Depeche Mode - The Best of, Volume 1

Depeche Mode
The Best of, Volume 1
Mute

5.8

Depeche Mode je bezpochyby kapela, která má v historii pop music své vyhrazené místo, a proto je už teď jasné, že tato kompilace, jejímuž vydání předcházely už kolekce singlů a remixů, nebude jejich posledním výběrem, což ostatně naznačuje už ono "Volume 1".

Rekapitulaci dosavadní kariéry avizoval už před rokem touto dobou Andy Fletcher s tím, že tímto (z velké části komerčním) tahem budou chtít, aby se mladí potenciální fanoušci seznámili s tvorbou DM v tom nejlepším.

Jenže výsledek tomu moc nenapovídá. Spíš než jako výběr toho opravdu nejlepšího z kuchyně synthi-popové legendy, jejíž tvorba kulminovala na přelomu osmdesátek a devadesátek, to vypadá jako průřez její kariérou. Kariérou vzestupů a pádů, odchodů, (polo)rozpadů, také drogových excesů, ale hlavně hitů.

Best of: Volume 1 ale zoufale trpí jejich absencí. Samozřejmě, to nejdůležitější jako Enjoy the Silence, Personal Jesus anebo Never Let Me Down Again tady najdete, ale valná část zde chybí. Z alba Black Celebration je to stejnojmenná skladba, A Question of Time a Stripped, z (pro mě vrcholového) Music for the Masses postrádám jednoznačně Behind the Wheel a Nothing. Přelomová deska Violator nestojí a nepadá pouze na Enjoy the Silence a Personal Jesus. To si ale asi kompilátoři neuvědomili, jinak by nemohli opomenout vynikající World in My Eyes či neméně dobrou Policy of Truth. Bohužel ani In Your Room z (oproti dřívější tvorbě DM podstatně rockovějšího) Songs of Faith and Devotion se sem nevešla. A vyjmenované skladby, to je pouze to nejpodstatnější.

Jako jo, poslouchá se to celkem dobře, ale spíš než jako výborně vybraný materiál, jakkoliv časově omezený (Oasis: Stop the Clocks), který ukazuje kapelu v nejlepším světle (až možná v lepším, než by si zasloužila), mě napadá paralela s odfláknutým výběrem U218, což je v obou případech s ohledem na jméno interpreta a potenciál jeho díla celkem škoda.