rfp, day II.

andy's tiny. mezi armádou panáčků z lega by z nich byl ten, co ho rozdupli svisle na dvě půlky, jednu by zahodili a druhá byl on, v černym tričku šlohnutym z dětský konfekce, a bílé bundě, která ještě víc přebíjela těch pětatřicet stupňů, co už ve stanu byly; možná proto, aby ho v outfitu vyvažoval, se basák vysvlekl do půl těla.

mluvim o tom, protože co v repertoáru sunflower c. slili dohromady, přebili kromě stage-performance zvukem s trademarkem, který jiným pražským indie-kapelám neuznají. bez zpěvu idylicky retro mix, co jemně kouše do krku, se zpěvem by se o voňavý afrodyziakum asi připravili. jenom toho bacha ne, prosím. nejsme na jethro tull.

(na southpaw je i něco, o čem by mělo cenu psát?)

mě by u kooks skákat pět metrů do vzduchu hnedka po prvním riffu v jakékoliv písničce nenapadlo, ale je zábavný sledovat ty, který jo. vlastně zábavnější než ty riffy.

trochu light nedělní line-up vlastně až v pondělí vynahradili tata bojs, od parkovacích mardošových průpovídek na zvukovce přes roboticky kraftwerkovský nástup a celý setlist. prej standard, loni ještě o třídu lepší, no ale co. na jejich extatický lasery, hračičkovský kytarový modulace a kroutit u toho hlavou by chtělo vybrat si celej den volna. během glasto kdosi na twitteru komentoval koncert blur, jak běžel na bbc2, a nestačil se divit, odkud ty hity berou. tak ani čeští blur (jakkoliv nesnáším tohle přivlastňování) na rfp nebyli vůbec pozadu.

rock for peopula, telegraficky. day I.

mít odstřelený ucho je cool - a tehdy po kode9 v crossu jsem z toho v tramvaji na vršovice měl ten uspokojivě záškodnický pocit děcka, co schválně dupne do každé kaluže -, ale ne ve 14:30 v první den festivalu. na to, že měli co dělat, aby to nějak zvrátili, se ale prostitutes kromě neustálého destroyerova poskakování (a naopak povedenému sólu v boom) do paměti nijak zvlášť nevryli. celý pocit z gigu se mi pak vybavil na tribuně újpestu při jejich úporné odvetě v předkole evropské ligy proti steaue, kdy jsem myslel jen na to, ať už konečně začne premier league.

hadouken! o pár hodin později strhla nad průměr alice, která u kláves tak znuděně podupávala do rytmu, až to nabralo odér e-clashe z dob, kdy se ještě peaches neholila, a podle toho, jak si bloncka otírala nos, bych ji podezíral, že na těch rolandkách měla přichystaných pár lajn. je to trochu rave do školek s michalem nesvadbou aka jamie smithem, všechny ty sirénky a subbasy tam působí jako dětský kladívka a xylofónky, ale docela zabíral.

třeba tak lhostejně líně prostě mluví a ne proto, že by byl nadranej, ale končit místo a certain romance 505 spolu s jeho cobainizovaným all in denim outfitem něco napovídá. až na první půlhodinu, kdy vypálili i bet that you look good on the dancefloor a still take you home, do celého setu prostrčili to nejponuřejší a nejatmosferičtější, co z jejich repertoáru vysáli. některé lidi kolem, co loni vystávali na offspring a letos od am čekali něco podobného, to asi zprudilo a automaticky nereagovali; a i kdyby chtěli, nafrázovat jejich sloku by stejně nezvládli, a sloganů am mají jako u nás žen na kandidátkách. přiště je dovezte do klubu. ehm .. příště? bojim se o něho.

bluest light shining.

alles ist schon heller, když už v těch converskách nemám nehty jak rampouchy a zvlášť zpruzující interlull je u konce. snad i šedivo na pop scéně. jestli se za desky jako je merriweather vybírá nějaká daň, tak teď byla jako ta nedávná obamovská na firemní samoodměny. jen bez té retroaktivity. vědět před čtvrt rokem o self-titled debutu kanadských women, no age na trojce by měli vážný potíže. a paninky uvrhnou v pokušení 6.6. ve studiu rubín na malostranským. škoda data, ve stejnou dobu je planet, ale i přes slušně aktuální line-up (klaxons, white lies, peter bjorn and john) budou dva ze tří na pohodě a s velkou pravděpodobností i na szigetu, schválně jestli se zarazíme na stejných třech jménech (a to jich určitě ještě přibude). rock for people naopak láká z českých nejvíc na arctic monkeys a bloc party, ale tohle všechno je myslim už celkem bla-bla-známý. line-up pohody jinak celkem zklamání, zatím. w:lsonic láká nejvíc, i když no steam, kdo kdy kde.

do jistý míry mi jako průser vychází letos i pohled na bilanci dosavadních desek, vzhledem k tomu, kdo všechno vydával. zachraňuje to snad jen bat for lashes, stejná a stejně dobrá jak minule, celkem povedení wavves, phoenix s koutkama od ucha k uchu a jinak možná doves nebo yeah yeah yeahs, silversun pickups jsem ještě nedával. ale nakonec mě pesimismus i při výhledu na konec sezony bez disturbující reprepauzy opravdu nepřepadá.