anální cestičky.

v záplavě spamových mailů z facebooku je jeden přece jenom rád, když dostane zprávu, co stojí za přečtení. kapelu the roads před pár týdny zjevně popadl nevídaný záchvat osvícení, když se rozhodla popřít zavedené a fousaté zákonitosti koloběhu nových kapel, a rozmístila nástražné zprávy publicistům, že teda 'chtějí, aby se o nich psalo! a psát je rozhodně o čem! the roads s vámi rádi udělají rozhovor, pozvou vás na koncert, pustí vám nejnovější věci ze studia, poskytnou vám fotky a všechno možné! vy o nich napíšete a umožníte tak této kapele snáze dobýt českou hudební scénu!'

who could resist? všeobecně vzato není nad důležitý a mystifičnem-zahalující publicistický styl, kterým někteří oplývají, i když zrovna nejde o rozmístění raket do kaliningradu nebo novou desku massive attack, a tak 'pražská kapela the roads dokončila svou první dlouhohrající desku. album, jehož název prozatím její členové nechtějí zveřejnit, obsahuje 12 nových skladeb ...'

whooo, nových skladeb!

jak mi přišlo druhým, předvčerejším mailem, členové doposud nezveřejnitelný název alba pojali nečekaně - 'bylo po dlouhých debatách (!) o názvu pojmenováno eponymně – the roads.' a jsou to staromilci - 'skladby jsou symbolicky i tematicky seřazeny tak, aby tvořili pomyslnou a a b stranu, jak tomu bylo na starých vinylech.' ba co víc, '"naše deska je sestavena tak, aby působila jako celek, který odráží mnoho výrazových poloh. je to spektrum od tanečně laděných rockových písniček přes apokalypticky monumentální balady až k veselým hříčkám," říká skladatel a klávesista šimon jelínek.'

no jako ... nechtěli byste je..? když na vás tak smutně apokalypticky monumentálně koukaj ...

p.s.: i když on už se jich ujal ten správný. hlavně umět rozpoznat ironii.

musicserver

Co je moc, to je moc. Když mi kámoška řekne, že má ráda Ewu Farnu, no tak co už - vypálím jí nějakou kompilaci a za chvíli dostane rozum. Když se o desce takového formátu napíše na blog jako guilty pleasure pro pobavení kámošů, je to ještě taky v pohodě. A i když dostane právě něco takovýho v recenzi 6/10, ale rozumným způsobem se to vysvětlí, uvede na pravou míru a je znát postoj autora k věci, stejně jako fakt, že si asi ve volném čase pustí něco úplně jiného, než je Ewička, dá se to pochopit.

Ale pokud se o ní píše do rubriky Co poslouchá musicserver, které má ve svém mottu větu "Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka.", už to není ani k smíchu, ale vážně spíš k pláči. S takovou fundovaností redaktorů by sem totiž mohli psát i leckteří mí přátelé a spolužáci z gymplu a vyšlo by to nastejno. A pokud to takovým tempem bude pokračovat dál, bude to vypadat asi jako na fóru Metal vs. hip-hop na lidé.cz. Vliv internetové hudební publicistiky ve světě stoupá závratnou rychlostí (jestli už je dokonce vlivnější než tištěná forma je ale na jinou debatu) a u nás její kvalita paradoxně klesá stejně rychle.

Je to do jisté míry i proto, že konkrétně musicserver ztrácí respekt tím, že recenzenti ve svých článcích opravdu nešetří osmičkami nebo devítkami. To je ale vlastně logické. Je totiž zvláštní, že i přes velikost serveru má každý monopol na své desky, které většinou nekriticky, až hystericky vychválí. Nemluvě o nemalém počtu redaktorů, kteří dost často neví, která bije, ale snaží se vypadat inťošsky, a tak vychválí jinak průměrná alba interpretů, jejichž jména zní tak nějak nezávisle. A to často za pomoci vět typu: "Její hlas se poslouchá velice příjemně a do písniček se moc hodí." Nebo se pomocí vysokého hodnocení snaží sami zviditelnit, ale většinou to vede hlavně ke ztrapnění. Nejvtipnější ale vždycky je, když už mají dost arogance na to, aby v makrorecenzi odsoudili desku, která jinak (oprávněně) dostává vysoká hodnocení, což pak vlastně vede k tomu, že tím potvrdí její kvalitativní status.

Jistě že se v mottu makrorecenze nese, že můžou přinést pohled i od redaktorů, kteří ten či onen styl moc neposlouchají, což je vlastně dobrý nápad, ale naráží na absenci nějakého základního přehledu v hudbě, který nechybí autorům na zahraničních serverech. A jeden (na české poměry) naprosto špičkový redaktor plus několik velice slušných to nezachrání. A pak to tak taky bohužel dopadá. Beztvarost a nejasná vyprofilovanost musicserveru je toho výsledkem.