tak teď zas pro změnu rýpnutí do vosího hnízda české kotliny.
nejlepší čeští publicisté za rok 2008 (abecedně):
- pavel klusák.
- pavel turek.
- karel veselý.
nejlepší mladý publicista za rok 2008:
- benjamin slavík.
džouk roku:
- vybrané blogy redaktorů musicserveru.
- diskuse na newmusic.
thumbs up v roce 2008:
- promotérům/prom. skupinám za high places, bengu, deerhunter, animal collective ad. v praze.
opruz roku:
- absence jakéhokoliv kvalitního širšího hudebního média.*
- nejmíň zajímavých českých desek za posledních x let.**
- masová hysterie kolem fundamentálně správných iniciativ.
co bude stát za řeč v hudbě & so v roce 2009 i u nás:
- obnovenej živel.
- nový desky www, sunshine, the prostitutes.
* v kontextu trojího dělení hudebních médií na:
a) obecně mainstreamové (stránky deníků a jejich weby)
b) specializovaně mainstreamové (hudební časopisy, co seženete v kojetíně na nádraží + weby jako musicserver, muzikus)
c) periferie (rubriky týdeníků - respekt, reflex atd., součást obecně kulturních časopisů - a2 atd., vyhraněnější časopisy a weby, blogy ...)
je b) správně.
**nevim, jestli jsem jedinej, ale fakt si myslim, že gorila vs. architekt není moc dobrá deska. i kvůli žalostné flow.
+
top music-flashbacky 2008:
#1 underworld - dark & long (dark train) - záď na trajektu od calais, naoranžovělý svit vycházejícího slunce odrážející se od zpěnělé lodní brázdy. ultralyricky řečeno.
#2 the killers - when you were young @ sziget. no need for explanation.
#3 strnulej krk po gigu modeselektor, sziget.
#4 digitalism - pogo v improvizovaném setu mára-já v dodávce průjezdem polospící prahou.
#5 justice - genesis @ sziget. myslel jsem, že se poseru.
#6 hercules & love affair a jejich filigránský klávesový motivy na el beats.
#7 massive attack - angel. stoned in uk.
#8 foals - the french open. extrémní produkce slinových žláz v hmv v portsmouthu.
#9 'ztlum to, blbe!' daft punk - daftendirekt. při (v době vzniku výroku) 13h, 28min. 57s. a 34set. dlouhém nikamnevedoucím výjezdu ve francii.
Friday, January 16, 2009
Thursday, January 15, 2009
strame's awards 2008 - tracks.
#01mgmt
time to pretend
'~this is our decision to live fast and die young.
~we've got the vision, now let's have some fun.
~yeah it's overwhelming, but what else can we do?
~get jobs in offices and wake up for the morning commute?
~forget about our mothers and our friends.
~we were fated to pretend.'
#02m83
kim & jessie
'~kim and jessie
~they have a secret world in the twilight
~kids outside worlds
~they are crazy about romance and illusion.'
#03santogold
l.e.s. artistes
'~i can say i hope it will be worth what i give up
~if i could stand up mean for all the things that i believe.'
#04sam sparro
black & gold
'~cause if you're not really here
~then the stars don't even matter
~now i'm filled to the top with fear
~but it's all just a bunch of matter.'
#05why?
good friday
'~if you grew up with white boys
~who only look at black and puerto rican porno
~cause they want something that their dad don't got
~then you know where you're at.'
#06portishead
machine gun
'~for i am guilty
~for the voice that i obey
~too scared to sacrifice
~a choice chosen for me.'
#07dj mujava
township funk
#08the bug
poison dart (feat. warrior queen)
'~me no back, me no if me no cater,
~na mek no fool bwoy come tun me over,
~fore im approach i'm afi think it over
~flex too kool i'm afi study me behavior.'
#09cut copy
out there on the ice
'~yes, no, maybe is all i need to hear from you
~if things go crazy, she's lost herself and lost to you
~now that nothings spoken, she's out there on the ice again
~she's take me down slowly, she's holding on to what she can.'
#10no age
teen creeps
'~wash away what we create
~my sins like funny calls you make
~teen creeps i've seen you on my street
~teen creeps get what they want and me
~i won't end up like them at all.'
#11 the whip | trash
#12 friendly fires | jump in the pool
#13 department of eagles | no one does it like you
#14 tv on the radio | halfway home
#15 crystal castles | vanished
#16 mylo | paris four hundred (sebastian remix)
#17 the verve | love is noise
#18 foals | olympic airways
#19 deerhunter | nothing ever happened
#20 ladyhawke | magic
#21 high places | from stardust to sentience
#22 hot chip | one pure thought
#23 benga | pleasure
#24 wiley | wearing my rolex
#25 health | triceratops (acid girls rmx a)
#26 the cure | underneath the stars
#27 santogold | i'm a lady (diplo mix feat. amanda blank)
#28 flying lotus | testament (feat. gonja sufi)
#29 dj /rupture | homeboys (feat. maga bo)
#30 miss kittin | kittin is high
Wednesday, January 14, 2009
strame's awards 2008 - preview* & alba.
*stav na zahraniční i české scéně jsem už v průběhu loňska do jistý míry už popisoval tu a tady a nějak mám pocit, že je to aplikovatelný i na tento účel.
je trochu těžký sestavovat žebříček top alb za loňskej rok s vědomím, že venku na blogosférách už plave deska, která všechny následující strčí do kapsy, zároveň s pohledem na žebříčky dle pitchforku, kde se obzvlášť u singlů nelze neidentifikovat s 95 % zařazených věcí od #25 nahoru. + by si už mohli dát pohov. taky bych občas rád vychválil nějakou desku před tím, než dostane 9.6. navíc, kua, když si je fakt zaslouží.
#01
the bug | london zoo
ninja tune
málokdy zpětně rehabilituju určitej styl jako reggae, respektive rasta-mc-ing v souvislosti s london zoo (svůj podíl na tom měli už dříve třeba kode9, ale zdaleka ne v takové míře). postapokalyptika a zmatenost dubstepu, v pozadí ruchy a šumy symbolizující nepřetržitý kysele intoxikovaný déšť přerůstající do ostré šedi. angažovaná, temná a precizní flow hostujících spaceapa, killa-p, warrior queen a vlastně všech dalších. ani jediná instrumentálka freak freak tu nestojí jako pomyslný drymlův fanklub na facebooku. a hlavně beaty. block-rockin‘-beaty. závěrečný destruktivní trojblok warning/poison dart/judgement je pak prostě odstřel mimo všechny dimenze. alternativní podkreslení klipu afrika shox.
#02
cut copy | in ghost colours
dfa
vyčítat druhé desce cut copy obsesi freak-kudrnatým 80s popem je hrozně častý, hrozně jednoduchý a je to hrozně v módě. in ghost colours se mu v jeden moment klaní a vysmívá za zády, obrací jeho nevkus v rafinovanost (všimnout si, jak se kření při všech ta-dy-dý a povzdeších na live performances), ale v pozadí jsou spíš daft punk a la discovery, avalanches, i něco z my bloody valentine. sami cut copy mručí na souhlas a přidávají ještě krautrock. být dva roky zpátky, slyšeli bychom už jenom kvůli návaznosti celé desky v jeden celek řeči o koncepčnosti. z toho všeho nakonec skvělá, nezávažná a optimistická deska plná prosluněných riffů. überpop.
#03
no age | nouns
sub pop
garážovýho lo-fi rocku bylo loni zhruba jako počet nul v deficitu amerického rozpočtu za stejné období, ale proč ne, když jde o no age. noise-ambient-art-punk l.a. dvojice sdílí nemálo styčných bodů s liars, se kterými i jela tour a vydala split single, působí ale o něco naturálněji a neuvěřitelně chytře a živě. inspirovaná ranými 90s v nejlepším smyslu slova (rovná se na to, aby je vykrádala, má příliš mnoho invence). někdy epičtější a údernější, jindy éteričtější, každopádně ze zdvojovaných kytar, vrzavé smyčky a podlomeného hlasu randyho randalla – nejenom - ve things i did when i was dead běží mráz po zádech.
#04
tv on the radio | dear science
4ad
jestliže se tv on the radio svou minulou geniální deskou return to a cookie mountain nabourali do pomyslné indie elity, tak ji letos s dear science celou zbořili. trochu mi chybí jakási monumentální zvuková naddimenzovanost, vycizelovanost a přitom špinavost, více existencionalismu a naléhavosti v adebimpeho hlase, ale tv on the radio se posunuli do míst, kde na ně má opravdu málokdo a nebojím se tvrdit, že momentálně asi nikdo. protože když začnou takovým rytmem s takovým synťákem v halfway home a skončí třema písničkama, který mě zboří stejně jako oni onu indie elitu, tak o dear science nelze nemluvit s nadšením. je tedy přehlednější, u/s/vyrovnanější a přístupnější než její předchůdce; je velice důležité se taky zmínit o tom, že david sitek & spol. chtěli udělat dotažené mistrovské dílo, a to se jim narozdíl snad ode všech ostatních souputníků se stejným záměrem doopravdy povedlo.
#05
foals | antidotes
transgressive/sub pop
těžko říct nejenom, jestli anglická scéna loni vyplivla na scénu zajímavější kytarový debut, ale jestli vůbec nějaký, co jinak stál za řeč. antidotes to ale nijak nedegraduje. průzračně jemné riffy plnící zástupnou definici pro první jarní závan O2, co vás praští přes nos stejně nečekaně jako rozloženej akord v big big love (fig. 2) vaši nepoddajně cynizující mozkovou strukturu, dělají své. mimochodem, hovoříce o kytaře, nejsem si moc jist, zdali znám působivější riff, který zároveň lze zahrát bez levý ruky, než ten v olympic airways. připočteme-li k tomu tintagel & výhledy na atlantik + the french open, co tou dobou hráli v portsmouthu v hmv, kde jsem koupil streets za £17, nepočítaje další věci, z čehož je samozřejmě všechno taky 100 % pure dojmologie, nemůžu jinak.
#06
flying lotus | los angeles
warp
prefuse 73 nebo dälek vzali svou odpověď na to, co je to trip-hop docela zeširoka, stejně jako letos flying lotus s výborným opusem los angeles, složeným ze sedmnácti kompozic ne delších než tři minuty. deska hodně abstraktní, nebeská, minimalisticky zastřená miliony zvukových vrstev a vláken, bastardizuje nu-jazzové samply a hlasy stejně jako burial raveové, jen že zní mnohem hip/trip-hopověji. nekonvenčně konvenční. a nekonečně krásná a neuchopitelná. a kdo se nerozbrečí na konci u testament (ft. gonja sufi), neni chlap.
#07
health | disco
lovepump united
health jsou přesně tak cool, aby se vyjímali na myspace v kolonce favourite music. skoro natolik cool, aby se dala v souvislosti s oblíbeností opominout zmínka o jejich vlastní tvorbě, nebýt disco. počet zremixovaných debutových desek může vzrůstat v nepřímé úměře s jejich kvalitou, disco je ale jedno z nejlepších remixových alb vůbec. své na tom mají samozřejmě acid girls, crystal castles a vůbec všichni ostatní, kteří mění strukturu songů health k nepoznání, citlivě aplikují z původních stop jen to nejnutnější – ale i nejchytlavější – a výsledek je ultimátní.
#08
atlas sound | let the blind lead those who can see but cannot feel
kranky
dlouhý, o to však signifikantnější název asi nejlepšího počinu hrdiny loňska - a že od něj bylo z čeho vybírat. nebudu planě spekulovat, jakými všemi možnými způsoby se na něm mohl podílet marfanův syndrom, kterým bradford cox trpí (rozhodně není první geniální hudebník s touto diagnózou), ale (no ne!) dost možná i kvůli němu je tato deska taková sonic adventure. žánrově nezařaditelné dvou-tříminutové tajemně se vznášející, introvertní ambientně-shoegazové křehoučké koláže zastřené mlhou, sny a paradoxy s jemným, křečovitě zpomaleným expresivním coxovým hlasem. a to jsem ještě nevyplýtval všechny relevantní atributy.
#09
santogold | santogold
downtown
zběsile eklektická s/t prvotina santogold už na začátku roku 2009 vyvolává pocit minimálně tříleté existence; ne snad proto, že by stihla za dobu od vydání vyjít z kurzu, jenom se jeden nestačí divit, co vše stačila 'nová' brooklyn star od loňského března stihnout - kolaborace s diplem na úžasném dřevním mixtapu top ranking, účast v geniální reklamě na nejlepší boty … santi je tomu navzdory in da game už poměrně dlouhou dobu, přičemž se v rámci džobu pro epic records stihla podílet na několika popových prefabrikátech a la ashlee simpson. jestli jí ale právě to pomohlo vytříbit smysl pro ultimátní pop-song, budiž. z nich nakonec santogold je, i přes neporovnatelným způsobem ušlechtilejší inspirace a background.
#10
deadly avenger | blossoms & blood
george v
ach, deadly avenger, hrubě nedoceňovaný a opomíjený. rozmáchlosti a sentimentu sytě barevných starých filmů plný. první deska deep red podle last.fm cult classic, já s ní kvůli nesehnatelnosti neměl tu čest až do, ehm, včerejšího večera, takže tuto část nenápadně opomineme. blossoms & blood je o noření se do orchestrálních eposů podpořených downtempovými rytmy, ale není to tak blbý, jak to zní. respektive, lepší cákance patosu asi neznám.
#11 dj /rupture | uproot
#12 benga | diary of an affro warrior
#13 crystal castles | crystal castles
#14 portishead | third
#15 deerhunter | microcastle / weird era cont.
#16 grouper | dragging a dead deer up a hill
#17 clark | turning dragon
#18 why? | alopecia
#19 vampire weekend | vampire weekend
#20 lykke li | youth novel
#21 funk d'void | sci-fi hi-fi vol. 4
#22 q-tip | the renaissance
#23 deadbeat | roots and wire
#24 m83 | saturdays=youth
#25 times new viking | rip it off
#26 fleet foxes | fleet foxes
#27 gang gang dance | saint dymphna
#28 kode9 & the spaceape | live @ gilles peterson
#29 the last shadow puppets | the age of understatement
#30 the kills | midnight boom
je trochu těžký sestavovat žebříček top alb za loňskej rok s vědomím, že venku na blogosférách už plave deska, která všechny následující strčí do kapsy, zároveň s pohledem na žebříčky dle pitchforku, kde se obzvlášť u singlů nelze neidentifikovat s 95 % zařazených věcí od #25 nahoru. + by si už mohli dát pohov. taky bych občas rád vychválil nějakou desku před tím, než dostane 9.6. navíc, kua, když si je fakt zaslouží.
#01the bug | london zoo
ninja tune
málokdy zpětně rehabilituju určitej styl jako reggae, respektive rasta-mc-ing v souvislosti s london zoo (svůj podíl na tom měli už dříve třeba kode9, ale zdaleka ne v takové míře). postapokalyptika a zmatenost dubstepu, v pozadí ruchy a šumy symbolizující nepřetržitý kysele intoxikovaný déšť přerůstající do ostré šedi. angažovaná, temná a precizní flow hostujících spaceapa, killa-p, warrior queen a vlastně všech dalších. ani jediná instrumentálka freak freak tu nestojí jako pomyslný drymlův fanklub na facebooku. a hlavně beaty. block-rockin‘-beaty. závěrečný destruktivní trojblok warning/poison dart/judgement je pak prostě odstřel mimo všechny dimenze. alternativní podkreslení klipu afrika shox.
#02cut copy | in ghost colours
dfa
vyčítat druhé desce cut copy obsesi freak-kudrnatým 80s popem je hrozně častý, hrozně jednoduchý a je to hrozně v módě. in ghost colours se mu v jeden moment klaní a vysmívá za zády, obrací jeho nevkus v rafinovanost (všimnout si, jak se kření při všech ta-dy-dý a povzdeších na live performances), ale v pozadí jsou spíš daft punk a la discovery, avalanches, i něco z my bloody valentine. sami cut copy mručí na souhlas a přidávají ještě krautrock. být dva roky zpátky, slyšeli bychom už jenom kvůli návaznosti celé desky v jeden celek řeči o koncepčnosti. z toho všeho nakonec skvělá, nezávažná a optimistická deska plná prosluněných riffů. überpop.
#03no age | nouns
sub pop
garážovýho lo-fi rocku bylo loni zhruba jako počet nul v deficitu amerického rozpočtu za stejné období, ale proč ne, když jde o no age. noise-ambient-art-punk l.a. dvojice sdílí nemálo styčných bodů s liars, se kterými i jela tour a vydala split single, působí ale o něco naturálněji a neuvěřitelně chytře a živě. inspirovaná ranými 90s v nejlepším smyslu slova (rovná se na to, aby je vykrádala, má příliš mnoho invence). někdy epičtější a údernější, jindy éteričtější, každopádně ze zdvojovaných kytar, vrzavé smyčky a podlomeného hlasu randyho randalla – nejenom - ve things i did when i was dead běží mráz po zádech.
#04tv on the radio | dear science
4ad
jestliže se tv on the radio svou minulou geniální deskou return to a cookie mountain nabourali do pomyslné indie elity, tak ji letos s dear science celou zbořili. trochu mi chybí jakási monumentální zvuková naddimenzovanost, vycizelovanost a přitom špinavost, více existencionalismu a naléhavosti v adebimpeho hlase, ale tv on the radio se posunuli do míst, kde na ně má opravdu málokdo a nebojím se tvrdit, že momentálně asi nikdo. protože když začnou takovým rytmem s takovým synťákem v halfway home a skončí třema písničkama, který mě zboří stejně jako oni onu indie elitu, tak o dear science nelze nemluvit s nadšením. je tedy přehlednější, u/s/vyrovnanější a přístupnější než její předchůdce; je velice důležité se taky zmínit o tom, že david sitek & spol. chtěli udělat dotažené mistrovské dílo, a to se jim narozdíl snad ode všech ostatních souputníků se stejným záměrem doopravdy povedlo.
#05foals | antidotes
transgressive/sub pop
těžko říct nejenom, jestli anglická scéna loni vyplivla na scénu zajímavější kytarový debut, ale jestli vůbec nějaký, co jinak stál za řeč. antidotes to ale nijak nedegraduje. průzračně jemné riffy plnící zástupnou definici pro první jarní závan O2, co vás praští přes nos stejně nečekaně jako rozloženej akord v big big love (fig. 2) vaši nepoddajně cynizující mozkovou strukturu, dělají své. mimochodem, hovoříce o kytaře, nejsem si moc jist, zdali znám působivější riff, který zároveň lze zahrát bez levý ruky, než ten v olympic airways. připočteme-li k tomu tintagel & výhledy na atlantik + the french open, co tou dobou hráli v portsmouthu v hmv, kde jsem koupil streets za £17, nepočítaje další věci, z čehož je samozřejmě všechno taky 100 % pure dojmologie, nemůžu jinak.
#06flying lotus | los angeles
warp
prefuse 73 nebo dälek vzali svou odpověď na to, co je to trip-hop docela zeširoka, stejně jako letos flying lotus s výborným opusem los angeles, složeným ze sedmnácti kompozic ne delších než tři minuty. deska hodně abstraktní, nebeská, minimalisticky zastřená miliony zvukových vrstev a vláken, bastardizuje nu-jazzové samply a hlasy stejně jako burial raveové, jen že zní mnohem hip/trip-hopověji. nekonvenčně konvenční. a nekonečně krásná a neuchopitelná. a kdo se nerozbrečí na konci u testament (ft. gonja sufi), neni chlap.
#07health | disco
lovepump united
health jsou přesně tak cool, aby se vyjímali na myspace v kolonce favourite music. skoro natolik cool, aby se dala v souvislosti s oblíbeností opominout zmínka o jejich vlastní tvorbě, nebýt disco. počet zremixovaných debutových desek může vzrůstat v nepřímé úměře s jejich kvalitou, disco je ale jedno z nejlepších remixových alb vůbec. své na tom mají samozřejmě acid girls, crystal castles a vůbec všichni ostatní, kteří mění strukturu songů health k nepoznání, citlivě aplikují z původních stop jen to nejnutnější – ale i nejchytlavější – a výsledek je ultimátní.
#08atlas sound | let the blind lead those who can see but cannot feel
kranky
dlouhý, o to však signifikantnější název asi nejlepšího počinu hrdiny loňska - a že od něj bylo z čeho vybírat. nebudu planě spekulovat, jakými všemi možnými způsoby se na něm mohl podílet marfanův syndrom, kterým bradford cox trpí (rozhodně není první geniální hudebník s touto diagnózou), ale (no ne!) dost možná i kvůli němu je tato deska taková sonic adventure. žánrově nezařaditelné dvou-tříminutové tajemně se vznášející, introvertní ambientně-shoegazové křehoučké koláže zastřené mlhou, sny a paradoxy s jemným, křečovitě zpomaleným expresivním coxovým hlasem. a to jsem ještě nevyplýtval všechny relevantní atributy.
#09santogold | santogold
downtown
zběsile eklektická s/t prvotina santogold už na začátku roku 2009 vyvolává pocit minimálně tříleté existence; ne snad proto, že by stihla za dobu od vydání vyjít z kurzu, jenom se jeden nestačí divit, co vše stačila 'nová' brooklyn star od loňského března stihnout - kolaborace s diplem na úžasném dřevním mixtapu top ranking, účast v geniální reklamě na nejlepší boty … santi je tomu navzdory in da game už poměrně dlouhou dobu, přičemž se v rámci džobu pro epic records stihla podílet na několika popových prefabrikátech a la ashlee simpson. jestli jí ale právě to pomohlo vytříbit smysl pro ultimátní pop-song, budiž. z nich nakonec santogold je, i přes neporovnatelným způsobem ušlechtilejší inspirace a background.
#10deadly avenger | blossoms & blood
george v
ach, deadly avenger, hrubě nedoceňovaný a opomíjený. rozmáchlosti a sentimentu sytě barevných starých filmů plný. první deska deep red podle last.fm cult classic, já s ní kvůli nesehnatelnosti neměl tu čest až do, ehm, včerejšího večera, takže tuto část nenápadně opomineme. blossoms & blood je o noření se do orchestrálních eposů podpořených downtempovými rytmy, ale není to tak blbý, jak to zní. respektive, lepší cákance patosu asi neznám.
#11 dj /rupture | uproot
#12 benga | diary of an affro warrior
#13 crystal castles | crystal castles
#14 portishead | third
#15 deerhunter | microcastle / weird era cont.
#16 grouper | dragging a dead deer up a hill
#17 clark | turning dragon
#18 why? | alopecia
#19 vampire weekend | vampire weekend
#20 lykke li | youth novel
#21 funk d'void | sci-fi hi-fi vol. 4
#22 q-tip | the renaissance
#23 deadbeat | roots and wire
#24 m83 | saturdays=youth
#25 times new viking | rip it off
#26 fleet foxes | fleet foxes
#27 gang gang dance | saint dymphna
#28 kode9 & the spaceape | live @ gilles peterson
#29 the last shadow puppets | the age of understatement
#30 the kills | midnight boom
Subscribe to:
Posts (Atom)