Pel mel.

Poslední týden to mám celkem rozháraný. Jednak celkem osobní věci, který se mi nechce zrovna dvakrát rozebírat a (nejen) kvůli kterým bych to u babi bych to bez tetičky (kua to zní, jako kdybych mluvil o nějaký stařence ...), Lo-Fi-FNK, fotbalu, super jídla, mobu a čtení (btw březnový číslo r&p je, pokud nepočítám starou éru, asi to nejpovedenější od doby, co jsem ho začal kupovat; jen tak dál) asi nedal. Nemuseli by mi sice psát ti, po kterých se mi zrovna dvakrát nestýskalo & naopak, ale nobody really gives a fuck when you're on your own, že jo. Tývoe, teď jsem se snad poprvý v životě politoval. Hm.

No ... k něčemu věcnějšímu: zas nevim, nakolik jsem s tim novej/pozadu: už po vánočních prázdninách jsem na ně měl posvíceno, ale nějak jsem je zasklil, tak teda nahlas a pořádně. Noisecut a jejich singl Elefant. Na jejich myspace ho budete moct stáhnout spolu s dalšíma songama a prvním albem Landscapes z roku dva tři. Ještě jsem ho neslyšel, ale teď si ho tahám do mp3jky. Tak do toho mládeži. Ten slaďučkej trip-pop, kterej praktikujou malinko podobně třeba Stateless, za to fakt stojí. Minimálně ten singl.

The Streets na Pohodě!!!

The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!! The Streets na Pohodě!!!

+ Audio Bullys. Fatboy Slim. Brazilian Girls. Etc.

Už dlouho jsem nebyl víc v extázi. Srovnatelně asi jenom před týdnem při Cescově gólu. Boží. Tohle snad ještě víc. Musim tam být, kurva fix. There's no other way. Kdo jede se mnou? :)

program. (zatím.)

Nostalgie.

Vždycky mě hrozně vytočí a rozchláme zároveň, když slyším boriny ještě mladší než já mluvit o tom, jak trávily své dětství a jak za celej svůj život prožily to a ono. Nevim, kde se v nich bere ta rétorika zhrzených ještě-furt-svobodných/už-rozvedených paniček ve středním věku. (Například.) Proto mě svým způsobem tak trochu děsí, že mě v šestnácti přepadá taková nostalgie po dětských letech. Ehm, no ... Prostě. Když jsme ještě bydleli na starým a nebylo mi víc než jedenáct, měl jsem na svý oldskůlový černobílý 386kový Toshibě mraky her, který jsem postupně (i s dosluhující Toshibou) ztratil. A dost mě to mrzí, protože jsem až na dvě výjimky (Wolf 3D & Dyna Blaster) zapomněl i jejich jména. Vůbec mám hroznou slabost pro všechny pravěký počítačový vymoženosti, ať už je to textovej editor T602 (na kterým jsem (no tyvoe) psal svoje první detektivky (mezi náma - hrozný bláboly :)), českej manažer (jehož jméno už jsem úspěšně zapomněl), nebo taky snad první opravdu vymakanější verze Windows (dobře, oxymoron) před pětadevadesátkama - 3.1. Tak nějak mi to připomíná takový ty stereotypní momenty, na který časem vzpomínáte až možná s potlačovanou slzou v oku. No co no. A díkybohu za Peťu, se kterým jsme se k těmhle hrám v pátek nějak prokousali a on je má. Všecky. Jak úplně nejstarší Prince of Persia (který teď pařím jak blbej), tak třeba Quackshot (hehe) a spousta dalších. No prostě psycho. Už dávno jsem se na něco tolik netěšil.

OT: Sjet za sebou Borata a Atonement je schizofrenie nejhrubšího zrna. Ale důležitý je, že obojí funguje. A ta Keira ...

strame’s Awards 2007 I. - Alba

#1
Justice
†

Byly to v největší míře labely Kitsuné, Wichita a hlavně Ed Banger, které určovaly hlavní trendy v roku 2007. Taneční elektronika, zvlášť ta francouzská, znovu jede a nekompromisní bourák † od Justice je diamantem, který se z té sbírky mladých & nadějných klenotů blyštil nejvíc. Pompéznost, ale ne taková, ze které by se vám dělalo nevolno, alespoň teda ne od žaludku, škrtící varhany, slapovaná basa, ohlušující kopáky, supr hostovačky. A nesmírné množství hitů, které s klidem převáží i trochu hlušší přesládlá místa uprostřed desky. A to, že Justice válí nejenom na desce, ale také (a možná ještě víc) naživo, naplno dokazuje třeba tohle video. Doufejme, že to už letos zjistíme i na vlastní oči, a to nejenom vně našich hranic. Byl by to sen. Do the D.A.N.C.E.! Amen.


Takže přece jenom žebříček:

1. Justice: †
2. Burial: Untrue
3. The Arcade Fire: Neon Bible
4. Arctic Monkeys: Favourite Worst Nightmare
5. Klaxons: Myths of the Near Future
6. Bumblebeez: Prince Umberto and the Sister of Ill
7. Panda Bear: Person Pitch
8. A Place to Bury Strangers: A Place to Bury Strangers
9. Bat for Lashes: Fur and Gold
10. Aril Brikha: Ex Machina
11. Radiohead: In Rainbows
12. Candie Payne: I Wish I Could Have Loved You More
13. Jens Lekman: Night Falls over Kortedala
14. Kira Neris: Behind Closed Doors
15. New Young Pony Club: Fantastic Playroom
16. Patrick Wolf: The Magic Position
17. Sondre Lerche: Phantom Punch
18. Shocking Pinks: Shocking Pinks
19. Simian Mobile Disco: Attack Decay Sustain Release
20. M.I.A.: Kala
21. A Sunny Day in Glasgow: Scribble Mural Comic Journal
22. The Twilight Sad: Fourteen Autumns and Fifteen Winters
23. Spoon: Ga Ga Ga Ga Ga
24. Jamie T: Panic Prevention
25. Kings of Leon: Because of the Times
26. Andrew Bird: Armchair Apocrypha
27. !!!: Myth Takes
28. Holy Fuck: LP
29. Stateless: Stateless
30. Surkin: Action Replay


Smolaři, aneb desky, se kterými jsem se seznamoval buď pomalu, nebo pozdě, anebo se prostě z jiných důvodů neprotlačily do elity (ale i tak jsou hodně pozoruhodné):

Apparat: Walls
Battles: Mirrored
Bloc Party: A Weekend in the City
Boys Noize: Oi Oi Oi
Calvin Harris: I Created Disco
Carsick Cars: Carsick Cars
Chromatics: Night Drive
The Clientele: God Save the Clientele
Daft Punk: Alive 2007
Deepchord presents Echospace: The Coldest Season
The Depreciation Guild: In Her Gentle Jaws
Dizzee Rascal: Maths + English
El-P: I'll Sleep When You're Dead
Feist: The Reminder
The Field: From Here We Go Sublime
Fields: Everything Last Winter
Fink: Distance and Time
Grinderman: Grinderman
Gui Boratto: Chromophobia
Interpol: Our Love to Admire
Iron & Wine: Shepherd's Dog
Kate Nash: Made of Bricks
Kathy Diamond: Miss Diamond to You
Kevin Drew: Spirit If...
LCD Soundsystem: Sound of Silver
Liars: Liars
Muscles: Guns Babe Lemonade
New Buffalo: Somewhere Anywhere
The Ponys: Turn the Lights Out
Queens of the Stone Age: Era Vulgaris
Raveonettes: Lust Lust Lust
Robosonic: Sturm und Drang
Róisín Murphy: Overpowered
Shinichi Osawa: The One
The Tough Alliance: A New School
UNKLE: War Stories
The White Stripes: Icky Thump
Working for a Nuclear Free City: Businessmen & Ghosts


Podrobnější info možná doplním později

strame’s Awards 2007 - preview

Hodně těžký výběr. Hlavně teda s albama. Sice je to nejdřív jen tak ze srandy, ale pak se to přece jenom nehodí odfláknout. A tenhleten rok mi to fakt neulehčil. Strašná spousta zajímavých alb, nad kterými se tyčí jeden ledoborec (to doslova), ale ani ten se neobešel bez slabin. Pak některá alba sice výrazná, ale mnohdy vyhypovaná (za všechny LCD Soundsystem) nebo mnou nepochopená (Animal Collective) či nedoceněná (M.I.A.). Ale obecně vzato - do té pomyslné nejlepší dvacítky v jiných 00’s letech by se klidně mohlo vejít dost alb z těch, která se do té letošní nedostaly. O singlech nemluvě. Ty roky se sedmičkama na konci jsou asi vážně něčím posvěcený. Ale je taky dost dobře možný, že to píšu prostě proto, že už se hudbě & věcem kolem ní věnuju skoro na plný úvazek.

Tak jako tak, kdybych měl letošek nějak zgeneralizovat, vypíchl bych pár věcí: fenoménu britských kytarovek (The ***s) už opravdu, neoddiskutovatelně a definitivně odzvonilo, ani jeden opravdu silný debut z čistě kytarové ‚mainstreamové‘ scény jsem nezaznamenal (bijte mě, jestli se pletu), naopak z pseudotermínu „hnutí nu-rave“ už mi začínají rašet pupínky na zadku, i když ta hudba samotná a style s ní spojený mě baví. Dost. Spíš se to letos ještě víc a výrazněji rozdroluje než loni, kdy přece jenom vycházely hodně zajímavý desky, ale nebylo to ještě tak výrazný, jako letos. A vlastně ani letos to bůhvíjak výrazný, co do porovnání s deskama z před deseti-patnácti let, nebylo.

Že se pomyslná scéna kolem jednoho našeho časopisu snaží protlačit A, pomyslná scéna okolo našeho druhého časopisu ono A popírá, horuje ale za B, do něhož se dá obsáhnout všechno, jen ne to, co sebemíň souvisí s A, je hodně úsměvný a malicherný. Přesto ale nesouhlasím s názorem, že český hudební média už nemá cenu sledovat, že je to ztráta času. Každopádně vás to aspoň nutí o věcech víc přemýšlet, brát to s nadhledem a vzít si z obojího to podstatný a zajímavý. A pak vám to do sebe vlastně zapadne.

Budu konkrétní. Nebudou noví Beatles. Nebude něco tak mocnýho, jako byl v sedmasedmdesátým punk nebo v časech Nirvany grunge. Už jenom když se nad tím maličko pozastavíte, tak zjistíte, že všeobecný zaujetí těmahle subkulturama postupem času povadalo. A díky internetu tomu tak bude ještě spíš. Každý si pojede to svý a stále bude těžší to prosadit a pro druhou stranu to objevit. Nedá se jasně říct, jestli je to dobře nebo špatně, ale tvář hudební politiky, tak jak se jeví na začátku roku 2008, mě moc k optimismu nenutí. Takže: viva la individualismus!

Absolutní fascinace.

Tato dáma stále nestačí udivovat. Ještě před bombastickým entrée (které budou jednou vysílat po boku projevu Milouška z Červeného hrádku) měla příležitost se předvést jako "velice rázná dáma". Jinak řečeno: ztělesnění všech nejprovařenějších stereotypů feminismu. (Potvrzeno gynekologem.) A ještě jinak řečeno: tuhletu bych doma mít opravdu nechtěl.

Tachecí @ Kraus: 1/2
Tachecí @ Kraus: 2/2

Bonus zdarma:
Tachecí aka Crazy Frog

Ať žije cynismus!

Jak jenom začít ... No prostě člověk má přirozenou tendenci smát se cizímu neštěstí, popřípadě blbosti (i když pak občas narazí na chrabré Jánošíky, kteří mu dávají přednášky o aroganci a sebestřednosti). Ono mu to pak totiž vždycky připomene, že se na světě pohybují i takové existence, které jsou na tom hůř než on. Čas od času se vždycky nějaký nešťastník najde. A nejlíp se to vychutnává tak, když o svém diletanství onen chudák ani neví. A vy to víte. Načež vznikla Hvězdná pěchota (ok, vím, jak je trapný psát o "vyjebané superstare"), soutěže jako (... sakra jak se to jenom ... a jo vlastně ...) Nejslabší, máte padáka atd atd. Občas je to vážně směšná a nevinná sebeparodie, která do puntíku kopíruje předlohu. Ale občas už je to skoro až děsivý.

1st year of misery.

(Upozornění: V následujícím příspěvku uslyšíte více frází, než je doporučená denní dávka.)

No a je to tu :-) Abych byl upřímnej, mám z toho fakt vcelku radost a jsem překvapenej, že se to tu jakž-takž chytlo, zvlášť proto, že vím, jakej jsem línej diletant a jak dlouho mi trvá nadšení z nových věcí. Má to furt víc much než předností, ale stejně je to celkem dobrej odrazovej můstek do dalšího roku/let. A o to víc se budu snažit to tu nějak udržovat. Každopádně zatím šťastný a veselý. A hezkej novej rok. Prostě ať se vám daří a ať vás to baví. Ať už je to "to" cokoliv. :-)

P.S.: A taková nepřímá zmínka o mně v lednovým rockpopu, to už je přece důkaz toho, že musím něco znamenat, ne? Hledejte sami. Někteří lidé prostě mají sklon určitým věcem (včetně sebe samých) přikládat mnohem větší důležitost, než jakou si opravdu zaslouží.