sziget 2008.

nevím, jestli je to tím, že jsem v ní snad jako v jediné metropoli poctěné mou veleváženou přítomností nebyl na nějaké opravdové turistické sightseeing tour, ale každopádně mám budapešť fakt moc rád. i se starými činžáky, jejichž zdi ještě nesou stopy od kulek z šestapadesátého, stojícími vedle docela nových nákupních center, i s třicet let starými autobusy, které do kopce na nejvyšší záběr nevyjedou rychleji než dvacítkou, i s tím, že na druhým největším vlakovým nádraží v maďarsku mají otevřený tři z ubohých čtyř mezinárodních pokladen, na řadu se dostanete po tři čtvrtě hodině a nevrlá pokladní prostě nemá žádný počítač, na kterým by vám vydala jízdenku, takže všechny spoje hledá v pěti rozdrolených starých sešitcích s jízdními řády a tu jízdenku vám vypíše ručně. ne že by vám to nebylo přece jenom trochu proti srsti, ale prostě to k tomu nějak patří. a i když budapešť po demszkiho patnáctiletém působení na magistrátu viditelně trochu chátrá, i tak disponuje atmosférou, která muzejní praze chybí. nádech kosmopolitnosti, prosluněnost. křivolaké a úzké uličky s malebnými domky připomínající, že už jsme skoro na balkáně, spolu s důstojnými pozůstatky slávy rakouska-uherska, nádhernými pavlačovými domy a samozřejmě i nemalým množstvím paneláků. ale všechno to dohromady dává smysl.

a do toho sziget. sziget, který už dávno není útočištěm hipíků, kteří se na týden ocitnou na prakticky neobydleném ostrově uprostřed budapešti. jak idealistické a romantické. dnes už se to těm pravověrným zákonitě nemusí líbit (a taky že nelíbí, a nejenom jim), ale je to prostě megaakce pro každýho. pojem. neopominutelný článek prázdnin pro lidi v maďarsku, kterým je plus mínus dvacet a chtějí si s kámošema povyrazit i trochu jinam než na pár dní na balaton. a nejenom pro ně. neustále procházíte kolem spousty jiných národností (z velké části frantíků) a buď se kocháte, jak některým brutálně seknou uplý oblečky z american apparelu, afra o průměru zhruba 25 cm, anebo povytahujete obočí a zakláníte mírným znechucením hlavu při pohledu na hrstky hipíků s mikinama omotanýma okolo boků, vybírajícími náušnice s vzorem yin-yang; dredaře, junkies a punkery, kteří se probudili z medvědího spánku na páteční koncert sex pistols. ale kolem a kolem je vám to vlastně stále milionkrát milejší než se procházet po ospalé kroměříži a pomalu se zpět uchylovat do průměrnosti a nihilismu maloměsta. a vůbec: na těch dobrých koncertech je stejně nejvíc pěkných holek.

fantastických koncertů v porovnání s loňskem, kdy přijeli unkle, gus gus, devotchka, the good, the bad & the queen, chemical brothers, the rakes, the hives, nin, razorlight, !!!, eagles of death metal, killers atd., malinko ubylo, ale i tak bylo stále dost po čem slintat, v čele s justice. a to jsem toho ještě dost prošvihl. jednak jsem nakonec šel pouze na dva dny, a to ve čtvrtek a neděli, takže z toho důvodu si jako seen live ještě stále nemůžu otagovat třeba mgmt, parova stelara, r.e.m., róisín nebo the cribs a jednak sunshine a modeselektor hráli na a38 stagi ve stejnou dobu, co jamiroquai na hlavním pódiu a úžasní kraak & smaak na converse wan2 stagi o hodinu a půl později.

před nimi jsem ale začínal ve čtvrtek o tři čtvrtě na osm kaiser chiefs. pořadatelé měli zjevně zmatek ohledně původu kapely (což je, ehm, více než překvapivé...) a na panel na hlavním pódiu do pozadí za oznámení 'kaiser chiefs, 19:45' vystavili americkou vlajku. ricky wilson se pak ale nevědomky odvděčil tím, že po první highroyds (myslim) do šedesátitisícového publika zařval 'hi, bucarest!', což každému muselo zákonitě vykouzlit na tváři poněkud potutelený úsměv. od kaisers se nedalo čekat nic moc víc než na-na-naa a whoo-oo-ooo popěvky, ale i přes strašný, zahuhlaný a jednolitý zvuk byli zábavní, kromě svých největších pecek zahráli ještě asi čtyři nové songy, ricky stále někde pobíhal a vůbec to zvládali celkem slušně. ne nad poměry, ale slušně.

pak jsem místo trochu uvadajícího jamiroquaie zvolil stále ambiciózní suns, a i když na začátku ve stanu bylo zpočátku sotva padesát lidí, z nichž valnou část tvořili právě češi, a po zvukovce naklusali na pódium nějací dva noname-hitlerjugend v ultra-cool-hip-hap-hop hadrech, snad i nalíčení a s třpytkama ve vlasech a začali na halfplayback rapovat něco, čemu jsem opravdu nechtěl rozumět, suns dokázali svou naprostou profesionalitu a ten koncert opravdu neodflákli, naopak. byli strhující, svěží, zvuk slušný a kay v super tričku health řádil jako obvykle. začínalo se maccabre interlude, hrály se především věci z dreamera, zapomnělo se sice na days will never be the same či victoria's secret blackmail, ale na závěr jako přídavek, který chlapci možná ani nečekali, ale vytrvalý potlesk a pískot stanu, který se do té doby naplnil už zhruba do třetiny, je nakonec přesvědčil, aby došlo i na velvet suicide.

zůstat pak po sunshine na modeselektor v první řadě bylo snad to nejlepší, co jsem mohl udělat. ne fakt, ti chlapci mě svým brutálním glitch-elektro-idm-techno setem s geniálními projekcemi naprosto odrovnali. postříkali. šampaňským. šokovali tak, že si dnes z celého koncertu nejsem schopný vybavit skoro nic. prostě jeden velký epileptický záchvat. odvaz. whatever you call it. a myslím, že těch zhruba 800 lidí ve skromným stanu pro sedm set, co tam pařilo jako snad nikdy, to vidělo úplně stejně. ještě do neděle mě bolelo za krkem, jak jsem furt pohazoval hlavou. jediný, co mě na tom štve, ale za to pořádně štve, je, že se mi těsně před koncertem vybila baterka na foťáku.

pak už následoval jenom vitalic live v nabité mastercard party areně. ale přestože jsem se na něj těšil snad nejvíc z celýho čtvrtečního programu, už jsem nějak nemohl: osmihodinový neustálý postávání/popocházení/skákání udělalo svý, když k tomu připočtete nehorázný dusno, zpocený polonahý pupkáče co kolem vás furt choděj s pivama a vylívaj je vám na botky, tak dojem nepřebije ani skvělej set se (znovu) vynikajícíma projekcema. ani jsem to už nevydržel do konce a i když si doteď trochu vyčítám, že jsem nezůstal ještě čtvrt hodiny na poslední poney part 1, byl jsem naprosto spokojenej.

v neděli už na půl pátou, set pendulum na main stage. rozhodně spíš ze zvědavosti než z čiré lásky; ani pro první desku nijak zvlášť nehoruju a jestli má něco být vzorem nevkusu a tuposti, je to in silico. otázku, zda jim dám nějakou druhou šanci, jak jsem udělal po haarp s muse, jsem ale nakonec řešit nemusel: gig byl zrušenej. což s sebou neslo ještě jednu další výhodu: babyshambles, kteří měli hrát po nich (a u kterých jsem se strachoval z toho samýho), nakonec začali o půl hodiny dřív. a během půldruhé hodiny ve mně dokázali doposud rozpačitý pocity změnit v čirý nadšení. už jenom když se mick whitnall rozehrával na supersonic, byl odměněn souhlasným pískotem. a co se dělo potom ... ne že by byli bůhvíjak sehraní, ne že by snad pete uměl zpívat, ale vyzařovalo z nich něco, co se dalo zachytit i na těch 30-40 metrů od pódia a strefovalo se to přesně tam, kam mělo. první půlhodinka byl neskutečně pohodovej jam, kterej vám vykouzlil takovej trvalej úsměv, kterej normálně máte snad jenom po špeku. a jelo to: vykrystalizovaný zvuk, super lidi (hlavně ta nádherná kočena s hnědýma kadeřavýma vlasama v roztomiloučkých květovaných šatičkách, co stála přede mnou a já jí chtěl říct, že ji miluju), pete neskutečně charmante, improvizoval, převáděl summertime od gershwina do dubové úpravy a vysekl s shambles i what katie did, čímž si mě získal absolutně. a o závěrečný fuck forever škoda mluvit. báječný, natolik báječný, že jsem si nakonec koupil i jejich tričko.

pak dvě hodiny pauzy vynucené diletantskou dramaturgií (dát mezi shambles a killers tankcsapdu, což je jakási obdoba možná o něco lepších, ale kabátů, je fakt opruz...), mezi nimiž jsem si zašel na chvíli na converse wan2, kde hráli nizozemsko-angličtí moke, takový středobod mezi editors a snow patrol, s jedním dvěma výbornými singly a průměrnou vycpávkou, a pak už killers. dostat se na ně zhruba do šesté řady stálo hodně úsilí, ale vydržet tam půl hodiny do začátku koncertu, přičemž se odpočítávala každá vteřina + ještě úvodní for reasons unknown, a to bylo vše. přesun o nějakých 10-15 řad dozadu, kde už se dýchalo o něco líp.

stage koncipována ... no ... řekněme, že to vypadalo jako na koncertě killers. typisch světla jako z jejich loga & typisch syntezátor obestřený typisch světly. uprostřed obrovská váza se zhruba stovkou květin, za synťákem neonový nápis 'welcome!' a v pozadí plátno s podzimní krajinou, přesně jako na obalu sawdust. hrátky s kýčem, přičemž vyvstávají otázky jako 'je tohle parodie, nebo jsou to prostě jenom vážně nabubřelí amíci?' ne, parodie ne, ale stejně tak ne nabubřelí amíci. killers jsou velcí. a je jim tak asi dobře a pokud budou prezentovat druhou desku tak, jako předminulou neděli, tak je to dobře i pro nás. protože jasná odpověď pro ty, kterým se sam's town nelíbí je, že ta nelibost může jít jen a pouze na vrub produkci. všechno to pasovalo dohromady, killers se předvedli v plné síle a ještě dnes v třicetistupňovým vedru mi přebíhá mráz po zádech, když si poslechnu jak jenny was a friend of mine, tak when you were young. závěrečný obligátní 'i got soul but i'm not a soldier', kisses od holky, co stojí vedle mě a můžem jít na justice.

jestli by měl existovat koncert, na kterej bych chtěl ze všeho nejvíc, pak by to byli právě our friends. ti udělali za festivalem v narvané party areně vážně fantastickou tečku. justice byli spoří na jakékoliv projekce, lasery nebo epileptická světla; vystačili si pouze s obrovským oslepujícím křížem uprostřed pódia, ale na nezapomenutelný zážitek by každýmu stačilo snad už jenom to, kdyby přijeli, zamávali a odjeli. justice každopádně splnili očekávání. to znamená, byli skvělí. začali docela očekávatelně genesis, na kterou pak začali roubovat další motivy, aby se ten původní na nějakou dobu vytratil a pak jej zase vytáhli z pozadí a ukončili ho a tak pokračovali dál a dál. mezi to velice často (ale ne lacině) vkládali sampl 'because we ...', aby si pak se zbytkem party arena dokázala poradit po svém, tak, jak měla. začali přesně o půlnoci a končili asi o hodinu a čtvrt později. a o další hodinu později už cestou zpět všichni stánkaři balili. někteří nedomrdlí nadržení žadonivci ještě před východem žebrali o lístky, ale nějak se mi nechtělo být hodný a velkodušný. bude mi chybět to pískání v uších před spaním, to vám můžu říct.

a vo čem zpívaj, amrite?

tonda kocábek se už sice k poslednímu dílu ladí neladí rozepsal jinde, ale ne zrovna o tom, o čem bych chtěl já. majkláči vs. the swan bride (myslim teda.). pro mladý & nesmělý swan bride byla dramaturgie zabíjející; ono pozvat si vedle vás do stejnýho dílu zaprvý michael's uncle, který mi sice hudebně nějak extra nepasujou, ale jsou to prostě legendy. absolutní. už jenom samozřejmě proto, čím vším si prošli: nahánění režimem a z toho vyplývající obrovská zásoba neuvěřitelných historek & stories, low-end tour po evropě těsně po revoluci a samozřejmě drogy. a pak proto, s jakou přesvědčivostí, upřímností a sympatičností mluvili, a to nejenom v tom pořadu samotným. parta chlápků, který by si někdo měl pozvat do akcí drop-in po středních školách. respekt. zadruhý vojtu lindaura, kterej je na tom s těma zkušenostma dost podobně, přestože už dnes působí spíš jako hodnej strejda vyprávějící o tom, jaký to kua tehdy byly časy. no a zatřetí zmaštěnýho toma komárka, kterej vás sejme hnedka v první větě. a bohužel právem.

the swan bride naplno dokázali, v čem že to tkví ten problém cz-sk kapel. podobně jako jejich kolegové bridgeheads těží z práce jejich uk mtv2 miláčků, recyklují je, nepřidávaj nic doopravdy svýho a co je nejhorší, ještě k tomu by mohli s bridgeheads uspořádat konkurz na nějakou parody-revival kapelu. bridgeheads by neměli problém obsadit všechny posty u editors-revival, a o swan bride ... těžko říct. lindaur v něm slyší druhýho roberta smithe, tak dejme tomu třeba black kids. což už je s ohledem na jejich debutovou desku hodně sado-maso odvar. vyřvávat do mikrofonu jenom proto, že se chtějí vyblbnout (což můžou udělat i ve zkušebně, zabarikádovat se tam a nelozit s tím před lidi, kór do televize) je dost hrůzný, co je ale ještě horší je, že to budou skrývat za nějakou pseudo-nasranost.* protože pak dopadnou jako nebohý (asi)kytarista, který řekl zhruba dvě velmi invenční věty o hypotékách a zabezpečení, načež byl zastaven někým jiným. a pak taky s tou angličtinou ... on jim to už dal spískat tom hned na začátku (viz titulek), ale pak to nedalo ani už tak dosti smířlivým moderátorům. ono zpívat v angličtině je (nejenom) pro cz/sk kapely velice vhodnou a příjemnou zástěrkou. můžete totiž zpívat jakoukoliv kokotinu, ale třeba "i woke up/had a breakfast" bude znít setsakramentsky víc cool než "vstal jsem/a pak si dal snídani". je to jakási forma mystifikace a odosobnění, vytváření pocitu, že máte nějaký tajemství, o kterym ani vy pořádně nevíte všechno. a fans už vůbec ne. jenže vytvořit výbornej text v češtině, respektive ve slovenštině jde i na, ehm, synkopickou (tak ji swan bride popisovali) muziku (důkazem budiž právě majkláči). jen to chce mít odvahu. bridgeheads ani swan bride totiž nejsou zas tak beznadějní.

*taky totiž můžete skončit jako tenhleten českej lev.

já chci taky modrou košili!

tak jsem se včera ze srandy s otcem podíval na televizní noviny po pětadvaceti letech. mimochodem, je neuvěřitelný, že tenhleten pořad mohl vůbec někdo brát vážně. ale u čeho mě vyloženě spadla brada, byl pavel dumbrovský ještě s vlasy černými jako uhel, předkládající minutovou reportáž o nedostatečných dodávkách modrých pionýrských košil do plzně. mrkněte se na to, tohle je fakt klasika. (zhruba na 11:25)

mish mash.

jestli existuje jedna skutečnost, který mi v poslední době není líto, tak ta, že jsem se konečně po dlouhých rozmýšleních rozhodl nekoupit si žádnej hudební časák. ono už to posledního půlroku bylo stejně jen a pouze ze setrvačnosti a dnes už si nanejvýš tak z recese prolezu musicserver. ne, jako vážně, už to nemá žádnou cenu. co se týče časopisů, o reportu a musicu snad ani mluvit nemusím, tyhlety zakonzervovaný a udušený časáky se mi nechtělo číst, ani když kulminoval můj největší zájem a hlad po music news, ale rock&pop dnes stagnuje naprosto a definitivně, i když se poslední rok a půl docela úspěšně snažil zvedat z mizérie. ale ani stále slušná práce jardy švelcha, toma komárka a bena slavíka nezabránila tomu, aby se kupříkladu na obálkách objevovaly vykopávky & zjevy, které by si titulní stranu nezasloužily snad ani před 10+ lety. následoval exodus šéfred. sládečka (jehož jsem ve finále celkem i litoval, i přes ty editorialy …), libertina a francoise, and here comes anarchy. ani ve f:lteru to není o moc lepší (kucí, už to s těma anketama docela vaříte z vody, nezdá se vám?): nemít ho předplacený (pch ...), už bych si ho fakt nekoupil. celkový dojem takový, že se ani z jednoho média nedovím něco opravdu novýho a zajímavýho, a když přejdeme faktickou stránku věci, tak už mě to ani vlastně nebaví číst vůbec. jediná naděje se tak zužuje na hype, jehož no. 25 zatím už několik týdnů marně vyhlížím.

stejně jako začátek nový sezony, samozřejmě. jsem vážně zvědavej, jestli ebayor zatím vyčkává na toho, kdo mu dá do 31. srpna nejlepší nabídku, ale ani přes 30 gólů v minulý sezoně by mi nebylo moc líto, kdyby odešel. spíš je mi líto toho, jak si mě přes sezonu získal a já mu vážně věřil, když po gólech líbal znak arsenalu a vždycky byl hodně vstřícnej k fanouškům. (kdo si dnes vzpomene na „adebayor, adebayor, give him the ball and he will score“, ha?) ale stejně mě něco říká, že zatímco i-love-barcelona-deeply-and-honestly hleba (viděli jste thierryho a jeho potutelený úsměvy na tiskovce?) nebude zas tak těžký nahradit, v případě ebayora už by to bylo těžší. sice sedm z osmi šancí nepromění, ale ono se do nich taky dostat, že. ale arséne asi ví, co dělá. přestože mám docela pochybnosti o tom, jestli příští sezonu vyhrajeme titul, protože jsme se všichni přesvědčili o nedostatečně kvalitním širším kádru, rozhodně to nedopadne špatně. arséne dnes ovšem sám potvrdil, že minimálně jednoho hráče ještě chce sehnat, ale něco mi říká, že to nebude na pozici středního záložníka a že denilson a diaby (prosíííím!!! ten kluk se mi sakra líbí, má jeden z nejelegantnějších stylů v týmu, ale mám jistý pochybnosti o tom, jestli na to už letos má, protože v minulý sezoně mě na levym křídle moc nepřesvědčil.) dostanou svoji šanci. bude to zajímavý. u united je zásadní otázka, jak se v týmu vypořádají s ronaldem a (kdyby jenom) jeho trapnýma otročíma výrokama, a jestli ještě vůbec budou mít motivaci, i když ferguson by stále chtěl všechno. chelsea i přes angažování scolariho (třeba teď řeknu hodně velkou blbost, ale myslím, že to nebude zázrak, ten chlap sám řekl, že sem šel kvůli penězům a všichni víme, jak se brazílie málem nedostala z kvalifikace na ms 2002) už třetí rok plánuje nakupovat stejně bezhlavě (kua, na co makelele, ballack, deco a jestli, tak i lampard a kaká do středu zálohy?!) a vůbec, bude tam ještě docela průvan, uvidíte. liverpool vypadá silně, jestliže se mu podaří přivést keana, tak ještě silněji, ale přece jenom ne natolik silně. rafa není ligový trenér a o amerických majitelích každý ví své. zase budou čtvrtí. a ostatní … minimálně v nejbližších pěti letech to ze strany evertonu, aston villy, man city, portsmouthu nebo tottenhamu na atakování big four nevypadá. ne snad tak úplně kvůli financím – man city nebo spurs na tom rozhodně nejsou bídně, ale zatímco takový newcastle funguje jako odložiště nepotřebných hvězd, spurs jsou momentálně spíš školka pro budoucí hvězdy prem league. proto sice dan levy může říkat, že: „irrespective of the outcome and futures of robbie and dimitar, we are continuing to seek to bring in quality, talented players for the future, who want to play in a spurs shirt.” but who wants to play for spurs, anyway? a pochybuju, že crouch, diarra, arteta a další chtějí za své nynější týmy hrát do skonání věků. je to škoda, ale tohle už jsme tu měli i před patnácti a více lety (píše o tom i hornby ve fotbalové horečce).

když už jsme u fotbalu, nelze se nepozastavit u volby reprezentačního trenéra. po pravdě řečeno, přiznávám se, že nevidím zas natolik do zákonitostí české fotbalové diplomacie (jestli se to tak dá nazvat), ale co mě dostalo, byla úroveň, se kterou volba probíhala. snad už i jak to popisoval štěpán mareš mi připadá důstojnější (ech … nemám rád to slovo), než realita. jakési bludné fikce o parreirovi (ne, ne předchozí trenér brazílie, ale chlápek, který už tak zhruba 40 let netrénoval), podivné motanice kolem haška a nakonec dva zbylí a oba celkem zbyteční. proč bychom měli zpátky angažovat chovance, který v trenérské kariéře doopravdy nic nezískal, nemluvě o radovi, jehož teplice před týdnem vypadnou v prvním dvojzápase (!) intertoto cupu (!!) s kispestem honvéd (!!!)? a před pár dny vyjde najevo (předpokládám, že napůl kachna), že naši repre mohl vést i terry venables (cha…), jehož jedinou motivací vést repre bylo přátelské utkání za měsíc na wembley. každopádně, máme petra radu. zdali je to volba dobrá, špatná, či pouze úměrná (to by odpovídalo nejvíc, kdo viděl předevčírem nezapomenutelnou debatu oty černého a pavla čapka s hrdličkou, řepkou, vackem a radou, novými goodfellas českého fotbalu, dá mi za pravdu), se dozvíme zanedlouho.

a ještě tak namátkou na konec: vratné lahve jsou přehlídkou všeho nejzbytečnějšího a nejokoukanějšího, co jste mohli v českém filmu za poslední dobu vidět. namísto nějakého pokusu o věrný obraz stárnutí, za který se film měl ambice vydávat (a co se výborně podařilo třeba v babím létu), máme křečovitý scénář (všichni mluví jako zdeněk svěrák, až mi to připomíná scénu z being john malkovich, kdy se malkovich vydává do vlastního portálu a všichni jsou malkovich a všichni znají jenom slovo malkovich), nějaké rádobyvtipné jednotlivosti, při kterých si maminky a babičky řeknou jó, to je přesně tak, jak to chodí!, trochu, ehm, erotiky, která je ale asi tak erotická, jako je tortillová omáčka z lidlu tortillovou omáčkou. trochu nějaké té strašně nebezpečné akce na závěr, při které ale každý ví, že nakonec dopadne všechno tak, jak má a všichni se nakonec budou mít rádi. řekněte mi někdo, proč se kua i tak furt těším na nějaký prý dobrý český film, nebo prý dobrou českou desku.

p.s.: už jsem si sem zvykl dávat nějaká videa z youtube ... tak zase. japonci prostě mají nějaký zvláštní smysl pro chování před brankou.

janko slota.

janko slota je fakt třída. nejenom proto, že je jedním z mála lidí, kteří mě vždy dokážou přesvědčit o tom, že na tom česká politická scéna přece jenom není až tak bledě, jak si mnozí myslíme. a hlavně: když už mystifikovat a vytvářet konspirace, tak aspoň pořádně. ne jak nějakej béčkovej samir hauser. janko vždycky dokáže překvapit. třeba za celej týden a půl, co jsem tady u bábi, atakoval top 10 svých výroků hned několikrát.

třeba jeho reakce na účast prezidentské kandidátky ivety radičové na výročním zasedání smk/mkp (pro méně angažované: strana maďarské koalice). „neuveritelný hnus, toto ... paní radičová by radšej mala byť prezidentkou hordy potkanov, namiesto toho, aby kandidovala na prezidentku slovenského národa.“ následovaly ostré odsudky ze strany opozice, jak už to tak většinou bývá, třeba výzva eduarda kukana, bývalého ministra zahraničí a takykandidáta na prezidenta v minulých prezidentských volbách, aby vláda nesla odpovědnost za slotova slova a distancovala se od nich, načež vystoupila ficova mluvčí a pronesla, že „pán slota nie je členom vlády a ta tak nenesie odpovednosť za jeho slová.“ jasný, ne?

janko ale má respekt. odboj proti maďarským podvratným silám je jeho srdcovka, kterou nehodlá pustit za žádnou cenu. to už i jirka paroubek si radši zajde za šéfíky stem nebo sc&c, aby si zkontroloval, jestli náhodou neříká něco, co by si nemyslela většina jeho oveček. slota ale do maďarů šije hlava nehlava bez ohledu na preference, přestože je druhým nejdůvěryhodnějším politikem na slovensku. jižní slovensko přece může být novým kosovem, kua! svině mongolský jsou všude kolem nás. jeho iniciativa je tak nezdolná a vytrvalá (koneckonců, už i goebbels věděl, že když po někom soustavně hážete bláto, je jisté, že na něm alespoň nějaké smítko ulpí), že už i ministr vnitra kaliňák uvěřil tomu, že by se někdo chtěl sám zmlátit a dělal by to aspoň zpola tak přesvědčivě, jako ed norton ve fight club. a ještě k tomu byl maďarský fundamentalistický separatista. jak si totiž jinak vysvětlit, že robo před veřejností s absolutní vážností vystoupil s tím, že celá kauza se zmlácenou studentkou hedvikou malinovou byla vymyšlenou fingovanou provokací? ale celý je to nakonec jinak. janko na to totiž kápl. celou záležitost zinscenovala maďarská tajná služba. vůbec přitom nevadí, že advokát malinové tvrdí, že v celym případě není ani zbla po tom, co povídá janko. nu, co už.

těžko říct, zda janko představuje pro slušnou a civilizovanou společnost nějaké opravdu reálné nebezpečí. pravděpodobnost, že nasedne se svýma fellas do tanků a srovná budapešť se zemí, sice není zrovna obrovská, ale přesto má mnohem větší vliv než českými médii pranýřovaný dan landa (i když je to taky slušnej kokot); je to vidět například na dosti bázlivých reakcích opozice: například sama radičová na otázku, zda by šla na zasedání smk znovu, odpověděla dost vyhýbavě a skoro jako by hledala slova omluvy. ale kdo by mu to nežral, že jo (viz reakce na youtube, ty fakt stojí za to) … vždyť on přece mluví za nás, je jedním z nás! a tyhlety předáky lze zastavit fakt hodně těžko. pokud se ale nad tím nechcete pateticky pozastavovat, tak musíte uznat, že jeho skeče maj fakt grády.

6+5

už se tady z toho stává tak trochu fotbalovej blog, já vim. ale jsou věci, ke kterým se fakt sluší něco napsat. například letošní euro, který je celý tak trochu vzhůru nohama. a je to tak dobře. v souvislosti s tím nelze zapomenout na zoufalej návrh fa, to naše známý 6+5. řekněme si to hned a jasně: je to nehorázná stupidnost. a to snad ve všech rovinách. představte si, že jste ambiciózní devatenáctiletej student, kterej zrovna odmaturoval a chystá se třeba na londýnskou univerzitu (dopředu oznamuju, že neznám přijímací kritéria - tohle je jenom příklad:) a má k tomu nejlepší předpoklady: o co pak musí být jeho překvapení větší, když zjistí, že, aha, sakra, nemohl jsem být přijatej, protože tu bylo 150 studentů s výsledky sice o 20 % horšími, ale zato jsou z sheffieldu, bornemouthu ... prostě z uk. a tak tam prostě musí být přijati. není to absurdní? a přinejmenším stejně absurdní je chystaný pravidlo fa 6+5. bez jakýchkoliv zábran se dá mluvit o šovinismu, populismu, demagogii, zpátečnictví a tak dále a tak dále. chápu, že každý opravdový fanoušek by rád viděl ve svém dresu co nejvíce odchovanců, to jistě. ale jestliže ti odchovanci jednoduše na vrcholový fotbal nestačí, anebo (a to v horším a častějším případě) svůj talent leností a přílišným sebeuspokojením promrhají, mají prostě smůlu. jistěže k fotbalu patří patriotismus a jednoduché rozhodování hráčů na bázi 'kdo dá víc', je scestné a pohrdáníhodné, ale například v případě arsenalu se ukázalo, že takový clichy (francouz) je týmu mnohem platnější, odhodlanější a loajálnější (i když to slovo nemám rád), než ashley "cuntley-cunt-the-biggest-cunt -ever-to-play-for-arsenal-and-if-there-was-a-list-for-the-top-50-cunts-to-ever-play-for -arsenal-he-should-be-in-all-50-positions-the-little-cunt" cole. důkaz, že původ není vše. a vůbec, co je na tom tak patriotistickýho, když koupíte hráče, kterej sice je původem z uk, ale jeho rodný město má s londýnem společnýho akorát unifikovanej obchod s nike zbožím a předražený desky v hmv a nedělalo by mu problém přestoupit do liverpoolu nebo manchesteru, pokud by to pro něho bylo výhodnější? touhle cestou že se máme vydávat? co by nám z toho zbylo v praxi? nesmyslný honění se za každým sebemenším talentem v uk, jejich absurdní předražování, vyhazování zahraničních hráčů se slovy "sorry, byls skvělej, ale ten, co ho kupujeme za tebe, je z anglie", což zákonitě musí vést k pořádný frustraci a k tomu, že se pak v klubech budou hráči čím dál víc skupinkovat. ti zahraniční se začnou víc a víc strachovat o svý místa a když o ně přijdou, za chvíli nebudou mít kam přestupovat, protože v nejlepších klubech světa, do kterých kvalitativně bezpochyby patří, budou muset zůstat pouze ti supernejlepší. ceny 'loserů' pak půjdou rapidně dolů a pro menší a horší ligy, jakou je například ta česká, tak nebude plynout dostatečný přítok peněz. a tohle všechno má být důsledkem toho, že anglická repre prostě a jednoduše posrala zápas s chorvaty? reprezentacím to nemá jak pomoct; argument, že si angličtí hráči vinou toho, že hrají v kvalitativně horších týmech premier league, nemůžou osahat evropský poháry, je scestný - to jim nestačí zápasy se čtyřmi nejlepšími týmy světa a alespoň s pěti dalšími kluby, kteří na ty samé pozice aspirují?

jistě, že mám taky ten pocit, že to není tak úplně v pohodě, když za arsenal (zatím) v základu nenastupuje žádnej anglán a je nějakou desetinou procenta možný, že i kvůli tomu, že chyběl nějakej ten prvek zarputilosti, se poslední část sezony nepovedla, a arsenal tak přišel o všechny poháry, ale ani tím to docela není. vše je o výběru typu hráčů. wenger v poslední době důvěřuje hračičkům, dokonce i na stoperu jsou spíše techničtěji založení touré a gallas. a kdyby chtěl vybrat nějakého rozbíječe, tak ho koupí třeba ze skandinávie nebo německa, protože jsou jednoduše levnější a hodí se mu lépe do sestavy. tento systém je spravedlivý, kluby (mohou být odkudkoliv) nejsou náhražky reprezentačních výběrů a ani jimi nikdy neměly být, pokud to ovšem není jejich ideologie, která vyplývá z nějakých historických kontextů, což je případem takového athletica bilbao a jejich systematickému udržování striktně baskického týmu. (když už jsme u těch španělů, i ty regulace mimoevropských hráčů jsou potupné - jen proto, aby mohli hrát v týmu, ve kterém chtějí, si musí obstarat takový brazilec španělský pas?) a když třeba zabrousíme k tomu, jak se někdo mračí nad označením arsenalu za anglický klub, za který nehraje žádný anglán: označení anglický klub i v případě arsenalu jednoznačně zůstat může, proč sakra ne? má angličtější vedení než kterýkoliv jiný klub z big four, hraje ligu na anglické půdě, styl hry a její rychlost má přece stále anglický nádech, má historii, na kterou se může hrdě odkazovat, a stále přece mluvíme o té nepřekonatelné atmosféře na anglických stadionech. pouze squaddra je poněkud kosmopolitnější. ale to je přece dobrá vizitka všem zahraničním fanouškům, kteří pak mohou mít pocit, že milovaný klub je alespoň o něco větším dílem jejich. a malí kluci mají nepřeberné množství inspirací v tom, či onom hráči a snaží se mu přiblížit a mají větší motivaci stát se lepším fotbalistou. a navíc: všechny kluby - a nejenom ty fotbalové kluby a nejenom kluby vůbec - dnes uvažují tržně; dávají adresátovi všanc svou adresu a nabídku a říkají, že teď už je to jenom na tobě: buď se ztotožníš s námi, nebo si oblíbíš někoho jiného. a zase proč ne? i za takovýchto podmínek to nijak nejde proti filozofii toho, že budete celý život příznivcem jednoho klubu. pouze máte větší příležitosti si vybrat a nic vám v tom nebrání. pokud chcete, aby tomu tak bylo nadále, pak neposlouchejte vedení uefa a fa a dejte najevo svůj nesouhlas. jak už včera psal jarda bosák (mimochodem, článek jsem psal nezávisle na něm) - jestliže tohle projde anglické fotbalové asociaci u evropské unie, pak už si s tím samým může dovolit přijít kdokoliv. a s tím, jaký poprask vyvolalo bosmanovo pravidlo před nějakými patnácti léty, bych jí to opravdu nedoporučoval.

p.s.: něco pěkného na závěr. :-)

get smashed!

kompilace vzniklá asi před měsícem, byl jsem moc línej ji uploadovat dřív. snad se bude líbit. a už jsem lačnej konečně po nějakých ohlasech. :)

link!

(jestli je heslo, tak spacewaster.)

euro mania.

no jo, je trochu podbízivý a laciný psát o euru a o tom, jak to našim z celýho srdce přejem a budem chodit v tričku 'czech' a malovat si na tváře vlaječky. ne, nemám to rád. stejně jako nemám rád, když, ejhle, všechny nadnárodní koncerny během těchhle pár týdnů vyvěsí billboardy s hesly 'fandíme českému národnímu týmu'. ale nejvíc jsem sáček potřeboval včera, s tím, jak ve zlíně na náměstí míru při nějaký dětský akci spojený s festivalem (o kterým si mimochodem povykládáme jindy), tzn. magda reifová, standa hložek + nějaký anonymní hvězdy, tamten onen moderátor asi čtvrt hodiny v kuse vykřikoval do zfanatizovanýho dětskýho davu 'kdo neskáče, není čech', a aby dojem byl stoprocentní, pustil k tomu zbrusu nový song zbrusu nových agrometalových hvězdiček, které jste přece mohli vidět na předávání cen fotbalisty roku. sada.

ale jako jo, jasně, že se těším. hlavně mě dycky baví číst zahraniční předpovědi/komentáře/reakce/whatever, co se týče našich hochů. možná i proto, že je to víc objektivní, proto, že je to větší sranda, proto, že je to líp zpracovaný, a, v neposlední řadě proto, že samochvála smrdí. a pro ty, co rádi spekulují a variují a všemu rozumí, je tu možnost si vytvořit vlastní jedenáctku. a pánové z bbc mysleli na všechno: rozestavení & možnost přibrat do týmu tři hráče, které bychom na euru viděli radši included. třeba u takové francie je to bezpochyby nejzajímavější.