Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not

Arctic Monkeys
Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
Domino

8.4

Vždycky jsem si přál mít ve stojanu na cédéčka nějaké album, které vás nabije energií, nakopne vás a dodá vám sebevědomí. Zkoušel jsem American Idiot od Green Day, zkoušel jsem Reise Reise od Rammstein, ale nikdo mě nepřesvědčil tak, jako tito čtyři kluci z Sheffieldu, kterým dohromady není ani osmdesát a jsou velkým objevem (nejen) tohoto roku. Mladí lidé, hlavně Britové, je zbožňují, kritici po celém světě uznávají.
Do povědomí společnosti se dostali díky serveru myspace.com. Jejich dema, která byla rozdána po koncertech, úplně zamořila internet, a když měli vydat desku, všechny labely se předháněly v nabízení smluv. Na konci se mohlo smát vydavatelství Domino, které už má pod palcem například skupinu Franz Ferdinand. A odměna pro Arctic Monkeys? Královský milion liber. Ale přitom zůstali underground – dokázali to třeba tím, že si na předávání cen Brit Awards nepřišli pro cenu pro objev roku, protože se jim „Brits“ zdály příliš komerční.
U nás jim ale není věnována přílišná pozornost a je to velká škoda, protože Arctic Monkeys si ji určitě zaslouží. Můžeme žehrat na nepříliš vybraný český hudební vkus, ale (jak by řekl Jára Cimrman) to je tak to jediné, co s tím můžeme dělat.
Ale proč? Vždyť jsou tak mladiství, energičtí, drzí, syroví, skvěle sehraní, jejich hudba má spád a rytmus, trochu do funku a punku, jsou prostě hrozně „cool“. Chytnou si vás hned od prvního úderu bicích a nepustí až do posledního akordického rozkladu kytary v Certain Romance. Pokud se při jejím poslechu nebudete skákat, vlnit, nebo alespoň pokyvovat hlavou, jste buď zarytý posluchač vážné hudby, nemáte vkus, anebo jste ze dřeva.
Texty jsou také jejich velkou devízou. Jsou ze života, přímé, civilní, skvěle napsané a přirozené. Stojí za přeložení. A jestli se vám do toho nechce, můžete se alespoň podívat na arcticmonkeys.blog.cz, kde najdete překlady dvou prvních singlů.
Možná se tak budete ptát, proč jim tedy dávám „pouhých“ 8.4. Je to za prvé tím, že písničky splývají. Nechci tím říct, že jsou všechny stejné, ale nejednou se mi stalo například to, že když už jsem měl desku poslechnutou snad stokrát, měl jsem v hlavě úryvek z jedné písničky a vůbec jsem si nedokázal vybavit, která to byla. Za druhé, do pop music nepřináší nic opravdu převratného, co by bořilo vše, co tu bylo. Viz (abychom nechodili daleko) The Libertines.
Přesto se ale Whatever People Say… poslouchá skvěle, Arctic Monkeys mají obrovský potenciál a doporučuji je opravdu všem.