The Feeling - Twelve Stops and Home

The Feeling
Twelve Stops and Home
Island

6.3

Čokoláda.
Slovo, které mi symbolizuje toto album. Je to čistě můj subjektivní pocit, takže s ním klidně nemusíte souhlasit. Je sladká, někdy až trošku přeslazená, ale chutná skvěle. Ale abych si ji dal znova, musím se do toho nutit. Spíš si dám něco slanějšího nebo kyselejšího. Toho když se přejím, je mi stejně blbě, ale dám si to stejně ještě milionkrát.
Zkrátka a dobře - The Feeling mají cit pro velmi silné melodie a z tohoto hlediska deska nemá žádnou vatu. Problém je ale v tom, že víceméně všechno je zasazeno do kýčovitého obalu. Někomu se to zhnusí hned po první I Want You Now. Jiný to zase hodí za hlavu a zůstane mu zpěvná a rozmanitá deska, která nejdřív připomíná jemnější a popovější Queen, pak zase Keane. Nedivil bych se, kdyby něco z tohoto alba (jmenovitě třeba Helicopter) potěšilo příznivce tvorby Radiohead z první poloviny devadesátých let.
Já sám jsem tak někde mezi oběma názory. Na jednu stranu se mi to líbí, deska se hodí do takové normální, spíše pozitivní nálady; má nadhled a vesměs jsou to všechno veselé písničky o nešťastné lásce – „I love it when you call / but you never call at all“. Deska obsahuje množství srozumitelných, trefných a chytrých textů.
Ale i když rozhodně není všechno (myslím hudebně) rozjuchané jako již zmiňovaná úvodní I Want You Now, do nepohody bych si Twelve Stops and Home asi nevzal. Přesto je to jeden z nejslibnějších debutů poslední doby a ti, co mají rádi Británii, chytrý kytarový popík, Robbieho v období kolem desky Sing When You’re Winning (Same Old Stuff zní, jako kdyby The Feeling Chambersovi vykradli šuplík s notami) a trochu nostalgie, si rozhodně přijdou na své.