Ret Hot Chili Peppers - Stadium Arcadium

Red Hot Chili Peppers
Stadium Arcadium
Warner Bros.

5.8

Posluchači Red Hot Chili Peppers by se dali rozdělit do tří skupin – první je ta, která zbožňuje geniální desku Blood Sugar Sex Magic, ale od doby, co se do kapely vrátil kytarista John Frusciante, tvorbu Redhotů označuje jako popíkaření. Druhou skupinu tvoří noví fanoušci, kteří poznali svou kapelu z rádií a oblíbili si hlavně poslední dvě alba RHCP. A ve třetí skupině jsou skalní fanoušci, tedy ti, kterým je všechno výše napsané úplně ukradené, a vidí svou kapelu v tom nejlepším světle.
Proč to říkám? Kolem nové dvojdesky Stadium Arcadium bylo řečeno mnoho a dá se označovat za nejočekávanější událost letošního roku. A jak to tedy dopadlo? Očekávání všech skupin se naplnila –
ta první po pár posleších opovržlivě vyhodí album z přehrávače a radši si pustí BSSM. No a z ostatních dvou si učitě každý najde něco svého a musím říct, že tam zajímavých věcí není pomálu. Vlastně za žádnou skladbu z této desky se RHCP svým způsobem nemusí stydět, každou by mohli použít jako singl, ale to ještě nezaručuje to, že je ta deska špičková - většina skladeb má zhruba stejný zvuk až na minimum výjimek, a to je u alba, které obsahuje dvacet osm písniček celkem velkou chybou - dalo by se říct, že zabředávají do klišé. Dalším problémem je přílišná délka některých skladeb – třeba taková Snow by potřebovala zkrátit o dvě minuty a pak by byla poslouchatelnější. Jiný případ – několik skladeb začíná velmi nadějně, některé dokonce náladou připomínají album Parachutes od Coldplay (!), ale narozdíl od geniálních Britů, kteří si pohrají s každou notou, mají Kaliforňané jednoduché a tak trochu odbyté refrény, které jsou sice dobře zapamatovatelné, ale předností jednotlivých skladeb nejsou, jejich ostatní pasáže je hravě předčí.
Trochu nechápu proč v době, kdy většina lidí poslouchá mnohem rockovější věci než před takovými deseti roky, je ta deska dost vyměklá – nejméně pět jinak opravdu dobře napsaných skladeb by mohlo být zahraných víc tvrdě a hned by měly úplně jiné rozměry.
Ale nebudu už dál kritizovat a spíš vypíchnu klady – o pilotním singlu Dani California asi mluvit nemusím, všichni ho jistě dost dobře znáte. Skladba Stadium Arcadium je nejpropracovanější skladbou na stejnojmenném albu – má pinkfloydovský nádech, jen mi vadí ta rozladěná kytara… Hump De Bump je zábavný funk/r’n’r, Torture Me sice trpí tím syndromem nedostatečné tvrdosti, nebo spíše nepromakaného zvuku, ale i přesto je plná energie, Hey je úžasná balada s překrásným kytarovým sólem a uzavírá nám Jupiter, tedy první polovinu dvojalba.
Pokud mám porovnat Jupiter a Mars, tedy druhou polovinu Stadium Arcadium, za sebe musím říct, že se mi líbí spíše Mars, na kterém je mnoho (byť někdy nevybroušených) perel. Tell Me Baby, druhý singl, je „ozajstná kvalita“, Hard To Concentrate má zase krásné kytarové sólo, Readymate je ekvivalent Torture Me. Vůbec (zhruba) druhá polovina Marsu je až na odrhovačku Make You Feel Better to nejlepší na celé desce.
Takže když to shrnu – po Blood Sugar Sex Magik a Californication zřejmě nejlepší deska Red Hot Chili Peppers, ale na bibli funk/metalu prostě nemá. A zatímco BSSM je kompaktní deska, Stadium Arcadium působí spíš jako zdroj singlů. A pokud ji nemáte, rozhodně kvůli tomu nelomte rukama - úplně vám bude stačit, když ty songy uslyšíte z rádia.