anální cestičky.

v záplavě spamových mailů z facebooku je jeden přece jenom rád, když dostane zprávu, co stojí za přečtení. kapelu the roads před pár týdny zjevně popadl nevídaný záchvat osvícení, když se rozhodla popřít zavedené a fousaté zákonitosti koloběhu nových kapel, a rozmístila nástražné zprávy publicistům, že teda 'chtějí, aby se o nich psalo! a psát je rozhodně o čem! the roads s vámi rádi udělají rozhovor, pozvou vás na koncert, pustí vám nejnovější věci ze studia, poskytnou vám fotky a všechno možné! vy o nich napíšete a umožníte tak této kapele snáze dobýt českou hudební scénu!'

who could resist? všeobecně vzato není nad důležitý a mystifičnem-zahalující publicistický styl, kterým někteří oplývají, i když zrovna nejde o rozmístění raket do kaliningradu nebo novou desku massive attack, a tak 'pražská kapela the roads dokončila svou první dlouhohrající desku. album, jehož název prozatím její členové nechtějí zveřejnit, obsahuje 12 nových skladeb ...'

whooo, nových skladeb!

jak mi přišlo druhým, předvčerejším mailem, členové doposud nezveřejnitelný název alba pojali nečekaně - 'bylo po dlouhých debatách (!) o názvu pojmenováno eponymně – the roads.' a jsou to staromilci - 'skladby jsou symbolicky i tematicky seřazeny tak, aby tvořili pomyslnou a a b stranu, jak tomu bylo na starých vinylech.' ba co víc, '"naše deska je sestavena tak, aby působila jako celek, který odráží mnoho výrazových poloh. je to spektrum od tanečně laděných rockových písniček přes apokalypticky monumentální balady až k veselým hříčkám," říká skladatel a klávesista šimon jelínek.'

no jako ... nechtěli byste je..? když na vás tak smutně apokalypticky monumentálně koukaj ...

p.s.: i když on už se jich ujal ten správný. hlavně umět rozpoznat ironii.