Think I'm in love but it makes me kind of nervous to say so...

... a teď něco z úplně jinýho soudku. Ani ne půlhodina lehké konverzace, sympatie na obou stranách & je to úplně jiný než kdy jindy (fráze? dušuju se, že jsem ji nikdy předtím neřekl). Tak snad si zas nenabiju čumák ... :-)

Starší & okoukaný, ale hrozně milý. A přesně to, co v tom klipu je, miluju :-)

Be brave, Arsenal!

Jako tehdy, když jsem se dozvěděl, že budu mít bráchu - taky jsem si to uvědomoval ještě dlouho potom. Jenže tohle je opačná situace. Tohle není vůbec nic, co by se dalo označit za příjemnou věc. Bolí to, a to hodně. Nemyslel jsem si, že to bude takový, zvlášť když už mě poslední dobou fakt nebaví číst časáky o fotbale, kde se stejně akorát rozebíraj věci jako "klub xy se v sezoně 1993/94 umístil v lize na třetím místě, což mu zaručovalo postup do poháru UEFA".

Ne, neberu Thierryho za zrádce, co utíká za penězi, zřejmě potřeboval nový impuls, kterého se mu v posledním roce, kdy ho permanentně sužovala zranění, prostě nedostávalo. Dost velkou roli také mohlo sehrát plánované převzetí Arsenalu jinými majiteli a tím provázený odchod superchytrého šéfa Davida Deina. Ale absolutně jsem to nečekal a zklamalo mě jeho jednání, zvlášť po loňském roce, kdy se už-už schylovalo ke stejnému přesunu, ale nakonec "jeho srdce zůstalo v Arsenalu" a podepsal čtyřletý kontrakt. Ale já už těmhle prohlášením prostě nevěřím, ať už se jedná o kohokoliv - o Gerrarda, Terryho či Torrese.

Každopádně se ale v posledních třech letech Arsenal musel pokaždé rozloučit s jednou velice silnou a platnou oporou:

2005 - Patrick Vieira
2006 - Cashley Cole
2007 - Thierry Henry
&
2008 - Arséne Wenger

And it will be never ever like before...



něco z dřívějška...


a lahůdka na závěr


Once a Gooner, always will be a Gooner...

The Post with No Name

Zanedlouho mi na prvních dvou místech v mém Top Artists Overall žebříčku last.fm vystřídají Interpol Radiohead symbolicky novou deskou Our Love to Admire, která je stejně jako předchozí dvě naprosto perfektní a s dost velkou pravděpodobností i lepší než cokoliv z toho, co v tomto roce dosud vyšlo. Rád bych si počkal na release s plnohodnotnou kvalitou zvuku, 160 kbps není bůhvíco, ale nelze se ubránit poslechu. Navíc se Interpol definitivně stali nejlepší mladou kapelou. Ne-li nejlepší kapelou vůbec. Ale to sem teď tahat nechci, prostě si to poslechněte.

A jen tak zběžně:
Smokers outside the Hospital Doors! Smokers outside the Hospital Doors! Smokers outside the Hospital Doors! Vlastně celá nová deska An End Has an End je výborná.

Nový singl The Go! Team, Grip Like a Vice je vynikající. I když jsem jejich debutu Thunder Lightning Strike (ani nevím proč a mrzí mě to) nepodlehnul tolik, jak bych asi měl (Ladyflash je ale stejně klasika), The Go! Team uznávám a Grip Like a Vice je podle mě jedna z nejpřístupnějších věcí, co splodili. Těším se na 11/9.

Čechem srdcem i duší...wtf?

Teda jako vážně nevím, co mě to popadlo (asi to horko...), ale nějak mám chuť objevovat nový a zajímavější starší českej stuff. Na mou obhajobu lze říct, že to dělám spíš z informativního hlediska (stejně si ale nedokážu odůvodnit, proč jsem si vůbec stahoval takovou zbytečnost jako je Pražský výběr II. Lituju uši, že jsem je vystavil na deset minut takovýmu obecnýmu ohrožení, jaký se vyrovná snad jenom radioaktivnímu záření...), nedá se ovšem upřít jistá známka guilty pleasure. Ale je to vlastně ještě guilty pleasure, když se mi líbí i po necelým jednom poslechu kolaborace DJ Wiche a Nironica, The Chronicles of Nomad (a to samý s debutem I&W, My3)? Konečně něco opravdu pořádnýho, co by se mohlo chytit bez problémů i venku, i když Wich už občas ty beaty trochu recykluje.

Navíc jsem moc zvědavej na Blue od Sebastians, konečně obstaraný EP Back to Attraction od Lavagance, taky jestli se mi podaří něco dotahat od Helmutovy stříkačky (od který jsem slyšel zatím pouze Helmut zabíjí Hildu z Destroyerovy kompilace a...líbila se mi), obstarat si nějaký starší věci od Sunshine, na který jsem slyšel samý slova chvály. Nevím, jestli se mám pustit do Xaviho Baumaxy, podle nadsazených slov Pavla Kučery "ústeckého Skinnera", Janičku Kirschner si vzhledem k tomu, že jsem si nepustil ani novou Norah Jones a podle většiny reakcí by měla být jejím odvarem, asi nepustím. Zklamáním jsou pak pro mě noví Tata Bojs, naopak až teď jsem zjistil, jak se mi líbí jejich předchozí desky; na nové Suns nemám ani teď vyhraněný názor, kdybych se ale měl přiklonit k názoru Švelcha nebo Anděla (R&P), souhlasím se Švelchem (=> zklamání).

Absolute guilty pleasure je ale po prvním poslechu (a teď se podržte) nová Anetka Langerová. Písničky nic moc, ale Mouchova produkce to několikanásobně vyvažuje a výsledkem je příjemná věc, která zní, jako kdyby se Extáze rozhodla udělat něco česky komerčního, ale nevěděla, jak na to (a opačně to funguje stejně). Vhodné jako vkusná ukolébavka.

Hrozně se těším na novou Khoibu.

No ale takovej a takovej a tááákovejhle českej patriot zase ještě nejsem, to fakt ne.

Tata Bojs - Kluci kde ste?

Tata Bojs
Kluci kde ste?
Warner [4/2007]

5.4

Pokud bych na Kluci kde ste? nahlížel jako na nahrávku od anonymní české kapely, řekl bych si asi OK, není to špatný, a už si ji nikdy jindy nepustil. Ale protože se jedná o novou desku hanspaulských hračičků-vtipálků Tata Bojs, a tak ji beru v kontextu jejich dřívější tvorby, nemůžu být nestranný. A řeknu to hned na rovinu: Kluci kde ste? je pro mě zklamání, přestože s každým poslechem mi dochází víc a víc, že tahle kapela nikdy nenatočí vyloženě špatnou desku.

Pověst experimentátorů a hračičků, kteří dělají věci jinak, se však tentokrát bohužel nenaplňuje a nezachrání to ani písnička nazpívaná v korejštině nebo mužský pěvecký soubor Ženy. Kluci kde ste? je na první (zhruba) čtyři poslechy vyklidněná, šedá hmota svázaná českými konvencemi (i co se týče zvuku).

"Chtěli jsme původně udělat udělat rychlou desku. Odlepit se od mírně zatěžkaného Nanoalba. Špinavou, uvolněnou a syrovou. Ale myslím si, že to se nám moc nepodařilo, že už je to zase takový mazlení." Ano. Syrová je, ale pouze co se týče skoro úplného oproštění se od elektronických udělátek, samplů a tanečních rytmů. A právě proto jak Futuretro, tak i Biorytmy a hlavně předposlední Nanoalbum vyzní nejen současněji a moderněji, ale také různoroději.

Kluci kde ste? na mě navíc působí jestli ne unylým, tak alespoň dosti rezignovaným dojmem ("Nemůžu se probudit, aspoň žádný věci nemusí se dít"). Možná je chyba ve mně, potažmo v mém věku, protože se fakt víc chytám na slogany z dřívějška jako "Malý lži jsou lžičky a malý lásky lasičky" (Lasičky, Futuretro) anebo "Kdyby život měl smysl jasnější, i já bych byl trochu šťastnější" (Šťastnější, Biorytmy) než "Všichni jednou bez urážky budem krásný vykopávky" (Trilobeat), anebo "Zlobí se na nás naše planeta/my ještě nevíme, co je to odveta, přestože hned potom přijde vtipný rým "Zlobí se na nás čím dál tím víc/začíná tady být globální hic" (Eko Echo).

Jistěže jsou tu stále silná místa, a to hned úvodní Pěšáci (když nebudeme počítat intro) s tak vtipným a výstižným textem, jak to umí jenom Tatáči; po zmiňovaném čtvrtém poslechu se přece jenom vyloupnou na povrch opravdové, kupodivu pomalejší a atmosférické hity Nedám si, díky nebo Spáč. Což jsem upřímně od Tata Bojs nečekal. Ale takového skvělého propojení obsahu textu a hudby, jako tomu bylo u minulého opusu Nanoalbum, na kterém je perfektní jak nápad, tak zpracování, se už asi nedočkám. Ale rád se bych se nechal překvapit. Kluci kde ste? mi však i přes jasné známky kvality a invence tak nějak strhl tu auru nedotknutelnosti kapely. A přestože těch neotřelých slovních hříček mají stále tucty, už to všechno – a hlavně hudebně – spadá pouze do kategorie "milé" a "neškodné". A (jenom) to přece od Tata Bojs slyšet nechceme. Nebo teda aspoň já ne.

3 kopečky zmrzliny

Tak o ty jsme se vsadili s kámoškou. Bárou. Tu jsem včera potkal cestou z klavíru a chlubila se mi novýma Interpol, že už je má dva týdny. Valil jsem bulvy a nemohl uvěřit. Že prý "tak se vsaďme o tři kopečky zmrzliny, že to jsou noví Interpol". Já stejně nevěřil a vyžádal si screen.


Ale jak vidíte, tak jsem valil bulvy ještě víc. Vypálila, donesla. Já je před pár minutama přetáhl na počítač, zapl jsem nedočkavě první písničku a hle! Je to Sam's Town od The Killers. Početně to nesedí, nevadí - dva přebývající tracky ze Sam's Town jsou tu jako bonusy.

Svědčí to jenom a pouze o tom, jak je Our Love to Admire neskutečně očekávaná deska. První fake v podobě Cut City, teď je tu návnada v podobě The Killers... Kdo to má zapotřebí a co bude dál? Já pevně věřím, že už konečně ta pravá verze.

sharedmusic

Další vychytávka, kterou sice už možná znáte a lhal při tvrzení, že je tu absolutně všechno, co bych si přál, ale i tak je to pro mě moc příjemnej objev. Check it out!

Sharedmusic.net

Icky Icky Icky Thump!

Jedinej poslech, abych měl jasno. Už to zase zvládli. Pošestý + The Raconteurs. A zase trochu jinak. Tentokrát s experimenty - absurdními výlety do latina, který ale právě proto fungujou (Conquest - ujetej cover původně od Patti Page), v některých místech podstatnej důraz na country (ale nesere mě to) a obal desky prakticky s absencí červené (no fakt!). A opakuju: zase to funguje. A Jack ten rukáv musí mít fakt hooodně dlouhej, že se z něho ty chytlavý riffy furt sypou. Jeho rukopis je prostě nezaměnitelnej (písničky občas jo, ale co na tom, když jsou všechny dobrý?), ale ty riffy se sypat nepřestanou, věřte, že ne!

The Office Dance

Nesnáším "slovo" lol, ale toto je prostě lol. A tak trapnej snad ještě nejsem :-D



The Office on Vs.
The Office on wiki

btw: Ne že bych byl po prvních dvou dílech The Office, který jsem viděl na ČT2 vyloženě zklamanej, ale možná jsem čekal trochu víc.