Díky své znalosti maďarštiny, kterou bych ohodnotil dvojcitoslovcovím jakž-takž, neboli chabá, leč k obyčejným dorozumívacím účelům zhruba postačující, jsem měl možnost porovnat originální a předabovanou maďarskou verzi Vesničko má středisková. Samozřejmě – největší sranda na tom je slyšet známé české herce mluvit s jinou barvou hlasu (zvlášť poslouchat Hartla mluvit hlasem, který by na míru pasoval d’Artagnanovi je fakt psycho) v jiné řeči. Pak k odstartování debaty, které filmy jsou v předabované verzi lepší než v originálu.Jasně, předabovaná verze se v 99 % případů nikdy nevyrovná originálu. To jedno procento – a budu fádní, protože se příznám, že jsem nad tím nikdy výjimečně nepřemýšel – jsou pro mě filmy s Louisem Finésem (F. Filipovský), možná Simpsonovi a M*A*S*H. Co se týče maďarštiny, pak lze bezpochyby zvolit jejich verzi Flinstonových, která je předabovaná neskutečně vtipně, do rýmů (!), díky čemuž si vysloužila uznání samotných tvůrců seriálu za nejlepší předabovanou verzi Flinstonových vůbec, a to ještě nejeden z nich říkal, že je i lepší než originál. Maďaři mají drtivou většinu filmů předabovaných (nutno dodat, že velice slušně), narozdíl například od Rumunů, jejichž kanál podobný HBO, ale dostupný ne pouze přes satelit, vysílá filmy téměř s totožnou aktualitou jako jeho celosvětový starší bratříček, ale všechny jsou s titulky. Nejinak je tomu i u jejich státní televize a vlastně všech cizích filmů. (Mimochodem – asi nepodstatný postřeh, ale v poslední době dost často zaznamenávám změnu nálady nejen u filmových fandů: nikomu už se zdaleka tolik nechce na předabované filmy jako na ty s titulkami.)
Možná by i v případě Vesničko má středisková bylo lepší ponechat snímek v původní verzi s titulky. Herci dabující postavy ve filmu mluví hodně nezúčastněně, skoro vypravěčsky, což hodně mění náladu filmu, který tak dostává trochu nezáživný kabát. Překlad samotný však není špatný, ale přesto je vidět, že svébytná poetika české verze trochu strádá. Na druhou stranu až teď jsem si uvědomil, jak silná Vesničko má středisková vlastně je. Určitě není první, kdo popisuje život na vesnici, ale Menzel dokáže vyprávět tak silně, působivě a uvěřitelně, že nemůže být náhodou, že byla nominována na Oscara – a v tomto kontextu vlastně není div, že jej nakonec nezískala.
No comments:
Post a Comment