strame podlehl kouzlu seriálů.

všimněte si, jak často tuhletu frázi můžete vidět v titulcích novinek na musicserveru, většinou ve spojitosti s nějakými drogovými či alkoholovými úlety. mně ale jde o seriály. za prvé o six feet under, o kterym snad stačí, abych přeposlal link na článek tetrafejly na emaracaně, namísto toho, abych jej de facto vykrádal, protože k tomu nemám co dodat, snad až na to, že před pár dny jsem zkoukl díl, jehož závěr bylo to první, co jsem ze seriálu kdy viděl (s4e03 - parralel play - fischerovi se zbavují starých věcí, a tak je podpalují + claire pouští lucky od radiohead, kteří přesahují až do závěrečné znělky = slušná depka. tím spíš, že toho večera umřel taťka mýho nej kámoše.)

učebnicí totálně ulítlýho, šílenýho, ale geniálně inteligentního a trefnýho humoru jsou samozřejmě pythoni & jejich flying circus (ano, kamenujte mě, že jsem je neviděl už dřív ...), kterej je ale občas až tak sofistikovaný, až je urážející se tomu smát. každopádně skeče o killer joku, závodu malířů, myšosexuálech & jejich myšparties, sebeobrana proti čerstvému ovoci, soutěž o vola vyšších vrstev, mr. hilter, ron obvious a jeho agent luigi vercotti, hell's grannies &td. &td. patří k tomu nejúžasnějšímu, co jsem kdy viděl.

a chystám se a moc se těším na the sopranos a další spoustu seriálů, ke kterým se dostanu časem. nemůžu uvěřit tomu, že mě kdysi mohlo bavit místo nahoře.

Nostalgie.

Vždycky mě hrozně vytočí a rozchláme zároveň, když slyším boriny ještě mladší než já mluvit o tom, jak trávily své dětství a jak za celej svůj život prožily to a ono. Nevim, kde se v nich bere ta rétorika zhrzených ještě-furt-svobodných/už-rozvedených paniček ve středním věku. (Například.) Proto mě svým způsobem tak trochu děsí, že mě v šestnácti přepadá taková nostalgie po dětských letech. Ehm, no ... Prostě. Když jsme ještě bydleli na starým a nebylo mi víc než jedenáct, měl jsem na svý oldskůlový černobílý 386kový Toshibě mraky her, který jsem postupně (i s dosluhující Toshibou) ztratil. A dost mě to mrzí, protože jsem až na dvě výjimky (Wolf 3D & Dyna Blaster) zapomněl i jejich jména. Vůbec mám hroznou slabost pro všechny pravěký počítačový vymoženosti, ať už je to textovej editor T602 (na kterým jsem (no tyvoe) psal svoje první detektivky (mezi náma - hrozný bláboly :)), českej manažer (jehož jméno už jsem úspěšně zapomněl), nebo taky snad první opravdu vymakanější verze Windows (dobře, oxymoron) před pětadevadesátkama - 3.1. Tak nějak mi to připomíná takový ty stereotypní momenty, na který časem vzpomínáte až možná s potlačovanou slzou v oku. No co no. A díkybohu za Peťu, se kterým jsme se k těmhle hrám v pátek nějak prokousali a on je má. Všecky. Jak úplně nejstarší Prince of Persia (který teď pařím jak blbej), tak třeba Quackshot (hehe) a spousta dalších. No prostě psycho. Už dávno jsem se na něco tolik netěšil.

OT: Sjet za sebou Borata a Atonement je schizofrenie nejhrubšího zrna. Ale důležitý je, že obojí funguje. A ta Keira ...

Never more, Honzo Kuligu.

Tenhle fim by mohl být za největší koncentraci hollywoodských srdceryvných hlášek zapsanej do Guinnesovy knihy rekordů.

Kvůli téhle recenzi, potažmo za největší koncentraci ubohých recenzentských frází na tisíc znaků zahajuji petici "Never more, Honzo Kuligu."

Az én kis falum

3/8/2007, 20:35, m2.

Díky své znalosti maďarštiny, kterou bych ohodnotil dvojcitoslovcovím jakž-takž, neboli chabá, leč k obyčejným dorozumívacím účelům zhruba postačující, jsem měl možnost porovnat originální a předabovanou maďarskou verzi Vesničko má středisková. Samozřejmě – největší sranda na tom je slyšet známé české herce mluvit s jinou barvou hlasu (zvlášť poslouchat Hartla mluvit hlasem, který by na míru pasoval d’Artagnanovi je fakt psycho) v jiné řeči. Pak k odstartování debaty, které filmy jsou v předabované verzi lepší než v originálu.

Jasně, předabovaná verze se v 99 % případů nikdy nevyrovná originálu. To jedno procento – a budu fádní, protože se příznám, že jsem nad tím nikdy výjimečně nepřemýšel – jsou pro mě filmy s Louisem Finésem (F. Filipovský), možná Simpsonovi a M*A*S*H. Co se týče maďarštiny, pak lze bezpochyby zvolit jejich verzi Flinstonových, která je předabovaná neskutečně vtipně, do rýmů (!), díky čemuž si vysloužila uznání samotných tvůrců seriálu za nejlepší předabovanou verzi Flinstonových vůbec, a to ještě nejeden z nich říkal, že je i lepší než originál. Maďaři mají drtivou většinu filmů předabovaných (nutno dodat, že velice slušně), narozdíl například od Rumunů, jejichž kanál podobný HBO, ale dostupný ne pouze přes satelit, vysílá filmy téměř s totožnou aktualitou jako jeho celosvětový starší bratříček, ale všechny jsou s titulky. Nejinak je tomu i u jejich státní televize a vlastně všech cizích filmů. (Mimochodem – asi nepodstatný postřeh, ale v poslední době dost často zaznamenávám změnu nálady nejen u filmových fandů: nikomu už se zdaleka tolik nechce na předabované filmy jako na ty s titulkami.)

Možná by i v případě Vesničko má středisková bylo lepší ponechat snímek v původní verzi s titulky. Herci dabující postavy ve filmu mluví hodně nezúčastněně, skoro vypravěčsky, což hodně mění náladu filmu, který tak dostává trochu nezáživný kabát. Překlad samotný však není špatný, ale přesto je vidět, že svébytná poetika české verze trochu strádá. Na druhou stranu až teď jsem si uvědomil, jak silná Vesničko má středisková vlastně je. Určitě není první, kdo popisuje život na vesnici, ale Menzel dokáže vyprávět tak silně, působivě a uvěřitelně, že nemůže být náhodou, že byla nominována na Oscara – a v tomto kontextu vlastně není div, že jej nakonec nezískala.

Away

Už jste si mezi někým připadali jako největší idioti? Já už několikrát, ale teprve tentokrát to bude opravdu síla. Kroměřížská knihovna dostala dopis od vedení zlínskýho festivalu pro děti a mládež, jestli by sem nechtěli vyslat nějakého svého zástupce. Přeposlala ho ředitelce našeho gymplu, ta jej přeposlala našemu třídnímu a ... ten se mě zeptal, jestli bych to vzal. A byl bych neskutečnej debil, kdybych řekl ne. Těším se. Hrozně moc. Nevím sice, co od toho mám očekávat, ale asi je to dobrý znamení. Jenže se zároveň bojím, jestli to zvládnu a jestli mezi touhletou partičkou nebudu největším blbečkem. Dost mi zamrazilo, když jsem to složení poroty uviděl poprvý. Lidi z (podle všeho) poněkud prestižnějších škol, než je naše gymnázium, ze osmi lidí jsou dva z Itálie, dvě z Německa, jedna z Kanady a kromě mě další dva z Čech. Točí dokumenty, nebo je pro ně film alespoň "vášní". A vedle nich já. Debilní fotka, debilní popisek, ze kterýho působím jako žáček ZUŠ na flétnu (na kterou už stejně rok nehraju). My ego has landed. Tak mi aspoň držte na ten týden, co tu nebudu, palce.

P.S.: Tady se o tom fesťáku dozvíte víc.