queen a vlastně všech dalších. ani jediná instrumentálka freak freak tu nestojí jako pomyslný drymlův fanklub na facebooku. a hlavně beaty. block-rockin‘-beaty. závěrečný destruktivní trojblok warning/poison dart/judgement je pak prostě odstřel mimo všechny dimenze. alternativní podkreslení klipu afrika shox.


#02
cut copy | in ghost colours
dfa


vyčítat druhé desce cut copy obsesi freak-kudrnatým 80s popem je hrozně častý, hrozně jednoduchý a je to hrozně v módě. in ghost colours se mu v jeden moment klaní a vysmívá za zády, obrací jeho nevkus v rafinovanost (všimnout si, jak se kření při všech ta-dy-dý a povzdeších na live performances), ale v pozadí jsou spíš daft punk a la discovery, avalanches, i něco z my bloody valentine. sami cut copy mručí na souhlas a přidávají ještě krautrock. být dva roky zpátky, slyšeli bychom už jenom kvůli návaznosti celé desky v jeden celek řeči o koncepčnosti. z toho všeho nakonec skvělá, nezávažná a optimistická deska plná prosluněných riffů. überpop.


#03
no age | nouns
sub pop


garážovýho lo-fi rocku bylo loni zhruba jako počet nul v deficitu amerického rozpočtu za stejné období, ale proč ne, když jde o no age. noise-ambient-art-punk l.a. dvojice sdílí nemálo styčných bodů s liars, se kterými i jela tour a vydala split single, působí ale o něco naturálněji a neuvěřitelně chytře a živě. inspirovaná ranými 90s v nejlepším smyslu slova (rovná se na to, aby je vykrádala, má příliš mnoho invence). někdy epičtější a údernější, jindy éteričtější, každopádně ze zdvojovaných kytar, vrzavé smyčky a podlomeného hlasu randyho randalla – nejenom - ve things i did when i was dead běží mráz po zádech.


#04
tv on the radio | dear science
4ad


jestliže se tv on the radio svou minulou geniální deskou return to a cookie mountain nabourali do pomyslné indie elity, tak ji letos s dear science celou zbořili. trochu mi chybí jakási monumentální zvuková naddimenzovanost, vycizelovanost a přitom špinavost, více existencionalismu a naléhavosti v adebimpeho hlase, ale tv on the radio se posunuli do míst, kde na ně má opravdu málokdo a nebojím se tvrdit, že momentálně asi nikdo. protože když začnou takovým rytmem s takovým synťákem v halfway home a skončí třema písničkama, který mě zboří stejně jako oni onu indie elitu, tak o dear science nelze nemluvit s nadšením. je tedy přehlednější, u/s/vyrovnanější a přístupnější než její předchůdce; je velice důležité se taky zmínit o tom, že david sitek & spol. chtěli udělat dotažené mistrovské dílo, a to se jim narozdíl snad ode všech ostatních souputníků se stejným záměrem doopravdy povedlo.


#05
foals | antidotes
transgressive/sub pop


těžko říct nejenom, jestli anglická scéna loni vyplivla na scénu zajímavější kytarový debut, ale jestli vůbec nějaký, co jinak stál za řeč. antidotes to ale nijak nedegraduje. průzračně jemné riffy plnící zástupnou definici pro první jarní závan O2, co vás praští přes nos stejně nečekaně jako rozloženej akord v big big love (fig. 2) vaši nepoddajně cynizující mozkovou strukturu, dělají své. mimochodem, hovoříce o kytaře, nejsem si moc jist, zdali znám působivější riff, který zároveň lze zahrát bez levý ruky, než ten v olympic airways. připočteme-li k tomu tintagel & výhledy na atlantik + the french open, co tou dobou hráli v portsmouthu v hmv, kde jsem koupil streets za £17, nepočítaje další věci, z čehož je samozřejmě všechno taky 100 % pure dojmologie, nemůžu jinak.


#06
flying lotus | los angeles
warp


prefuse 73 nebo dälek vzali svou odpověď na to, co je to trip-hop docela zeširoka, stejně jako letos flying lotus s výborným opusem los angeles, složeným ze sedmnácti kompozic ne delších než tři minuty. deska hodně abstraktní, nebeská, minimalisticky zastřená miliony zvukových vrstev a vláken, bastardizuje nu-jazzové samply a hlasy stejně jako burial raveové, jen že zní mnohem hip/trip-hopověji. nekonvenčně konvenční. a nekonečně krásná a neuchopitelná. a kdo se nerozbrečí na konci u testament (ft. gonja sufi), neni chlap.


#07
health | disco
lovepump united


health jsou přesně tak cool, aby se vyjímali na myspace v kolonce favourite music. skoro natolik cool, aby se dala v souvislosti s oblíbeností opominout zmínka o jejich vlastní tvorbě, nebýt disco. počet zremixovaných debutových desek může vzrůstat v nepřímé úměře s jejich kvalitou, disco je ale jedno z nejlepších remixových alb vůbec. své na tom mají samozřejmě acid girls, crystal castles a vůbec všichni ostatní, kteří mění strukturu songů health k nepoznání, citlivě aplikují z původních stop jen to nejnutnější – ale i nejchytlavější – a výsledek je ultimátní.


#08
atlas sound | let the blind lead those who can see but cannot feel
kranky


dlouhý, o to však signifikantnější název asi nejlepšího počinu hrdiny loňska - a že od něj bylo z čeho vybírat. nebudu planě spekulovat, jakými všemi možnými způsoby se na něm mohl podílet marfanův syndrom, kterým bradford cox trpí (rozhodně není první geniální hudebník s touto diagnózou), ale (no ne!) dost možná i kvůli němu je tato deska taková sonic adventure. žánrově nezařaditelné dvou-tříminutové tajemně se vznášející, introvertní ambientně-shoegazové křehoučké koláže zastřené mlhou, sny a paradoxy s jemným, křečovitě zpomaleným expresivním coxovým hlasem. a to jsem ještě nevyplýtval všechny relevantní atributy.


#09
santogold | santogold
downtown

zběsile eklektická s/t prvotina santogold už na začátku roku 2009 vyvolává pocit minimálně tříleté existence; ne snad proto, že by stihla za dobu od vydání vyjít z kurzu, jenom se jeden nestačí divit, co vše stačila 'nová' brooklyn star od loňského března stihnout - kolaborace s diplem na úžasném dřevním mixtapu top ranking, účast v geniální reklamě na nejlepší boty … santi je tomu navzdory in da game už poměrně dlouhou dobu, přičemž se v rámci džobu pro epic records stihla podílet na několika popových prefabrikátech a la ashlee simpson. jestli jí ale právě to pomohlo vytříbit smysl pro ultimátní pop-song, budiž. z nich nakonec santogold je, i přes neporovnatelným způsobem ušlechtilejší inspirace a background.


#10
deadly avenger | blossoms & blood
george v


ach, deadly avenger, hrubě nedoceňovaný a opomíjený. rozmáchlosti a sentimentu sytě barevných starých filmů plný. první deska deep red podle last.fm cult classic, já s ní kvůli nesehnatelnosti neměl tu čest až do, ehm, včerejšího večera, takže tuto část nenápadně opomineme. blossoms & blood je o noření se do orchestrálních eposů podpořených downtempovými rytmy, ale není to tak blbý, jak to zní. respektive, lepší cákance patosu asi neznám.


#11 dj /rupture | uproot
#12 benga | diary of an affro warrior
#13 crystal castles | crystal castles
#14 portishead | third
#15 deerhunter | microcastle / weird era cont.
#16 grouper | dragging a dead deer up a hill
#17 clark | turning dragon
#18 why? | alopecia
#19 vampire weekend | vampire weekend
#20 lykke li | youth novel
#21 funk d'void | sci-fi hi-fi vol. 4
#22 q-tip | the renaissance
#23 deadbeat | roots and wire
#24 m83 | saturdays=youth
#25 times new viking | rip it off
#26 fleet foxes | fleet foxes
#27 gang gang dance | saint dymphna
#28 kode9 & the spaceape | live @ gilles peterson
#29 the last shadow puppets | the age of understatement
#30 the kills | midnight boom