music television.

měl jsem za to, že jsem tu svou slabost pro toma veka ventiloval mnohem víc, než teď vidím. je možná trochu přehnaná, vzhledem k lehké nevyrovnanosti jeho čtyři roky starého debutu we have sound, kdy se vedle sebe v první a poslední třetině mísí geniálně rezervovaná melancholie a naléhavost londýnského solitéra převlečená do pichlavé frackovitosti s na hony rozpoznatelným suchým soundem prostoupeným zneklidňujícími elektro-smyčkami (třeba z té v nothing but green lights opravdu mrazí v zádech)/výstižnými riffy (třeba totéž tamtéž), a na druhou stranu rozbředlý střed. mám-li užívat berličky zní-to-jako, představte si singl give me every little thing od the juan maclean vydaný místo na dfa/2005 na sub pop/1990 a narýsujte si průsečík.

že má ale tom kromě citu pro výběr brýlí a délku vrkočů i cit vygenerovat dotažený pop-song a ušpinit jej do jeho břitké cool-verze, dokazuje snad ještě markantněji (a nevyrovnaněji) na letošní - a asi neoficiální, když o ní na wiki není ani zmínka - sbírce b-sides music television. přičemž bych se nedal zmást tím b-sides a prvními dvěma tracky, které skipuju. pentablok don't jump-music television-one horse race (přístupný mimochodem i na soundtracku ke gta iv)-things are here to stay-blessing in disguise je euforická pocta late 80's raveu, kytarové alternativě raných devadesátek a psychedelii jako takové. a to ještě připočíst k dobru i druhou polovinu složenou z remixů od phones, clor, kaos a digitalism. z nějakýho důvodu mi to celý evokuje playlist na konec srpna. tak ať to máte předem.