The Cinematics - A Strange Education

The Cinematics
A Strange Education
TVT [3/2007]

7.5

Do prčic! Vysvětlete mi už někdo, jak je možný, že se najednou roztrhl pytel s dobrýma deskama a za necelé tři měsíce od začátku letoška je k mání snad víc pozoruhodných děl než loni za celý rok! A tahle smršť rozhodně nekončí – v indie-rockových vodách by měla pokračovat minimálně v podobě nových řadovek Arctic Monkeys, Interpol a White Stripes. Ale už debut skotských The Cinematics předznamenává, že ani o vynikající debuty letos rozhodně nebude nouze.

Parta, která mě posadila po prvním poslechu na prdel. Parta, jejíž debut jsem si poslechl pětkrát (!) za jeden den a po prvních posleších mu měl tendenci dát rovných deset z deseti. Je to nakonec tak horké? Asi ne.

Ale je fakt, že u každé desky, jejíž první polovina byla jízda jako s Bugatti Veyron, jsem se děsil, že už déle nemůže vydržet. Jak se pak také ukázalo, oprávněně. U A Strange Education tomu s oním strachem nebylo jinak, ale hned na první poslech mi bylo jasné, že tahle deska jede od začátku do konce (sice s menšími zádrhely, ale o tom si povíme níže). Avšak aby jejich debut byl na stejném (či dokonce vyšším) levelu než ty od spřízněných The Killers, Editors či Bloc Party, mu chybí alespoň špetka něčeho, co nesdílí s někým jiným. The Cinematics totiž třeba v Keep Forgetting připomínají/vykrádají (nehodící se škrtněte) všechny tři zmíněné dohromady. Počáteční riff nápadně podobný Banquet, refrén na způsob čehokoliv (lepšího) z Hot Fuss a skoro až emo-rockový nápřah, který je spojuje s Editors. Taky je pravda, že na to, co A Strange Education potřebuje třiapadesát minut, to Killers řekli na Hot Fuss (je tím myšlena její první polovina) za necelou polovinu stopáže. Ale to už je jiná pohádka. Pokud vám je totiž tohle všechno putna a pídíte se po hitech, zbyde konstatování, že každý jejich song je skvěle vystavěný, zahraný, zaranžovaný i zprodukovaný, na čemž má nepochybně zásluhu Stephen Hague, který si vzal na svědomí například legendární singl od New Order, World in Motion.

A Strange Education je dospělá deska navíc s vynikajícími texty ("No, it’s not what I want, yeah / At least she’s holding my hand"). Jen je škoda, že působí trochu roztříštěně a nemá jednotnou náladu. The Cinematics (ještě) není kapela formátu The Cure, aby vystavěla album jako celek a do něj šikovně vměstnala i silné a přitom masově přístupné skladby do rádií. Působí dojmem kluků, které sere, že nemaj‘ tu pravou holku, ale přesto chtějí být veselí – vždyť jsou ještě mladí a mají si užívat. Pak jakoby jim došlo, že to není jejich styl, chytnou je depky, z nichž se vypíšou třeba v A Strange Education a Human, kde se svěřují, že "I can’t pick you up again / I’ve been breaking my back with the weight of your height". Ale působí to trochu komicky, když hned potom přijde na řadu bezoblačný popík, ve kterém hned zkraje roztrubují, že "It’s all so beautiful tonight". A strange education. Výstižné.

Pamatuju si ale, když jsem si poprvé přečetl Harryho Pottera. Dodnes v sobě nosím jakýsi punc výjimečnosti a prvenství, že jsem to nečetl až když knihu mělo doma každé dítko, které jinak čte Bravo a na hřbetě ruky má tetování ze žvýkaček. Znáte to. A s A Strange Education je to totéž. Stahujte je dřív, než o ten pocit přijdete. Jak on, tak deska totiž vážně stojí za to.