Jako tehdy, když jsem se dozvěděl, že budu mít bráchu - taky jsem si to uvědomoval ještě dlouho potom. Jenže tohle je opačná situace. Tohle není vůbec nic, co by se dalo označit za příjemnou věc. Bolí to, a to hodně. Nemyslel jsem si, že to bude takový, zvlášť když už mě poslední dobou fakt nebaví číst časáky o fotbale, kde se stejně akorát rozebíraj věci jako "klub xy se v sezoně 1993/94 umístil v lize na třetím místě, což mu zaručovalo postup do poháru UEFA".Ne, neberu Thierryho za zrádce, co utíká za penězi, zřejmě potřeboval nový impuls, kterého se mu v posledním roce, kdy ho permanentně sužovala zranění, prostě nedostávalo. Dost velkou roli také mohlo sehrát plánované převzetí Arsenalu jinými majiteli a tím provázený odchod superchytrého šéfa Davida Deina. Ale absolutně jsem to nečekal a zklamalo mě jeho jednání, zvlášť po loňském roce, kdy se už-už schylovalo ke stejnému přesunu, ale nakonec "jeho srdce zůstalo v Arsenalu" a podepsal čtyřletý kontrakt. Ale já už těmhle prohlášením prostě nevěřím, ať už se jedná o kohokoliv - o Gerrarda, Terryho či Torrese.
Každopádně se ale v posledních třech letech Arsenal musel pokaždé rozloučit s jednou velice silnou a platnou oporou:
2005 - Patrick Vieira
2006 - Cashley Cole
2007 - Thierry Henry
&
2008 - Arséne Wenger
And it will be never ever like before...
něco z dřívějška...
a lahůdka na závěr
Once a Gooner, always will be a Gooner...
